pondělí 31. srpna 2009

Prázdniny - den 62.

Poslední den prázdnin. Vstal jsem přibližně o půl osmé a vůbec, se mi nechtělo začít s hledáním věcí do školy. Připadalo mi to jako zbytečná a otravná práce, kterou můžu odložit na příští rok, když to již nebude potřeba. Nevěděl jsem tedy, co dělat. Zkazit si poslední volný den? Tak to ani náhodou. Prosedět to u kompu a nudit se? No to sotva. To by mi už muselo fakt hrábnout. A jet zase někam na kole po včerejší mordě? Tak to nééé. POSLEDNÍ den. Prázdniny jsou od toho, abych si odpočal. Jen blbec by se ničil a kord den před 1. zářím…

Co naplat. Na cestu jsem se vydal něco málo po půl deváté. Vzal jsem si M (ovo) kolo, v domnění, že těch přibližně 60Km dám v pohodě. Bože jak já byl naivní. Nevědomost je boží věc. Člověk neví, co ho čeká. Prodloužení cesty jsem sice předpokládal, ovšem pravděpodobnost, že ten plán skutečně uskutečním, byla asi taková, jako bych si poprvé v životě vsadil a hnedka vyhrál ve sportce.

Dojel jsem do Kopřivnice a šel se slečnou H do kulturáku, aby si mohla udělat fotografie na nějakou průkazku. Poté se šlo *******.

Když se blížila první hodina, doprovodil jsem ji na shopping schůzku s jejím budoucím spolužákem a vyjel směr Sedlnice. Na to, že jsem jel zlehka, tak cesta trvala něco málo přes čtvrt hodiny. Jen škoda těch děr na zemi. To byl hustý drncák a tam, kde byla nová cesta, tak ta zase byla od bahna z pole. Holt si nevyberu.

Přijel jsem R (erům) před dům a na balkóně byla, nějaká rozmazaná černovlasá skvrna o něco podsaditější než E. Než jsem stihl třeba zazvonit, tak začala hučet něco do E (tak hlasitě, že jsem to slyšel až já) a poté začala E hulákat něco na N, a aby se neřeklo, že je toho dost, tak začal štěkat Monťík. Skvělý příjezd. Tichý a nenápadná, tak jak mám ve zvyku. :-D

„Tak co podniknem?“ Jo očekávané klišé. O to více mě překvapilo, když jsem věděl, co podniknem. „Vezmeme Monťíka a N na vodítko a půjdeme na procházku.“ Super nápad. A co je lepší, tak z mojí hlavy. Opřel jsem kolo o dveře jejich garáže a vyšel na procházku do slunce zalité krajiny. Cesta nás vedla kolik JZD, kde Monťíčícek jedl exkrementy (ho*na) ze země. :-D Fakt mňam podívaná. Do toho začala slečna E povídat historky z mládí, jak házela kameny do ****** a náramně si to užívala.

Zápach hnoje se za námi ještě chvíli táhl, než jsme mu utekli a šli dále po cestě. Prostě úžasná procházka. Kecali jsme o kravinách a užívali si poslední hodiny svobody. Mimochodem jsme se s E i shodli na tom, že nemáme rádi, když nám někdo vyká. No neměl jsem to téma začínat. Později se mi vymstilo. :-D Došli jsme k rybníku, přečetli nápisy na všech varovných značkách, otočili se a vydali na cestu zpátky k R (erům). Na silnici byli nějací červi a šnek a my doufali, že je Monťík sní. Podařilo se mi to až u toho šneka, ale N začala jančit a nenechala ho to sníst. :-D Na hlavní cestě zase Monťík štěkal na projíždějící auta a chtěl je asi dohonit a zakousnout.

Zastavili jsme se až u stromu s švestkami. „Jo dáme si a půjdeme dál.“ Jedli jsme a jedli až jsme toho nakonec zbaštili celkem hromadu. :-D Až na pár červů, zcela bezchybné občerstvení. Prošli jsme zase kolem JZD a každý si hodil kámen do *******. Prokličkovalo se uličkami, aby E nemusela nikoho zdravit (spíše si to ještě zkomplikovala) a přišli k nim domů. Jelikož jsem jedl také švestky, potřeboval jsem si umýt ruce. A jak jinak než ve vnitř. Vešel jsem tedy jako vždy přes kotelnu a vyšel u jídelny. No a tu se stalo to, o čem jsem psal pár odstavců výše. Pan R (ter) mi řek „Dobrý den.“. To mě zcela vykolejilo, obzvlášť od někoho, kdo je o tolik starší. Potom nevím, jak to mám brát. Jako urážku, že už patřím do důchodu, nebo jako společenskou zdvořilost? Kostkou si radši házet nebudu, ještě mi vyjde urážka.

U N v pokoji jsme nakrmili rybičky, popovídali si a ve tři čtvrtě na čtyři jsem se vydal na cestu zpátky do Kopřivnice. Vítr foukla proti mně, někdo mě otravoval SMSkou a po celodenním pohybu jsem byl už celkem zmožený. V Kopru jsem stejně musel S H do obchodu na další procházku a zpátky. Když už jsem byl rozhodnut odjet, začala do mě H rýt, že mám jít k nim domů. Předtucha, že to nebude nejlepší nápad, se do deseti minut ukázala jako správná. Nuda. Nuda a pořád nuda. Nebylo co dělat. Akorát jsem se děl u H v pokojíku v křesle a zatuhlo mi tělo. Ani se mi nechtělo zvedat a vydat domů, přestože jsem vlastně „chtěl“.

Nakonec jsem se zvedl, nasednul na kolo a jel domů. Vítr foukal proti mně a kolu, jak by se nechtělo. Dokonce jsem si cestou nevšimnul ani P (xera), který poté psal na ICQ, že jsem se na něj díval a ani ho nepoznal. Já ani nevím, že jsem se na někoho díval. Byl jsem zcela vyšťavený z cesty.

Doma jsem si dal něco na večeři a sel k PC. A co tu? Zase nic. Chtěl jsem jít spát v deset, ale už je zase po půl jedenácté, tak to již musím co nejrychleji dopsat a jít spát. Třeba napíši něco i zítra. Nějaké shrnutí prázdnin. A kdo ví, možná dojde i na vydání mé první knihy „Prázdniníček 2009“. No nic. Jdu do postele a zítra do školy. Z jedné rutiny do druhé. Život je zkrátka nudný, přestože je zajímavý. Většina činností jsou rituály, které se pořád opakují. Moc věcí není překupko a všechno po čase omrzí.

btw: Zmínil jsem se, že N má v pokoji stejný lustr jako já, když jsem byl malý? :-D

neděle 30. srpna 2009

Prázdniny - den 61.

Dnes jsem byl vzbuzen již brzy ráno, ale vzhledem k tomu, že mým cílem nebyl Rozsutec, ale Kopr, mohl jsem vstát z postele až o půl osmé.

Na snídani byl kousek mého včerejšího výtvoru, který mě zcela zasytil, a poté nastalo vyčkávání, až uschnou cesty a já budu moc jet na kole. Vyrazil jsem přibližně o půl deváté a do Kopřivnice přijel asi za hodinu. Až na to, že na mě čas od času cákla nějaká ta voda z kaluže, tak se jelo dobře. Takové to pohodové tempo, kdy se jede rychle, ale člověk se nezadýchá.

U slečny H jsem si dal kolo do kočárkárny a vydal se na kuchařskou výpravu. Celý natěšený z toho, že budu moci vařit, přehlédl jsem jeden detail. Bordel. V kuchyni byl takový nepořádný a neuspořádaný nepořádek, že bylo možno tam cokoli ukuchtit. Musím říci, že mi bylo až trošku líto lidí, kteří v tom musí vařit nebo žít. Nic proti, ale zkrátka asi tam byl větší nepořádek, než je zdrávo. O to větší byla moje radost, když jsem tam dokázal udělat pořádek, jaký tam snad ještě nikdy nebyl. Nikde zbytky jídla, či ingrediencí, většina mastnoty a botelu byla zlikvidována, nádobí umyto a sklizeno. Fakt mám být na co hrdý. Sice mi s úklidem pomáhala slečna H, ale místo umývání nádobí bych ocenil rady typu: „To patří tam a to zase tam.“ a ne „To nemá místo, to taky a to už vůbec.“. Na každý pád náš výsledek byl v mnoha aspektech lepší než práce od Pata a Mata.

Když konečně byla kuchyň uklizená, šlo se péct a zapékat (připékat). První se měla péct nějaké buchta s ovocem a tvarohem. A až na to, že tvaroh byl kyselý, vajíčko v těstě zkažené a část polevy připálená, tak nás musím pochválit. :-D Snažili jsme se a i to se cení. Co více říct? Snad je to, že zapečená brokolice, se nám povedla ještě lépe. Fakt bomba. To si musíme ještě někdy zopakovat. :-D

Když už nebylo, co kuchtit, znovu jsme uklidili kuchyni a pomalu odcházeli k DDM, kde jsme se měli setkat s E a N. No pomalu spíše odcházela H. Já svůj odchod musel poněkud uspíšit, kvůli určité predikované události.

