Dnes byla na snídani vánočka, hrnek mléka a frgál. Taková klasika, ale dá se na to zvyknout. Stejně jako se dá zvyknout na to, že ještě ospalý sednu na kolo a jedu 25Km do nějaké díry. A přeci, zvyk je železná košile a i tak mě dnes cesta do Kopřivnice nehorázně štvala. Vyjel jsem na mokré silnice, venku kosa, přes hory se převalovaly temné chladné mraky a mlha a já v tričku s krátkým rukávem. Naštěstí zima byla pouze chvíli. Čekal mě výjezd v Mokrém a poté ještě na Pindulu. (Mimochodem jsem si při jezdu k Janoštíkovi, vyzkoušel jet bez brzdění a jde to. Nechápu, jak se tam někdo může vysekat a stěžovat si na brzdy + na mě.)
Sjezd do Frenštátu byl masakr nade všechny. Vítr foukal luxusně přímo z předo-boku, takže jsem musel z kopce šlapat jak kus vola, abych se alespoň trošku hnul z místa a k tomu mě vítr z boku shazoval z kola. Prostě paráda. To už by bylo lepší jet do kopce (což nakonec bylo). Ve Frénu byla na Dolní bouračka a na cestě trošku chaos. Problém byl v tom, že to bylo v zatáčce a já málem vletěl do policajtů. No se stane. Tak ale konec dobrý, všechno dobré, stejně jako cesta dále. Vítr byl sice otravný, ovšem nyní tolik nebrzdil. Projel jsem Vlčovicemi a najel na cestu vedoucí, do průmyslového areálu v Kopru. A zde se to stalo. Sice jsem při odbočování vjel do obrovské mělké kaluže, hodil smyk a málem si rozbil hubu, ale poté se cesta narovnala a začal mi silná vítr foukat přímo do zad a tak se stalo, že jsem si užil naprosto úžasných 300 metrů jízdy. Nekecám, toto bylo fakt úžasné. Prostě jedu, a čím rychleji fičím, tím se mi vlastně jede lépe. Nakonec jsem po cestě naprosto letěl, odpor kladly pouze kola a vítr byl stejně rychlý jako já, takže to pro mě znamenalo naprosté bezvětří. Kdo by to byl, kdy řekl, že můžu mít z pár metrů jízdy takovéto Vánoce. :-D
No dojel jsem tedy ke slečně H, schoval si u ní v paneláku kolo a šli jsme na zastávku vyčkávat na slečny E a N. Ani jsme dlouho nečekali a jejich autobus přijel. Vyrazili jsme tedy na pouť. Stále nechápu, proč je to táhlo ke kolotočům. Bylo tam příliš hlučno, barevno a plno. A navíc H a E chtěly jít na kladivo. Jako nic proti tomu, klidně bych šel taky, ale bylo mi blbé nechat N samotnou dole. Slečna H si to asi neuvědomuje, ale tomuto se říká barbarismus. Sice mě trošku mrzí, že jsem se nešel projet, ale zase na druhou stranu by mi více vadilo, kdybych tam nechal N stát dole a čekat na nás. Smůla, že toto někteří lidé nikdy nepochopí.
Dojezdilo se a šlo se na vysněnou cukrovou vatu. To bylo taky něco. Koupili jsme si velké a šli to zbaštit. :-D Asi nemusím dodávat, že jsme byli ulepení jak prasata. :-D Ale zážitek super. Poté se ještě koupil popcorn a marcipán a zase se jedlo. A nakonec slečna E zplodila úžasnou myšlenku: „Pojďme si koupit flašku“. A proč ne? Tak se šlo do Kauflandu a vybíralo se pití. A od tadyma to radši přeskočím až k části, kdy jsem jel z Frenštátu na Pindulu. Nevím, co mě to popadlo, ale já jel. A to tak, jakože dost rychle. Pěkně do kopečka a co to dalo. Doma jsem byl tedy za hodinu deset, což je můj nový rekord na cestě zpět. :-)
Večer jsem „vařil“ dort, ale kkt slečna E to musela vyslepičit a už to není tajemstvím ani překvapením. Jo ještě jsem se zapomněl zmínit, že předtím jsem do sebe narval hromadu těstovin… :-D Ale to už přeskakuju. Zkrátka večer patřil psaní na IM, brigádě a šikovným. S (ook) mi před jedenáctou hodinou napsal, že si rozbil hubu a má ulomený zub (Alespoň vidí jaké to je. Nechci být škodolibý, ale kdyby nehrál floorball jak hovado, tak jsem mohl mít ještě všechny zuby v celku). A to je asi tak vše z dneška. Zítra nevím jestli stihnu napsat, protože to bude masakr. :-Dbtw: Toto je můj stý příspěvek na blogu. Zítra to musím pořádně zapít. :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat