Recenze: Protektor

„Čech je cyklista, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape.“ Tak takto začíná film Marka Najbrta. Tento výrok Adolfa Hitlera vytvořil leitmotiv kola, v němž se nese duch celého filmu. Alegoricky bychom ho také mohli připodobnit ke „kolesům“, která roztáčejí dějiny.

Píše se rok 1938 a schyluje se k válce, která zasáhne soukromé drama mezi hlasatelem Emilem Vrbatou (Marek Daniel) a jeho manželkou, židovkou a vycházející hereckou hvězdou Hanou (Jana Plodková). Relativně normální (občas hádka, občas trochu žárlivosti) život tvrdě zasáhne cenzura, která se sem přivalila spolu s nacisty. Hanka, jakožto židovka dohrála. Celá její slibná kariéra je pryč, pouze kvůli původu a Emil, který je zaměstnán v rádiu, se podvoluje, částečně kvůli tomu, aby ochránil svou manželku a částečně kvůli nátlaku a stává se tak hlásnou troubou nacistické propagandy.

Postupem času se situace pro oba stává neudržitelná. Emil sice postupuje výš a výš v oblíbenosti, ale kolaborace si vybírá svou daň. Manželku sice dokáže ochránit, ale jeho láska k ní se vytrácí. Určitá ambivalentnost obou postav se poté stává základem pro větší vyhrocení děje. Emil, kdysi vzorný a milující manžel, nyní člověk s dveřmi tvářemi. Na jedné straně kolaborant, na druhé zase člověk zničený režimem, který se ujímá protekcionistické role. Hana, jejíž sláva pominula, se dostává mezi dva světy. V jednom je zalezlá doma „jako krysa“ (viz. Inglourious Basterds), bezmocná a paradoxně závislá na manželově kolaboraci. V druhém se naopak stává nezávislou a akční ženou, ženoucí se za adrenalinem skrz nelegální činnost a užívání drog.

Divákovi je již v půlce filmu jasné, jak to všechno dopadne. Sic jsem sám odpůrce v happy endů, tak zde bych udělal výjimku. Film, tak jak končí, totiž ničím nepřekvapí. Spíše by překvapil dobrým nebo otevřeným koncem.

Scénická hudba ve filmu je pěkná a uklidňující, nicméně bych byl radši, kdyby působila jako inverzí element a zvýrazňovala tak děsivost děje. Místy se totiž stávalo, že i když byl samotný příběh napnut až na samou hranici, za kterou by působil kýčovitě, tak přesto byla celková atmosféra pohodová a postavy začaly působit „pasivně“. Další neduh filmu je kouření. Když si vezmu, že Cameronovi dali jeho vlajkovou loď Avatara na černou listinu filmů, kde se kouří (jedna postava si tam dala pár cigaret), tak Protektora by v tom případě neměli vůbec dávat do kin, pro diváky mladíš 18 let. Tam se zkrátka kouří všude, kouří snad všichni a pořád. Občas jsem si v duchu kladl otázku, jak vůbec můžu přes tu haldu dýmu vidět hlavní postavy?

Co bych ovšem pochválil, tak je vizuální stránka a nějaké ty filmové efekty, respektive grafické intermezza, která se na rozdíl od většiny českých filmů nesnažila zakrýt dějovou kýčovitost, ale působila jako zajímavý spojovací článek příběhu. Scény a kostýmy vypadaly dobově, takže tady bych také viděl klad.

A závěrem? Protektor je možná lehce nadprůměrný film ve světovém měřítku, ale u nás v Česku na špici. Pravda, příběh může divákovi připadat jako „klišoidní“ slátanina z toho, co tu už bylo (včetně pořád omílaného tématu sexu a nevěry), ale na druhou stranu co více jsme mohli čekat?

Cejky - Matěj Mareček

Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm

Prázdniny - den 44.

Dnešní ráno se mi ani trochu nechtělo z postele. Obloha byla zatažená, pršelo a teploměr ukazoval 17 stupňů Celsia. Prostě pochmurný počátek dne, jenž byl předzvěstí další hromady, neústupně se valící nudy. V televizi nic nebylo (ne že bych se na ni díval, ale i tak), na PC není co dělat a nemám už moc knížek ke čtení. Dokonce se mě napadlo, že bych si mohl vzít učebnici a prolistovat si pár stránek. Naštěstí jsem tuto stupidní ideu okamžitě zavrhl a tak zabránil zruinování celých prázdnin.

Dopoledne se táhlo jako sopel. Naštěstí jsem se na chvíli zabavil zavařováním ovoce ze zahrady. Když už nebylo co zavařit, šlo se zase na počítač. Pořád jsem nechápal proč mě tak svědí ruka. Po dlouhém detektivním pátrání jsem objevil přímočarý tenký řez v rozpětí Stratum corneum až Stratum spinosum (částečně zasahující i do Stratum basale). Mám li to říct po lopatě. Prostě jsem si nějak rozřízl ruku při krájení ovoce a ani si toho nevšiml.

Na oběd byla ryba s brambory. Tedy alespoň jsem si do poslední chvíle myslel, že to je ryba. Když jsem se totiž ptal:„Co ideu na oběd?“, přišla mi nesrozumitelná odpověď:„Patizon.“. Vzhledem k tomu, že jsem pořádně nerozuměl, myslel jsem tudíž, že se jedná o platýze. Dokonce pokrm vypadal jako ryba a na první pohled od ní nešel rozeznat. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem se zakousl do „masa“ a zjistil, že jím něco ve stylu „obalený květák“. No stane se. I mistr „nudař“ se někdy utne.
Následovalo dopoledne, které uteklo ani nevím jak. Prostě začnu vnímat svět okolo a zjistím, že už je skoro večer. Opravdu toto nechápu. Nicméně nuda byla stále. Co si tak z této doby pamatuji je, návštěva babičky, která se ptala, zdali mi již přišel dopis, abych konečně mohl na brigádu. No nepřišel a myslím, že už by konečně mohl. (Nechápu proč, ale tady k nám chodí dopisy nějak dlouho a někdy se stane, že pošta ani nepřijde)

Na večer jsem si psal se slečnou E na IM a snažil se poslat slečně H nějaké SMSky. Úspěch byl přibližně stejně velký, jako když jsem se o to samé pokoušel ráno. Brána na odesílání byla přetížena a podařilo se mi odeslat pouze pár zpráv. Ale i tak 2-3 SMS ze 40 je na mé poměry úspěch. (Dokonce jsem SMSky na začátku označil číslem, abych věděl, jaké slečně H došly.) Stejně jsem musel napsat i z mobilu, abych se ujistil, že alespoň několik SMS najde svůj cíl.

Když už nebylo, co dělat, pustil jsem si „Boat That Rocked“ (Piráti na vlnách). České titulky nebyly nečekaně k sehnání a tak jsem se musel spokojit s anglickými. Po chvíli jsem dokonce ani nevnímal, že mám všechno anglicky a bylo jen několik málo slov, kterým jsem zcela neporozuměl (slovník napomohl). Angličtina/čeština… Když se člověk dobře baví a nemá problém s překladem, tak to je jedno
.
No tak nic. Už abych to zase ukončil. Ani jsem nepostřehl, že již není dnešek, ale zítřek a za pár hodin mě čeká sekání trávy. GL/HF