Se slečnou E a N jsme šli na procházku po krásách Kopřivnice a jejího okolí. První si E a N daly věci k H domů, aby se s tím nemusely tahat a vyšli jsme směrem na Štramberk. Cestou padlo tolik divných keců, až z toho šla hlava kolem. :-D Když jsme došli pod trůbu, tak jsme ani nechtěli věřit našim očím. Nějaké hovado sundalo ze stromů naše obrazy z tábora. Pravda. Byly hnusné, ale i tak tam mohly být.

Poté se šlo kout na náměstí uši a vyrazili jsme na Bílou horu. Cesta byla až nezvykle krátká a protkaná spoustou povídání. Divím se, že nám pusy neupadly. Nahoře na hoře jsme si koupili „studentské“ (dětské) vstupné a šli na horu na rozhlednu. Nechápu, proč slečna H dělala na zemi takové scény, že se bojí a že to nevyjde, když to potom bez problémů vyšlapala i sešla. Holt baby.

Cesta z kopce byla dost zajímavá. Krom toho, že se pořád kecalo, tak nás sledovala kočka. Původně jsme si mysleli, že na nás za chvíli vykašle a odejde pryč, ale ne. Lezla za námi půlku cesty a pletla se pod nohy, skákala na stromy. Nechápu. A pokaždé, když ji chtěla E vyfotit, tak se pohnula, nebo seskočila se stromu. To dělala určitě naschvál, potvora jedna. :-D

U H jsme se rozdělili a každý jel svou cestou. Já dom, E a N dom a H šla taky domů. A to je asi tak vše z dneška. Z předposledního dne prázdnin. Zítra bych si mě teoreticky nachystat a dokoupit všechny věci do školy, ale ani za mák se mi nechce. Snad vymyslím něco jiného. Nechci si pokazit poslední den prázdnin.

sobota 29. srpna 2009

Prázdniny - den 60.

Dnes jsem vstával poměrně brzy a s napětím vyhlížel na oblohu. Asi tak hodinu jsem uvažoval nad tím, za jak dlouho z těch mraků začne pršet. Po hodině už to nemělo smysl, jelikož z oblohy začaly padat kapky deště a vše bylo během chvíle mokré.

Smůla, že déšť=mokro=žádné lození. A to jsem doufal, že to alespoň jednou vyjde. No třeba někdy jindy až bude o víkendu pěkně. Problém je v tom, že nevím, kdy budu mít čas. Za pár dní je škola, hromada učení a počasí už bude jen a jen horší. Na druhou stranu snad nebude nuda jako doteď. Většinu dne jsem proseděl tady u PC a zkoušel všechno možné. Od psaní všemi deseti (které mi dneska šlo až neobvykle dobře), přes programování v C až po hraní Counter Strike a Doty. Nic z toho mě moc nebavilo. Nevím proč, ale zdrojový kód mi nešel zkompilovat, Dota začala být nudná, když jsem měl Atropa a každého dal ultinou a druhým spellem a CS mi lagovalo, takže hra na pytel.

Jediní, co se dneska u počítače dalo, byl film The Hurt Locker. Poměrně neznámý film o válce v Iráku, který by si svou kvalitou zasloužil určitě více diváckého ohlasu a popularity. Rád bych se rozepsal o obsahu a akčním ději, který nedal mi možnost se ani na chvíli nudit a napínal mě až do poslední chvíle, všem už mě přestává pomalu bavit psané prázdniníčku.

Když jsem neseděl u PC, tak se kuchtilo. Tak, jak jsem předtím „vařil“ dort, tak nyní jsem se pokoušel o „splácání“ něčeho, co bych nazval „NĚCO“. Pravda, není to zrovna originální, ale nedokážu to nijak popsat. Prostě jsem si vzal netbook, dal si ho do kuchyně na linku, koukl se na recept a započal kulinářské práce.

Ingredience bylo 150g moučkového cukru, 2 banány, 500g tvarohu (prý nějakého „ne z vaničky“), rum (který jsem se slečnou E vychystal v pondělí) a 250g másla + 2 balíčky be-be sušenek. Neměl jsem z počátku ani páru, co s tím mám udělat, ale nakonec jsem naházel do jedné misky všechen cukr, máslo a tvaroh a rozmixoval to. Vzniklo z toho něco jako „pomazánka“. Normálními slovy náplň nebo nějaké krém. Poté jsem si rozložil aluminiovou folii po stole a naskládal na obdélníku sušenky (3x7). A nyní nastal problém. Náplň, jež se měla „aplikovat“ na formaci sušenek byla celkem tuhá, a jakmile jsem se ji pokoušel nanést, tak se uspořádání deformovalo, protože sušenky klouzaly po svém hliníkovém podklady (klouzaly po všem skoro). Naštěstí jsem vymyslel naprosto úžasný postup, jak tomuto „bugu“ předejít. Rád bych vám ho prozradil, ale jsem hajzl a nezveřejním ho dříve, než na to dostanu patent. Poté již stačilo jen nanést další vrstvu sušenek a tvarohové hmoty a doprostřed dát dva banány (tady jsem taky vymyslel super fintu, jak vykompenzovat zkřivení ovoce). Vše se nakonec zabalilo do podoby extrudovaného trojúhelníku a dalo zchladit do lednice. Finální úpravy spočívaly v nanesení roztopené čokolády na povrch výtvoru, ale to jsou už jenom drobnosti. (btw: Oficiální název výtvoru je BeBe střecha)

Na večer už žádné jiné plány nemám. Dnešní příspěvek hodím sem na blog a asi to brzy zalomím. Rozhodně bych chtěl jít spát ještě před druhou hodinou večer, protože zítra vstávám a musím jet do Kopru.

pátek 28. srpna 2009

Prázdniny - den 59.

Probouzení se dnes neslo v poklidném duchu. Pěkně jsem převaloval tam a zpátky, do doby, než mě to přestalo bavit a šel se nasnídat. Hodil jsem do sebe půl krajíce suchého chleba a půl krajíce chleba s medem a zapil to jogurtovým nápojem.

Ráno byla nuda a tak se sedělo u PC. Povídal jsem si s T (rezou) a dalšími lidmi a poté jel v deset hodin nakupovat do města. No nakupovat ne. Spíše donést kliku od kola do opravny, co mi na to řeknou. Přišel jsem do prodejny, ukázal kliku a nadnesl problém. Odpověď: „Tak s tím už nic neuděláme.“ nebyla nikterak překvapující, vzhledem ke skutečnosti, že ta klika upadla již po třetí.

Co mi tedy zbývalo. Musel jsem doběhnout domů a dovézt celé kolo. Venku vedro, dusno, všude prach. Parádní procházka. Hlavně když se jde na otočku a s jednou klikou se jede na kole zpátky do města. Donesl jsem kolo do prodejny, řekl, co a jak a ještě si vybral nové pláště. Sice nebyly zrovna moc levné, ale vypadal moc pěkně. Takový hybrid mezi pláštěm na cesty a do terénu. Na bocích byl klasický hrubý vzorek a uprostřed se klikatí linie se zářezy na bocích a plochým středem, který je určen na silnice. Teď už jen stačí doufat, že to bude i tak dobře jezdit, jak doufám.

Když bylo kolo dořešeno, jelo se ještě na nákup do Billy. To byl totální porod. Nákupy s babama jsou totální humáč. Všechno je neuvěřitelně pomalé, zdlouhavé a neefektivní. Matrix je proti tomu bleskovka. Navíc při výjezdu z parkoviště jsem nemohl jet směrem na světelnou, protože cesta byla zcela ucpaná auty a musel bych čekat dalších deset minut.

Domů jsem se dostal, až když jsem umíral hlady. A to jsem ještě musel vařit oběd (podle mě lepší než síct trávu). Na konec z toho vylezly špagety a zeleninová polévka a byl to dost dobrý oběd (rozhodně až příliš dobrý na mě).

Po zbytek dne dominovala nuda. Nebylo co dělat, čím se zabavit. Na chvíli přišlo S (lanští) a tak se dalo alespoň o něčem pokecat. Sice se to točilo převážně kolem školy, ale byla sranda. Je zajímavé, co všechno se člověk dozví z drbů a povídaček.

Večer už nastala totální krize. Dokonce taková, že jsem byl donucen jít na TV a čučet na Novu. Hrůza. Všude reklamy a film byl přitom průměrný. Ani moc nepomáhalo, že jsem měl NB na klíně a psal si s lidmi. Pořád to bylo o ničem. Naštěstí film už skončil a tak se můžu nudit vesele dál. Už ani nedoufám, že se mi povede se dnes večer zabavit, tak to radši zabalím.

Prázdniny - den 58.

Dnes to byl trošku masakr. Vstávat, po akci je vždy trošku těžší než obvykle. Navíc, když vím, že budu muset od rána makat a nebudu stejně stíhat, tak je to navíc velice deprimující.

Vstal jsem, jak mě napadlo. Na snídani byl asi nějaký kus chleba nebo tak něco. Poté následovala zrychlená verze mytí zubů a čtení novinek na internetu. Na nic více už nezbyl čas, jelikož jsem musel sednout na kolo (ne moje kolo, to bylo nepoužitelné) a jet za babičkou dodělat brigádu. Papíry byly rozházeny všude možně a pořádek, který jsem si v nich ze začátku udělal, byl brzy změněn v čirý chaos.

Když už nakonec vše bylo v pořádku, musel jsem jet na poštu a odeslat balík. Opravdu velice zábavná cesta. Všude mokro a kaluže a já navíc musel pospíchat. Na štěstí to šlo u přepážky rychle a tak jsem mohl vyrazit ihned domů a plnit další povinnosti.

Přijel jsem celý zacákaný (bez blatníků to ani jinak nejde) a pořešil něco se slečnou H. Odpoledne jsem ohrál oběd (gulášovka a žemlovka), ještě jsme chvíli poseděli u TV a jelo se zpátky do Kopřivnice. Cesta nebyla pomalá, ale podobala se spíše pohodové jízdě, kdy se občas šláplo do pedálů.

Přijeli jsme, H dala kolo do garáže a já vyrazil co nejrychleji k Rožnovu. No co nejrychleji je sice silný výraz, ale jako jel jsem svižně a celou trasu jsem dal za pouhou hodinu a tři minuty, což je můj nový osobní rekord na cestě zpátky.

Večer už byla nuda. Nebylo co dělat a tak jsem se podíval na pár dílů Simspnů a ještě před půlnocí šel do postele.

čtvrtek 27. srpna 2009

Prázdniny - den 57.

Den padesátý sedmý. Den, kdy se slaví konec prázdnin a začátek nového školního roku, nebo se prázdniny oplakávají a zapíjí se žal a melancholie z nové školního roku?

Dnes jsem vstal kolem deváté hodiny, něco si dal na snídani a poté pronudil dopoledne a určitou část odpoledne. Až na to, že jsem si psal s pár lidmi na IM, se prakticky nic zajímavého nestalo. Zkrátka nuda, jak má být.

Před šestou hodinou jsem sedl na kolo a vyrazil směr město. Cestou na D (ovu) chatu, jsme se stali u dědy a předal mu papíry týkající se mé brigády. Bohužel tam nebyla babička, tak tam musím zítra zajit znovu a dodělat, co je třeba.

Cesta po rožnovských kopcích byla… do kopce a než se přede mnou zjevilo vytoužené místo třídního srazu, tak mě to stálo pěkných pár kapek potu. Vezmu-li ovšem v potaz, že jsem měl na zádech těžký batoh, tak se to ještě dá. Na chatě jsme grilovali, pokecali, popili a ve čtvrt na dvě jsem se rozjel zpátky k domovu. Za celou dobu jízdy jsem potkal pouze jedno auto, jinak všude byl klid a cesta utíkala rychle. A až na to, že mi na Pasekách upadla klika a zbytek jsem musel dojít pěšky, tak bylo vše bez problémů.

Doma jsem zapnul PC, sedl si k němu a sedím u něj. Píši, nudím se a nechce se mi spát. No stejně budu muset jít, jelikož zítra potřebuju dořešit pár věcí a nebylo by dobré moc zaspat.

úterý 25. srpna 2009

Prázdniny - den 56.

To bylo vstávání. Ještě šero a z temnot spánku mě vytrhl hluk na schodech. Slečna E se valila dolů do přízemí. Celkem dost mě bolela hlava, tak jsem se na ni vykašlal, zachumlal se do peřin a spal dál.

Když už mě nebavilo ležet, vylezl jsem a trošku se protáhl. Hlava pořád bolela, protože jsem předešlý den moc tekutin nevypil. Čaj, minerálka? Prázdná flaška od rumu a vína? Tak dlouho jsem se rozmýšlel, až nakonec volil špatně. E mi uvařila čaj a já zjistil, že takovéto věci se nedají po ránu pít. Obzvlášť ne po ránu, kdy je člověk ještě polomrtvý. Na snídani jsem dojedl část dortu a hned byl den lepší.

Když již všichni vstali, začali jsme hrát „Člověče nezlob se“. Bože to byly nervy. Sice jsem nakonec skončil druhý, ale bylo to fakt na bednu. Prostě ta dvojka tam nechtěla padnout, ani kdyby co bylo.

Po úklidu chatky jsme sedli na kola a jelo se domů. A to bylo asi tak vše, co stojí za zmínku. Jako večer byl fakt brutální. Opitá slečna E, která tam házela šavli, ochutnávka párků, mixování s dortem a hromada průpovídek. Taktové večery by měly být častěji. Minimálně jednou za měsíc bych si to vždycky rád zopakoval.

Doma jsem nakonec nic nedělal. Prostě dorazil papíry z brigády a poté již jen lozil po netu. Když už přišla krize, pustil jsem si Fast & Furious (2009) a tupě tlemil do monitoru. Jako na potvoru to byl navíc nejslabší díl z celé série a tak jsem se nudil dále. Na večer byly na programu nějaké hry na internetu (Orisinal) a to je všechno. Navíc slečna E odešla spát, tak není s kým pořádně psát. Zřejmě to za chvíli zalomím také…

pondělí 24. srpna 2009

Prázdniny - den 55.

Skvělé. Dnes je 55 den prázdnin. Vstával jsem zase brzy, ale nakonec se mi podařilo usnout, takže ve výsledku byl opravdový budíček po osmé hodině. Nasnídal jsem se, umyl zuby, pokecal s Evou na IM a nasedl na kolo.

Vítr sice foukal i dnes, ale již to nebylo tak hrozné jako včera. Po cestě mě čas od času minul hodně těsně kamion, nicméně žádný mě nesrazil, tak to je v pohodě.

Dojel jsem a zase zaparkoval kolo do kočárkárny ke slečně H. Vyšel na horu, tam jsem si chvíli psal s E na ICQ a poté jsme šli s H nakupovat. První byl na řadě obchod s masem na náměstí. Koupily se 4 párky (nebo něco podobného) a nabrali jsme směr Kaufland. Tam se koupila hromada blbostí. Brambůrky, dobrá vláknina a ještě něco. Jo a u pokladny slečna H neodolala a musela zase kupit čokoládu. Odnesly to chudáci 4 kinder vajíčka. Poté následovala cesta domů, která se nesla v pietním stylu. Za celou cestu ani slovo. (Nuda, ale co. Nebudu nikoho nutit mluvit.)

Doma si slečna H obvázala nohu (prý peroxid vodíku strašně moc štípe). Ještě se na rychlo nabalily věci na cestu a šli jsme do garáže. Respektive já musel jet pro E a N a poté je dovézt ke garáži, kde byla H. Dojeli jsme k H, nafoukal jsem jí kolo, poté se ještě řešilo něco s batohem a mohli jsme vyrazit. Cesta byla dobrá. Jelo se tak průměrně. Rozhodně ne rychle, ale zase ne pomalu. Prostě dobře. Trošku jsme se zpozdili na Pinduli, ale jinak krása. Dojeli jsme na chatu ke slečně E a snažili se tam zprovoznit elektriku. No nějak se nám to nepovedlo, ale co už. Nemůžeme se povést vše. Chvíli jsem poseděl na lavičce, pokecal se slečnou E, nasedl na kolo a jel domů pro dort. No a tak jsem tady a hodlám časem a po čase vyrazit na pouť zpátky.

neděle 23. srpna 2009

Prázdniny - den 54.

Zase vstávání v sedm hodin? Pomalu nuda. Snad se příště prospím více. Ale to si říkám celé prázdniny: „Omg neblbni. Máš prázdniny. Jdi spát v deset a vstávej v deset.“. Místo toho jsem rád, když jdu spát v jednu v noci a vstávám o půl osmé. A jak to tak vypadá, tak se to do konce srpna nezmění.

Dnes byla na snídani vánočka, hrnek mléka a frgál. Taková klasika, ale dá se na to zvyknout. Stejně jako se dá zvyknout na to, že ještě ospalý sednu na kolo a jedu 25Km do nějaké díry. A přeci, zvyk je železná košile a i tak mě dnes cesta do Kopřivnice nehorázně štvala. Vyjel jsem na mokré silnice, venku kosa, přes hory se převalovaly temné chladné mraky a mlha a já v tričku s krátkým rukávem. Naštěstí zima byla pouze chvíli. Čekal mě výjezd v Mokrém a poté ještě na Pindulu. (Mimochodem jsem si při jezdu k Janoštíkovi, vyzkoušel jet bez brzdění a jde to. Nechápu, jak se tam někdo může vysekat a stěžovat si na brzdy + na mě.)

Sjezd do Frenštátu byl masakr nade všechny. Vítr foukal luxusně přímo z předo-boku, takže jsem musel z kopce šlapat jak kus vola, abych se alespoň trošku hnul z místa a k tomu mě vítr z boku shazoval z kola. Prostě paráda. To už by bylo lepší jet do kopce (což nakonec bylo). Ve Frénu byla na Dolní bouračka a na cestě trošku chaos. Problém byl v tom, že to bylo v zatáčce a já málem vletěl do policajtů. No se stane. Tak ale konec dobrý, všechno dobré, stejně jako cesta dále. Vítr byl sice otravný, ovšem nyní tolik nebrzdil. Projel jsem Vlčovicemi a najel na cestu vedoucí, do průmyslového areálu v Kopru. A zde se to stalo. Sice jsem při odbočování vjel do obrovské mělké kaluže, hodil smyk a málem si rozbil hubu, ale poté se cesta narovnala a začal mi silná vítr foukat přímo do zad a tak se stalo, že jsem si užil naprosto úžasných 300 metrů jízdy. Nekecám, toto bylo fakt úžasné. Prostě jedu, a čím rychleji fičím, tím se mi vlastně jede lépe. Nakonec jsem po cestě naprosto letěl, odpor kladly pouze kola a vítr byl stejně rychlý jako já, takže to pro mě znamenalo naprosté bezvětří. Kdo by to byl, kdy řekl, že můžu mít z pár metrů jízdy takovéto Vánoce. :-D

No dojel jsem tedy ke slečně H, schoval si u ní v paneláku kolo a šli jsme na zastávku vyčkávat na slečny E a N. Ani jsme dlouho nečekali a jejich autobus přijel. Vyrazili jsme tedy na pouť. Stále nechápu, proč je to táhlo ke kolotočům. Bylo tam příliš hlučno, barevno a plno. A navíc H a E chtěly jít na kladivo. Jako nic proti tomu, klidně bych šel taky, ale bylo mi blbé nechat N samotnou dole. Slečna H si to asi neuvědomuje, ale tomuto se říká barbarismus. Sice mě trošku mrzí, že jsem se nešel projet, ale zase na druhou stranu by mi více vadilo, kdybych tam nechal N stát dole a čekat na nás. Smůla, že toto někteří lidé nikdy nepochopí.

Dojezdilo se a šlo se na vysněnou cukrovou vatu. To bylo taky něco. Koupili jsme si velké a šli to zbaštit. :-D Asi nemusím dodávat, že jsme byli ulepení jak prasata. :-D Ale zážitek super. Poté se ještě koupil popcorn a marcipán a zase se jedlo. A nakonec slečna E zplodila úžasnou myšlenku: „Pojďme si koupit flašku“. A proč ne? Tak se šlo do Kauflandu a vybíralo se pití. A od tadyma to radši přeskočím až k části, kdy jsem jel z Frenštátu na Pindulu. Nevím, co mě to popadlo, ale já jel. A to tak, jakože dost rychle. Pěkně do kopečka a co to dalo. Doma jsem byl tedy za hodinu deset, což je můj nový rekord na cestě zpět. :-)

Večer jsem „vařil“ dort, ale kkt slečna E to musela vyslepičit a už to není tajemstvím ani překvapením. Jo ještě jsem se zapomněl zmínit, že předtím jsem do sebe narval hromadu těstovin… :-D Ale to už přeskakuju. Zkrátka večer patřil psaní na IM, brigádě a šikovným. S (ook) mi před jedenáctou hodinou napsal, že si rozbil hubu a má ulomený zub (Alespoň vidí jaké to je. Nechci být škodolibý, ale kdyby nehrál floorball jak hovado, tak jsem mohl mít ještě všechny zuby v celku). A to je asi tak vše z dneška. Zítra nevím jestli stihnu napsat, protože to bude masakr. :-D

btw: Toto je můj stý příspěvek na blogu. Zítra to musím pořádně zapít. :-D

sobota 22. srpna 2009

Prázdniny - den 53.

Po noční šichtě jsem se krásně vyspal do růžova. Smůla, že ráno započalo vše na novo. Děda s babičkou přijeli po deváté hodině a ještě jsme šli na zahrádku zalívat kvítka. To by člověk neřekl, jaká to může být zábava. Naprosto úžasný pocit držet hadici v rukou a stříkat na kvítka, keře a stromy.

No poté jsme odjeli zase do Valmezu a já začal sepisovat hospody. Naštěstí to dneska nebylo moc otravné a šlo to rychle od ruky. Přijeli jsme a já opsal, co potřeboval a šlo se dál. Jen párkrát si ze mě dělal číšník, či vedoucí srandu, jinak se to dalo. Co se ovšem nedalo, byl babiččin nákup v Tescu. Přes půl hodiny jsme trčeli v autě a čekali s dědou na ni. Nakonec se vynořila a měla jen 3 malé igelitky. Myslel jsem, že mě jebne. Tak dlouho nakupovat pár věcí… Naštěstí jsme za tu dobu nezkameněli a jelo se zpátky domů. No spíše já jel. Musím říct, že s dědovým autem to bylo trošku… jiné. Snad 2x mi to chcíplo při rozjezdu, což se mi za celou dobu, co mám řidičák, ještě nestalo. Volant jiný, pedály jiné, světla jsem nemohl najít. Prostě zábavná jízda. :-D

Doma jsem si dal oběd, sedl na PC a začal si psát se slečnou H a E. A kecám s nimi i teď. Při tom se stíhám dívat na „Young Victoria“ a psát tento článek. Smůla že mi pořád padá síť. Bych si i užil více těch průpovídek, které slečna E má, když je opitá. No nevadí. Snad si toho užijeme zítra a v pondělí.

Jinak dnes v noci již nemám nic v plánu. Dodívám se na film, dokecám s H a E (to bude nářez) a půjdu spát. Zítra mě čeká těžký den, a pokud nevstanu, tak bude celkem problém. :-D

btw: Už se těším na cukrovou vatu. :-D

pátek 21. srpna 2009

Prázdniny - den 52.

Další den, další ráno a další vstávání. Probudil jsem se poměrně brzy a ještě ospalý začal plnit každodenní rituál. Snídaně, zuby, PC a brigáda. Prostě dopoledne, které se táhlo a nechtělo končit. Stohy papírů na stole mi rostly, začala mě bolet ruka a doufal jsem, že pro dnešek mám vypisování blbostí dost. To ovšem platilo jen do čtvrt na jednu, kdy zavolal děda a: „Za chvíli přijedu a pojedeme do Valmezu.“. Opravdu skvělé.

Venku vedro jak v ****, v papírech byl bordel, takže než jsem vytáhl ten, který jsem potřeboval, tak to byla věčnost. A ani mi moc nepomáhalo, že foukal vítr. Zkrátka skvělý den. Chození od jedné hospody ke druhé a přehrabování se v hromadách listů, seznamů atp. Navíc obsluha podniku nebyla vždy příjemná, stejně tak, jako tamní osazenstvo. Staré babizny v hospodách mě vyháněly a dívaly se na mě jak na ďábla a ožralí pobudové měli debilní kecy. Zábava zkrátka musí být. Jako bonus navíc bylo čím dál tím větší vedro a dusno a to bez ohledu na skutečnost, že foukal vítr a vytrhával lejstra z ruky.

Domů jsem nakonec přijel v sedm večer. Na večeři jsi dal jogurt a vánočku. Poté zase zapnul počítač a pustil se do práce, jelikož zítra se půjde znovu a snad se dorazí to, co chybí. Papír sem, papír tam, papír kam se podívám. S tříděním hospod restaurací jsem skončil až o půl jedenácté a stejně mám ještě stoh papírů, které chybí a ty nemám seřazená. Takže to abych si zítra ráno přivstal a s chudí zase do práce. GL/HF

čtvrtek 20. srpna 2009

Prázdniny - den 51.

Dnešní ráno se celkem povedlo. Probudil jsem se sice už kolem sedmé hodiny, ale poté usnul a vstal kolem desáté. Nádhera. Takto dobře jsem se už dlouho neprospal. Na snídani jsem měl asi nějaké pečivo a k tomu mléko.

Dojedl jsem, naházel papíry a složky do batohu, sedl na kolo a jel za babičkou do města, tam dodělat několik papírů k brigádě, poslal email a dal si oběd. Nebylo to nic akčního, ale nebyla nuda. Rozhodně se člověk nenudí, když musí otevírat 25 MB obrázky v BMP. To je spíše o nervy. Nebo když babička vypne všechny okna, kde mám rozdělanou práci. :-D U toho se vážně nudit nelze. S takovou je zkrátka pořád co dělat.

Doma ovšem nuda nastala. Až na to, že jsem si psal se slečnou E, zahrál jednu Dotu a málem mi zabili Alex, tak se nedalo nic dělat. Prostě dneska to je slabé. Třeba ještě se S (ookem) vymyslím na IM nějakou akci, ale moc tomu nevěřím. Není kdy.

středa 19. srpna 2009

Prázdniny - den 50.

Dnes jsem se chtěl prospat, a proto žádný budíček nebyl. Očekávání bylo, že vstanu kolem deváté. Zase jsem se sekl. Tentokrát mě něco vzbudilo už v 6:40. Za chvíli si začnu myslet, že se nějak synchronizuju na školní rok. :-D Snad to tak horké zatím nebude, ale… V televizi říkali, že posunou generálku maturit nebo to celé zpřehází, možná odloží. Kdo ví. Rozhodně ne, TI kteří by měli. Tím myslím studenty. A ani bych se nedivil, kdyby ti pomatenci na ministerstvu nevěděli, co dělají. Každopádně bych neměl věšet hlavu. Snad mi to den předem řeknou, nebo oznámí alespoň při zkoušce, jakou maturitu dělám. :-D

Radši přeskočím téma školy. Ještě to zde bude vypadat jako v márnici (to znamená, asi jako v nemocnici v Novém Jičíně :-D). No vlastně zase se od toho tématu moc nehnu. Dnešní cesta do Kopru byla taková Ruská ruleta. První mě chytly auta s řidiči jedoucími do práce a poté pro změnu hromada kamiónů. Divím se, že mě nic nesrazilo (i když k tomu dost často nebylo moc daleko).

Ke slečně H jsem to nakonec stihnul zase za tu svojí hodinku s přehledem. Žádný stres, klídek, pohoda a po většinu cesty výfukové plyny z aut, náklaďáků a kdo ví čeho všeho. Naštěstí v Kopřivnici mimo hlavní cestu nebyl hustý provoz a tak se tato část trasy jela dobře.

Od slečny H jsme vyjeli přibližně v 8:40. Z počátku se to dalo (prvních 70 metrů), ale potom začaly první problémy. Spadl jí řetěz. Přes 5 minut stála vedle kola, kopala do něj, šťouchla atd., ale řetěz nechtěl sám naskočit. Dokonce mě napadlo, že na kolo začne mluvit a přemlouvat ho, nebo na něj řvát přes celé sídliště. Nakonec se jí to přeci povedlo, ale bylo to o nervy. (Tady si nedopustím poznámku, že kdyby snížila převod a šlápla do pedálů, tak jí řetěz sám naskočí na místo a nemusí se ani zastavovat.)

Další krize nastala při výjezdu z Kopřivnice. Přesto, že jsem prakticky nešlapal, tak jsem stále jel 2x rychleji než slečna H. A když jsem ji poprosil, ať jede první, že nemám zpětné zrcátka a ohlížet se na cestě za takového silného provozu není nejlepší nápad, tak se naštvala a 15 minut se odmítala hnout z místa. Asi by se hodilo, kdybych vynechal zbytek cesty, protože toto bylo skoro všude. I s malým usmrkaným děckem se dá lépe domluvit. Což jsem prakticky vyzkoušel, když jsem jel v Lichnově vedle jedno kluka (asi 12 let) a pokecal s ním. Stačilo pár slov a vyloudil jsem z něho tvarohový šáteček, který jsem nakonec stejně musel, odmítnou. :-( Ale sranda to byla. :-D

O čtyři a půl hodiny jsme dorazili k nám domů. Pravda, rekordní čas to sice nebyl, ale i tak. Obával jsem se, že to nestihneme do konce prázdnin. Nakonec nám to skoro vyšlo na „čas oběda“. Nachystal jsem tudíž oběd pro dva, i s oblohou (zeleninovou). Bylo kuřecí na smetaně (nebo tak něco) a rýže k tomu. Dokonce mě napadlo, že jí k tomu dám i čínské hůlky, ale i tak se toho ani netkla. A to jsem se opravdu snažil. Nikdy bych do sebe neřekl, že dokážu dát jídlu nějakou pěknou „jedlou“ podobu a přeci se mi to povedlo. Třeba se mi takový husarský kousek povede i někdy příště. :-D
Na cestě zpět jsme se zasekli těsně pod vrcholem přejezdu mezi Mokrým a Horníma Pasekama. A to i přes mou snahu pořádně nahustit pneumatiky jejího kola (cestu k nám jela skoro na ráfku a to jí to prý otec kontroloval :-D). Naštěstí padl i tento kopec. A po kopci následoval pro změnu pád z kopce. To je tak, když někdo nezvládá rychlou jízdu na kole, potom se lekne, zazmatkuje a vyseká se do příkopu. Vina nakonec padla na mě: „Kdyby si nejel za mnou, tak nejedu tak rychle a nespadnu.“. No toto jistě potěší, obzvlášť když potom musím šlapat na zpět do kopce a sjet domů pro auto.

Při nakládání kola do auta jsem chtěl odmontovat, jak přední, tak zadní kolo. Jaké ovšem bylo překupko, když pětka klíč nepasoval na pětku matici? Nevím, asi jsem se zhulil z toho kouře od aut, ale prostě ten klíč tam nešel dát ani za boha. Zkrátka tomu chybělo čtvrt milimetru a ani jsem s tím kolem nehnul. Nakonec jsem se musel smířit s tím, že jsem na kolo slečny H krátký a budu ho muset narvat do auta celé, tak jak leží, běží a Číňani ho sešroubovali.

Samotná cesta do Kopřivncie byl porod. Na silnici velký provoz a navíc jsem od Frénu chytnul kolonu s náklaďákem, kamionem a dodávkou před sebou. Zkrátka paráda. Můžu být rád, že se ve Vlčovicích zase nesekly v zatáčce dva kamiony, jako cestou na kolech do Rožnova a vytvořily kolonu.

Cesta na zpět, už byla pohodová a až na nějakého maníka, který si v nejužším místě cesty zastavil, otevřel dveře a vystoupil, se to dalo. Doma jsem sedl k PC, zapracoval trošku na brigádě, napsal si něco se slečnou H, E a N na IM a začal se nudit. No nakonec to dopadlo tak, že si píši SMS s T (kou) z B (kupic) a alespoň na chvíli mám pocit, že mi někdo rozumí a vnímá to, co říkám. Ale už za chvíli stejěn půjdu spát. Zítra budu mít krušný den.

btw: Dnes je můj jubilejní 50 den prázdnin. Co to tak nějak oslavit? :-D

úterý 18. srpna 2009

Prázdniny - den 49.

Budík na sedm hodin? A to jsem šel spát o půl druhé? No way! Jak bych se asi tak mohl vykopat z postele tak brzy, sednout na kolo a jet do Kopru? To přeci nejde. No nešlo. Sám jsem se probudil ještě před sedmou hodinou, zbaštil kus vánočky, pořádně nahustil kolo a vyjel.

Bylo sice zataženo, ale i tak celkem teplo a už při výjezdu do kopce nad Mokré jsem se zapotil. I když to vlastně bylo spíše tím, že dělníci dělali vedle cesty odtok a málem mě přejel bagr. :-D Cesta na Pindulu se zdála až nezvykle krátká a sjezd se pro změnu zase vlekl. Po průjezdu Frenštátem následovala rovinka, které jsem se obával. Naštěstí zbytečně. Přesto, že mám velice hrubý vzorek, tak přehuštěné pneumatiky udělaly svoje a jelo se báječně. Stačilo relativně lehce šlapat a jel jsem docela rychle.

Dojel jsem do Kopřivnice, opřel kolo o lavičku pod okny slečny H a prozvonil ji. Podle očekávání ještě spala, takže jsem měl čas si oddechnout. Při schovávání mobilu mi zavadil pohled o hodiny. Bylo přesně devět. Tudíž jsem to stihl i na svém zcela nesilničním kole do hodiny a to bez problémů. Smůla, že tam nebyl mistr K (los), aby mě poplácal po rameni. :-D

Seděl jsem na lavičce a čekal, až slečna H dověší prádlo. Nuda mě počala sžírat. Bylo už rozhodnuto. Bylo to nevyhnutelné, zcela jasné a predikovatelné. Vstal jsem tedy, došel pod balkón v přízemí, vylezl na jeho zábradlí, a z tama, vylezl do druhého patra. Původní představa byla, že to nebude až tak moc jednoduché… No realita byla odlišná. Byla to naprostá triviálnost. Obtížnost maximálně 2. Zkrátka „choďák“. (Jinak omlouvám se, že jsem ohnul jednu z „kytek“.)

Kolem třetí hodiny jsem u Kauflandu nasedl na kolo a rozjel se směr Rožnov. Smůla byla, že mi do protivky foukal celkem silný vítr, takže cesta nebyla tak pohodová jako tam. Na druhou stranu mohlo být hůře. Ve Frénu jsem využil svou nově objevenou zkratku pod kolejemi a kolem zimáku (viz. běh na Javorník) a Pindulu jsem to už nějak vyšlapal. Sjezd byl parádní. Vítr foukal kolem mě a až na to, že mě poryv větru málem shodil z kola, tak to byl skvělý sjezd.

Doma byla na večeři pohanka (mňam :-/) a když se setmělo, pustil jsem si „Terminator Salvation “. No přesto, že se podle mě jedlo o nadprůměrnou akční řežbu, tak digitální Arnol neoslnil. :-( Prostě bez něj to nebylo ono.

Teď večer plánuji, že půjdu do jedné do rána spát a až se probudím, tak uvidím. Pokud mě čeká zív následujících 24 hodinách 120Km na kole, tak to bude krutá masárna. :-D

pondělí 17. srpna 2009

Prázdniny - den 48.

Dnes se nic zvláštního nestalo. Prostě jsem vstal, nasnídal se a to je asi tak vše. Dopoledne jsem strávil prací na brigádě. Šlo to celkem ztuha, jelikož podklady už mizí a za chvíli asi budu muset jet do Valu osobně a napsat si věci na místě.
Po obědě jsem si dal jednu Dotku s T (minem) a málem mě jeblo. On hrál jak vemeno. Totálně pohnojil celou hru a potom leavnul (podle jeho slov mu to padlo). Dostal ban od 10 lidí a už si s nimi hodně dlouho nezahraje. Naštěstí další hra bez něj byla skvělá a můj team vyhrál v pohodě.

V podvečer jsem se koukl na „State of Play“ (Na odstřel) a užil si trošku zábavy. Není to, kdo ví jaká akční podívaná, ale i tak to je celkem dobrý film. Tedy hlavně ten konec jsem takový nečekal. Věděl jsem, že se určitě ještě nějak zamotá, ale naprostý zvrat? To mě, ne že překvapilo, ale rozhodně to bylo zajímavé.

A když už nebyl ani film, na který bych se mohl dívat, přišla slečna H. Je pozoruhodné, že i po deseti dnech prakticky nulové komunikace si nemáme co říct. Jakože nic neobvyklého u ní, ale kdybych byl já deset dní někde na dovolené, tak určitě řeknu více než to, že prakticky nic nevím, nic si nepamatuji a zbytek neřeknu. No radši neřešit.

neděle 16. srpna 2009

Prázdniny - den 47.

Kdo to kdy viděl vstávat o prázdninách o půl deváté? Sebevražda toto. A přesto jsem si ani nestihl dočíst všechno zajímavé novinky na internetu a už se muselo jet. Zádrhel nastal, když jsem si chtěl při odchodu vzít sluneční brýle. Nečekaně jsem je nemohl najít. Reakce mamka? Řvala, že jsem slepý a že tam určitě jsou. No nebyly tam. A když je nenašla ani ona, tak si začala pro změnu stěžovat, že je jsem já někam zašantročil. Až na to, že jsem naposledy dával jí do ruky, tak v pohodě. Zkrátka taková klasika. Jí cokoli říct, cokoli dát do ruky, tak už se s tím neshledám nebo mi řekne: „Tak toto jsi mi neříkal.“. Zkrátka je jedno kolikrát jí něco řeknu, na něco upozorním nebo tak něco. Ona nic neslyšela, nic jsem jí nedal a ve špajzce a šatně zhasíná (kdykoli jdu do špajzky, tak se tam svítí a její obhajoba: „Teď jsem tam byla, tak nebudu zhasínat“ a to řekne, i když tam už hodinu nebyla nebo dokonce odešla z domu a nechala všude rozsvíceno).

Dojelo se do Frénu (jako vždy poslední) a šlo se hrát. Kvůli zmenšenému hřišti se hrálo ve více teamech a vždy jen 3vs3. Ať již jsem měl tu smůlu, nebo štěstí, že jsem byl v týmu s O (íkma), hrálo se mi dobře. První zápas jsme prohráli jen těsně a zbytek vyhráli. Na to, že jsem už dlouho volejbal pořádně nehrál, mi druhý zápas celkem šel. Měl jsem podání a dokázal z něj otočit set, což mě celkem potěšilo.

Dohrálo se, dojedlo, dopilo a rozloučilo. Cestou na zpět z Frenštátu mě napadla geniální myšlenka. Co tak jít cestou domů přes Velký Javorník? Cestu jsem neznal, kopec byl zatím v nedohlednu. Ale i tak mi to přišlo jako zajímavá idea. Vyrazil jsem tedy směrem k hoře, která se už tyčila po mé pravici. Nějak jsem nevěděl kudy kam, tak se šlo (běželo) podle intuice. Ještě že nejsem pomatené vemeno bez orientačního smyslu jako zbytek „rodiny“. Nějak jsem se propletl uličkami, cestičkami a lesem, až jsem stanul na vrcholu Javorníku. Na rozdíl od mé návštěvy se slečnou E a N, zde nebyli parašutisti, ale pro změnu hromada cyklistů. Kam jsem se podíval, tam bylo kolo.

Pokochal jsem se a vyběhl zpět. Ani bych neřekl, že cesta z Frenštátu měla 7 Km a další část domů byla skoro stejně dlouhá. Jelikož jsem už zdejší lesy znal, tak jsem to pustil rovnou z kopce, co to dalo. No to byla asi blbost. Bylo by bývalo lepší běžet po cestě, jelikož jsem měl boty na běh a ne trackové. Navíc jsem v nich měl ještě písek z koupaliště a ten mi krásně rozedřel, chodilo ze spodu. A čím více jsem poskakoval po kamenech a přeskakoval pařezy, tím více mi písek rozdíral nohu.
Od „Rampy“ domů to je jen údolím, ale to údolí se nehorázně táhne, takže už za chaloupkou jsem odpadal, ale stále jsem se držel a běžel. Nakonec jsem to uběhl celé v kuse, ale notně podotknout, že poslední kilometr a půl byl masakr. :-D

Doma jsem se umyl, sedl na PC a pokecal s K (bem). Zjištění, že nejsem jediný, kdo má prázdniny na nic, sice nepřidalo na náladě, ale částečná útěcha to byla. Když už odešel i K, nebylo co dělat a tak jsem se pustil do práce. Hledat hromadu informací, které na netu pomalu nejsou a část jsem nakonec stejně tahal z Google archivu, bylo ubíjející. Skončil jsem na celkovém počtu 23 a více se mi již nechtělo. Bylo to zkrátka na bednu.

Večer jsem poslal pár SMS slečně H, popovídal si s E a šel na Dotu. Naštěstí se mi dařilo a nehrát proti tolika tunerům, tak bych mohl aspirovat alespoň na „dominating“. Ale jsem rád, alespoň za dobrou team play a pár luxusních killů. Nyní půjdu konečně spát a tím zakončím 47. Den prázdnin.

sobota 15. srpna 2009

Prázdniny - den 46.

Po včerejším filmovém večeru jsem vstal až po deváté hodině a i tak se mi pořád chtělo spát. Dopoledne jsem strávil pročítáním internetu. Hodně času mi zabralo přečíst jedno fórum o vysoké škole, takže dříve než jsem se nadál, tak jsem měl jet pro ovocné knedlíky k babičce. Naštěstí (nebo taky smůlu) jsem nemusel ani vytáhnout kolo, protože se plány změnily a dovoz byl autem až domů.

Někdy kolem oběda mi babička vysvětlovala, jak vyplnit formuláře a co všechno s tím mám udělat. No v podvečer jsem cvičně zkusil pár vyplnit a šlo to. Většina informací byla volně dostupná na internetu, a co nebylo, se dalo nějak částečně vygoogli, takže mi prakticky chybí už jenom ceny piva v jednotlivých restauracích a kdo ví v čem všem ještě. Práce šla z počátku ztuha, ale po pár formulářích jsem si vytvořil strategii. Jednotlivé hospody jsem si zapisoval do tabulky v Google docs a přidal k tomu ještě ulici + web s informacemi a stupeň progresu, takže bych poté neměl mít zmatek v tom, co jsem už udělal a co ještě ne a měl bych mít také přehled o ulicích, popřípadě ještě můžu rychle překontrolovat vyplněné informace. Je pravda, že to není, kdo ví jak zábavná činnost, ale zase na druhou stranu se nemusím totálně nudit. A o nervy taky nepřijdu, jelikož můžu kdykoli přestat když googlováni IČ(a) tvá příliš dlouho (respektive není zveřejněn nikde na internetu).

No už ani nevím, co jsem dnes dělal a co zapomněl. Vím, že jsem nezapomněl poslat slečně H SMS se vším nejlepším ke svátku a to bylo vlastně vše. Nic více dnes ani nebylo v plánu. Zítra jedu hrát ráno volejbal, tak se třeba i protáhnu a den nebude tak monotónní.

Prázdniny - den 45.

Dnes jsem vstal kolem deváté hodiny a vůbec se mi nechtělo z postele. Obloha byla jasná, slunce zářivě svítilo. Úsvit nudy se pomalu, ale jistě blížil. Bylo to nevyhnutelné a stejně užírající jako každý den.

Dopoledne jsem si dal jednu Dotu, ale tak mě přestala bavit. Už ani nevím, jestli náš team vyhrál, nebo prohrál. Poté mě napadlo, že bych mohl otestovat beta verzi MS Office 2010. Vzhledem k tomu, že předešlá verze byla dost nestabilní, tak mé očekávání nebylo moc vysoké. Ovšem byl jsem příjemně překvapen. Po drobných problémech s instalací se Office nakonec zpustily. Postupně jsem otestoval všechny aplikace v balíčku a vyzkoušel některé nové funkce.

Hned první věc, které si běžný uživatel všimne je změna ribbonu. Na rozdíl od MS Office 2007, je v novém balíčku kompletně všechno „zribbonizováno“ a samotný design nepůsobí tak těžkopádně. Přepínání karet je svižné, stejně jako chod všech aplikací (u Publisheru byl trošku problém, ale nic strašného) a práce v novém prostředí je po počátečním šoku velice příjemná a rychlá. Prakticky všechny důležité nástroje máte ihned po ruce a nic nemusíte hledat. Drobnosti, na které byl uživatel zvyklý z verze 2003, zde najdeme také, ale chce to o něco více pátrání (nic strašného, protože všechny funkce jsou logicky roztříděny a razeny). Celkový pocit z nového kancelářského balíku byl velice dobrý a to i přes to, že jsem netestoval hotovou verzi. Pokud Microsoft nechá ceny pro studenty a domácnosti na stávající úrovni (1000Kč až 1690 Kč), tak uživatelé dostanou do ruky velice dobrý balíček, ve kterém jim nebude nic chybět. Co se týče firem, tak ty jistě využijí hromadu nových funkcí, které zde přibyly a byly cíleny právě na tuto skupinu. Propojení se SharePointem a podobné vymoženosti, jež usnadňují práci v teamech, jsou velikým lákadlem pro spoustu podniků, které jedou ještě na trošku zastaralém MS Office 2003.

Na oběd byl těstovinový salát s kuřecím masem a bůh ví čím ještě. Následovala další Dota a kdo ví, co ještě jsem na PC dělal. Poté se mělo jít síct trávu. No nějak pro mě bylo novinkou, že se dá nízká tráva sekat i bez koše. Nechápu, ale to je jedno. Tak jsem vzal nový smeták s kytičkovým vzorem a šel zametat kolem baráku. Při zametání chodníku jsem uviděl rozložitou skvrnu, kráčející po cestě směrem na horu. Když přišla blíže, rozpoznal jsem v ní slečnu A. Prošla kolem, přičemž nezapomněla dodat, že má opravdu pěný smeták (příště ho po ní hodím. :-D). Při pohledu ze zadu na její kolébavý krok mi došlo, proč jsem ji z dálky nepoznal. Tentokrát totiž vypadala trošku jinak, než si ji pamatuji z minula… Nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo, že ztloustla, ale prostě připadá mi přidala na objemu svého těla.

Dozametalo se, dostříhalo… dokonce jsem i z vlastní iniciativy vyklidil myčku a poté zase nebylo, co dělat. Tak jsem si pročítal zbytek papírů, které mi přišly poštou, jako dokumentace (nebo tak něco) k mé budoucí brigádě. Abych řekl pravdu, tak se v tom moc nevyznám. Jsou tam kolonky, čísla a kdo ví, co ještě. Pracovní smlouvě, kterou uzavírám se zaměstnavatelem, zcela nerozumím, jelikož tam jsou odkazy na zákony a kdo ví co ještě a mě se to nechce na internetu hledat. Nicméně z toho, co jsem ještě přelouskal, vyplynulo, že když udělám několik chyb ve vyplňování formulářů, tak mi můžou udělit sankci ve výši 100%výdělku. Respektive, když to převedu do srozumitelné řeči, je tam napsáno: „Když to pohnojíš, tak tě oškubeme jako kuře.“. Pěkné vyhlídky pro mě, vezmu-li v úvahu, že jsme schopný do kolonky adresa napsat své jméno a do podpisu datum narození.

Na večer jsem si jen tak pročítal webové stránky a přišel ke mně T (mino). Tak jsme změnili téma a přešli na Dotu. :-D Bože, co on měl za kecy, to byl masakr. Ale byla sranda. Ještě navíc jsme k tomu jedli nějaké mastné smažené, či opečené chleby s nějakou směsí na povrchu. Mňam. Zapil jsem to vínem a šli jsme zase pařit. Když T odešel, byla zase nuda. Tak jsem rozhodl kouknout se na nějaký film. Naštěstí jsem ráno stáhl ještě „Prestige“ (Dokonalý trik) a tak bylo až do půl druhé o zábavu postaráno. Bylo to něco ve stylu Iluzionisty, ale po příběhové stránce o dost akčnější, napínavější a promakanější. Samotné zpracování filmu a režie byla srovnatelná s Iluzionistou a výsledný dojem byl skvělý. V celém filmu nebylo jedené místo, kde by se mohl divák nudit a i když jsem byl už kolem jedné ospalý, rozhodně se mi nechtělo jít do postele. Chtěl jsem si celý film vychutnat v kuse až do poslední kapky.

A následoval finiš celého večera (nyní už rána)… Šlo se do postele. Konečně. Zítra sice začně kolotoč nudy na novo, ale třeba bude o něco zajímavější. No hlavně nesmím zapomenout ráno posleat slečně H sms s nějakým blahopřáním ke svátku. :-)

pátek 14. srpna 2009

Prázdniny - den 44.

Dnešní ráno se mi ani trochu nechtělo z postele. Obloha byla zatažená, pršelo a teploměr ukazoval 17 stupňů Celsia. Prostě pochmurný počátek dne, jenž byl předzvěstí další hromady, neústupně se valící nudy. V televizi nic nebylo (ne že bych se na ni díval, ale i tak), na PC není co dělat a nemám už moc knížek ke čtení. Dokonce se mě napadlo, že bych si mohl vzít učebnici a prolistovat si pár stránek. Naštěstí jsem tuto stupidní ideu okamžitě zavrhl a tak zabránil zruinování celých prázdnin.

Dopoledne se táhlo jako sopel. Naštěstí jsem se na chvíli zabavil zavařováním ovoce ze zahrady. Když už nebylo co zavařit, šlo se zase na počítač. Pořád jsem nechápal proč mě tak svědí ruka. Po dlouhém detektivním pátrání jsem objevil přímočarý tenký řez v rozpětí Stratum corneum až Stratum spinosum (částečně zasahující i do Stratum basale). Mám li to říct po lopatě. Prostě jsem si nějak rozřízl ruku při krájení ovoce a ani si toho nevšiml.

Na oběd byla ryba s brambory. Tedy alespoň jsem si do poslední chvíle myslel, že to je ryba. Když jsem se totiž ptal:„Co ideu na oběd?“, přišla mi nesrozumitelná odpověď:„Patizon.“. Vzhledem k tomu, že jsem pořádně nerozuměl, myslel jsem tudíž, že se jedná o platýze. Dokonce pokrm vypadal jako ryba a na první pohled od ní nešel rozeznat. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem se zakousl do „masa“ a zjistil, že jím něco ve stylu „obalený květák“. No stane se. I mistr „nudař“ se někdy utne.
Následovalo dopoledne, které uteklo ani nevím jak. Prostě začnu vnímat svět okolo a zjistím, že už je skoro večer. Opravdu toto nechápu. Nicméně nuda byla stále. Co si tak z této doby pamatuji je, návštěva babičky, která se ptala, zdali mi již přišel dopis, abych konečně mohl na brigádu. No nepřišel a myslím, že už by konečně mohl. (Nechápu proč, ale tady k nám chodí dopisy nějak dlouho a někdy se stane, že pošta ani nepřijde)

Na večer jsem si psal se slečnou E na IM a snažil se poslat slečně H nějaké SMSky. Úspěch byl přibližně stejně velký, jako když jsem se o to samé pokoušel ráno. Brána na odesílání byla přetížena a podařilo se mi odeslat pouze pár zpráv. Ale i tak 2-3 SMS ze 40 je na mé poměry úspěch. (Dokonce jsem SMSky na začátku označil číslem, abych věděl, jaké slečně H došly.) Stejně jsem musel napsat i z mobilu, abych se ujistil, že alespoň několik SMS najde svůj cíl.

Když už nebylo, co dělat, pustil jsem si „Boat That Rocked“ (Piráti na vlnách). České titulky nebyly nečekaně k sehnání a tak jsem se musel spokojit s anglickými. Po chvíli jsem dokonce ani nevnímal, že mám všechno anglicky a bylo jen několik málo slov, kterým jsem zcela neporozuměl (slovník napomohl). Angličtina/čeština… Když se člověk dobře baví a nemá problém s překladem, tak to je jedno
.
No tak nic. Už abych to zase ukončil. Ani jsem nepostřehl, že již není dnešek, ale zítřek a za pár hodin mě čeká sekání trávy. GL/HF

středa 12. srpna 2009

Prázdniny - den 43.

Probudil jsem se nevím kdy, na snídani byl myslím chleba, ale pitím si nejsem jistý. Nejspíše to bylo mléko. Kdo ví (já bych měl). Ráno se vleklo v pomalém snovém stylu a nebylo, co dělat. Snažil jsem se přes SMS bránu poslat nějaké zprávy slečně H, ale nešlo to.

Abych si rozšířil své obzory a přiučil se něčemu novému, pustil jsem Linux (Kubuntu 8.04) a snažil se na něm pracovat. Prohrabával jsem se nastaveními systému, sledoval, kde, co je a zkoušel různé funkce. Dobré na této Linuxové distribuci je, že má v základu multi-protokolového IM klienta, Open Office a pár další aplikací, které se občas hodí. Smůla, že web beowser je Konqueror. Tak blbý prohlížeč jsem od dob IE 6 nezažil. Nedostatek nejpoužívanější aplikace jsem se snažil vyvážit instalací Firefoxu 3.6 (alpha verze). Ta bohužel nešla nainstalovat přes všechno mé úsilí. Když mě napadlo, že bych se mohl podívat na YouTube na nějaké video, jak se na Linuxu instaluje FF, Konqueror chtěl po mě Flash. Dal jsem tedy stáhnout Flash přímo do Adobe a několika errorech restartu PC atd. to steně nešlo.

Nabootoval jsem Windows 7 a zahrál pár zápasů v Dotě. Naštěstí mi to šlo, tak se mi nálada zlepšila. Potom ovšem následovalo zase rozšiřování obzorů. V Chrome jsem se koukl na instalaci FF a myslel jsem, že mě odvezou. Vůbec mi nedocházelo, co s tou instalací v tom videu dělali a proč to dělali. V dalším tutoriálu byla ukázka, jak udělat FF výchozím prohlížečem. Jakmile jsem uviděl příkazovou řádku a uslyšel komentář chlapíka, který tam všechno zdlouhavě komentoval a psal hromadu blbostí do PŘ, upustil jsem od nápadu nahodit si do Linuxu Firefox.

Další geniální nápad byl, vyzkoušet Chrome. Googlilo se tedy. Rady typu: „Stáhni si kód, zkompiluj a máš to.“ mě moc nerajcovaly. Nakonec jsem našel přesně to, co jsem potřeboval. Nabootovalo se Kubuntu (start mi připadá delší než u Windows 7 nebo Windows XP), otevřel záhadný file manager a zpustil instalaci. „Krása.“, říkal jsem si, když se Chrome, začal instalovat a všechno vypadlo v pořádku. Pustím tedy můj vysnění prohlížeč webu a ono nic. Prázdná obrazovka, ale na taskbaru zobrazen jako zpuštěný. Po dalších několika minutách snahy, mě toto dohadování se s tučňákem přestalo bavit.

No musím říci, že jako na uživatele mě Linux ani na třetí pokus neoslovil. Spousta věcí v něm nefunguje nebo je realizace záměru usera tak složitá, že se na to dotyčný vykašle. A to jsem se ještě ani nezmiňoval o instalaci češtiny. Předpokládám, že když si u instalace vyberu češtinu, tak dostanu češtinu a ne něco jiného. A tady předpokládám, že když už si ji tedy dodatečně stáhnu, tak to čeština bude a ne nějaký paskvil, který jede navíc polovičatě, pokud se OS nerestartuje (Schválně, kde jsou ty řeči fanatických tučňákovců, že Windows je na nic a musí se pořád restartovat). Co si tak vzpomínám, tak instalace češtiny do Windows 7 RC byla bezproblémová a nevyžadovala restart.

Musím říci, že srovnávat Linux s Windows, je jako srovnávat Ferrari s nějakou tříkolkou vyrobenou v Číně. Zkrátka to k sobě moc nepasuje. Ve Windows na všechno stačí pár kliků a je hotovo. Žádné polovičaté řešení, alternativní programy (i když některé jsou dobré) a jednoduchost. Nebudu se přít, že Visty byly tak trošku šlápnutím vedle, ale na jejich obranu by bylo dobré uvést, že po SP 1 to je už vyladěný a kvalitní systém. Navíc v oknech nemám tolik errorů jako v Kubuntu, kde na nějakou chybu narazím prakticky při jakékoli činnosti.

Linux zkrátka není pro BFU ani pro uživatele, který se prací na PC živí vhodný. BFU se v Linuxu nevyzná a navíc takoví lidé volají při jakémkoli problému někoho, kdo tomu rozumí. A zase člověk, který potřebuje počítač k práci, tak nemá čas řešit nějaké problémy s kompatibilitou, chyby v OS a podobné věci. Navíc spousta profesionálních aplikací na Linux není a nejspíše ani nebude a ty, které jsou, tak jejich nové verze jsou pro tento operační systém vydávány se zpožděním, bývají občas dražší a ani oficiální podpora není taková jako u Windows.

Asi bych si dokázal představit nějaké úřednice, které pouze otevřou nějakou aplikaci a v ní celý den pracují a do samotného operačního systému ani nenakouknou, ovšem to je asi tak všechno. Tím neříkám, že Linux je špatný OS, ale jen tím naznačuji, že Windows jsou zkrátka lepší a pro obyčejného uživatele mnohem přívětivější než některé distribuce, které spíše připomínají omalovánky než systém na práci. Je možné, že se situace částečně změní, s příchodem Chrome OS od Google, ale rozhodně to nebude z roku na rok. Google je sice silný inovátor a většina projektů, do kterých se pustí, jsou kvalitní věci, ovšem i tak nedávám Chrome OS více než 10% za pár let. Takové změny se zkrátka prosazují těžko a to i takovým gigantům, jako je Google.

No dnes jsem se rozepsal, tak už abych končil. Nejspíše skočím zase na Dotu a potom do postele. Nemám zkrátka, co dělat a s zítřkem to nevypadá o moc lépe.

úterý 11. srpna 2009

Prázdniny - den 42.

Dnes byla zase celkem nuda. Vstal jsem a vykonal každodenní rituál. Zrovna když jsem si umýval zuby, tak začal zvonit mobil. To po ránu vážně potěší. Volala nějaká… co já vím, co to bylo za osobu. Říkala mi nějaké věci ohledně mé budoucí brigády. Naivně si myslela, že jí po ránu vnímám a svoje odpovědi rozmýšlím. Na každou její otázku jsem říkal automaticky „Ano.“ a vůbec nevnímal věci, které do mě hustila. Ani bych se nedivil, kdyby se ptala na nějakou otázku, kde bych musel odpovědět jinak než ano/ne a já odpověděl zase „Ano.“.

Dopoledne jsem vyčkával na slečnu E na IM, abychom se domluvili na zítřek. No nedočkal jsem se. A tak se šlo na Dotu. První dvě hry jsem totálně zmrvil. Tak špatně se mi ještě nikdy nevedlo. A když jsem si řekl, že to zkusím ještě naposledy, tak se nějak zcvokly klávesy (DK) a nešel chat a nějak se ve Waru vypl zvuk. Hrdina šel tedy ovládat prakticky pouze myší, což je dosti nepříjemné. Obzvlášť s Banem na middle. Světe div se během chvíle jsem měl „dominating“ a drnkal každého, kdo mi zkřížil cestu.

Povzbuzen úspěchem jsem šel ještě několik her a byl jsem mezi nejlepšími. V poslední hře, kdy jsem měl Bone, se souboj protáhl na pěkně dlouho a to mi dalo možnost mít skoro +300, critical, velkou rychlost a orb navíc, kdyby došla mana. Ze svižného zápasu se nakonec stala přetahovaná o každý metr lajny a mlátili jsme do sebe kouzly hlava nehlava. Došlo to dokonce až tak daleko, že některé postupy byly zcela přetaktizované a neustále se měnil styl hry. Po si tak matně vzpomínám, tak zajímavá strategie byla ward war, kdy jsme oba týmy všude rozházely wardy a s chutí do sebe. Kdo dá první stun vyhrává. Nakonec se hra ukončila tak, že taur ze sebe udělal tanka, Sand King se portl, dal stun a U a já se svým mega dmg domlátil toho, kdo se opovážil odolávat. Každopádně to byla úžasná hra pro oba týmy.


Na večer jsem se bez slečny H začal nudit a tak vymýšlel vše možné. Vytvořil jsem nový logický oddíl na disku, stáhl Kubuntu a nainstaloval. Problém je v tom, že jej nemůžu rozchodit. Při startu PC se zobrazí pouze Windows 7 a předchozí verze Windows. No ještě se v tom budu muset prohrabat, takže nakonec budu mít o zábavu postaráno. :-)

pondělí 10. srpna 2009

Prázdniny - den 41.

Vstal jsem, najedl se a šel na počítač. Zas a znovu to samé. Prakticky nic se nemění. Už se z toho stal rituál a to celkem nudný. Chtělo by to třeba něco jako „Vstanu, skočím do bazénu, vylezu na skálu a sjedu kilometrové schody na kole.“. Smůla, že toto není moc reálné. Ale představa alespoň nějaká.

No, ale abych se dostal dopoledni. Stáhl jsem si Ice Age: Dawn of the Dinosaurs a měl jsem o zábavu na chvíli postaráno. Co jsem tak četl nějaké komentáře a mini recenze na tento filmeček, tak některým se líbil, jiným ne a vyber si. Jedna skupina považovala vtipy za ohrané klišé a druhou to pobavilo. A jak jsem na tom já? Ano nepravda, že některé vtipy z filmu jsou trošku „ohrané“, ale to neznamená, že to není stále vtipné a zábavné. A i kdyby se to nějakému brblovi nelíbilo, tak minimálně musí objektivně uznat, že to je skvělá podívaná pro děcka.

Po obědě (který nebyl), jsem sedl na kolo a vyrazil do města na nákup. Mamce jsem řekl, že chci koupit nějaké třičtvrťáky na sport. Nevím, jak se jí to povedlo, ale nějak si z toho vzala, že to chci pro sebe. Když jsem jí konečně pracně dovysvělil, že to chci pro slečnu H k narozeninám, tak se netvářila nějak nadšeně. Možná proto, že mi připadá, že slečnu H nemá moc v oblibě a možná si myslela, že je to nevhodný dárek (nebo ho H moc nevyužije). Ať tak či onak, tak se mi to zdá vhodnější než tužka a minu autíčko na natahování (nechápu, co se na tom slečně K a J nezdálo :-D). Po dlouhém vybírání a nechtěném uražení prodavačky (nemůžu za to, že je tlustá a já zrovna řekl, že černá zeštíhluje a přiblble se při tom na ni podíval :-D), jsem konečně našel kalhoty, které jsem +- chtěl koupit. Smůla, že ty červené měli je v Sku a nebo Lku. Ale i takto byla dobrá koupě. Při placení jsem si uvědomil, že všechny peníze mám doma v pokladničce a tak zaplatil jen 750 Kč. Dalších pět stovek musela zaplatit mamka. :-D A to se ještě spletla a prodavačce podávala tisícovku (a potom se vymlouvala, že umí počítat jen do 32).

Zpátky doma jsem se zase nudil. Popovídal si se slečnou E na IM a potom šel na pár kol Doty. Následoval „pondělní tenis“. Ve čtyřhře jsem vyhrával, ale naši potom dorovnali a rozhodující kolo hrát nechtělo, protože věděli, že by to pohnojili. :-D
Večer se skládal jen z Doty, pokecu se slečnou E a potom s H a když už nebylo zbytí, nadešel čas napsat další den do prázdniníčku. No a nyní, když mám hotovou i tuto činnost, tak je čas si jít hrát s gumovou kachničkou a potom do postele (snad si stihnu přečíst ještě kapitulu „Motivace“ z knihy o psychologii)