Linuxové začátky s Mint 9 Isadora

Článků o Linuxu a různých jeho distribucí se na internetu povaluje spousta, ale většinou se nezaměřují na začínající uživatele a pokud ano, tak jsou napsány lidmi, kteří se v Unix/Linux oblasti pohybují již nějakou to dobu a tudíž jim spousta věcí připadá jako naprostá samozřejmost. Napadlo mě tedy proč nepřinést pohled relativního „tučňáčka“.

Skutečnost, že nemám s Linuxem moc zkušeností nepramení ani tak z toho, že bych Linux objevil teprve před nedávnem. První distribuci, co jsem zkoušel byla Mandriva asi tak dva-tři roky nazpátek. Dost času na to, abych získal hromadu zkušeností. Proč je tedy nemám? Je to jednoduché. Po týdnu letěla Mandriva z mého počítače do éteru. Co se tedy pokazilo a proč jsem to s tučňáčím OS vzdal? Pominu-li překopané rozhraní operačního systému a jiný styl ovládání, tak to byl žalostný nedostatek SW na který jsem byl zvyklý z Windows a moje „neschopnost“ řešit problémy a věci, jež mi vadily. Jakožto celkem pokročilému uživateli systému Windows XP mi nedělalo potíže adaptovat se na KDE, ale pokud si myslíte, že to stačilo, tak jste na omylu. Brzy totiž vyšla najevo nepříjemná skutečnost... Linux rozhodně není klikací systém. Tuto větu vy si měli zapamatovat především uživatelé plánujíc přechod, jelikož jim známý ukázal OS, který vypadal jako omalovánky s dynamickými okny. Řešit nějaké potíže před několika lety pro mě znamenalo jít na fórum, vznést dotaz, počkat až se vybouří skupina „však si to najdi na Google“ (jako bych to už předtím nehledal) a nakonec valit oči na „přikazořádkaře“ s jejich odpověďmi „No to napíšeš do příkazové řádky to a také tamto a ono to možná bude fungovat“ (nefungovalo... Ubuntu se ztracenou lištou šlo kvůli tomu z mého počítače pryč o rok později).

Roky ubíhaly a pokaždé se čas od času objevila nějaká ta distribuce u mě na disku, aby pár dní na to zmizela (nebo tam ležela, ale byla nepoužívaná). Naposledy to bylo nové vydání Ubuntu 10.04, které se mi zdálo až příliš „sociální“ a za boha jsem si nemohl zvyknout, jak na dva panely (jeden nahoře a druhý dole... proč to nespojili do jednoho, aby se ušetřilo místo?), tak na přesun tlačítek min, max, close doleva po stylu jablíček. Je pravda, že horní lišta šla dát do původního vzezření, ale po přečtení návodu jak na to mě přešla chuť cokoli dělat.

Můj zatím poslední pokus o „přičichnutí“ k Linuxu se odehrál dnes a zatím jsem relativně spokojen. Ráno jsem se nudil a tak mě napadlo vyzkoušet Minut 9 Isadora, který vychází právě z Ubuntu, nicméně cílí na „začátečníky“, neboli windows-like uživatele a není „sociální“.

Pro ty, kdo nemají s Linuxem žádné zkušenosti a nabyli dojmu, že s touto distribucí to už půjde samo mám špatnou zprávu. Nepůjde. Pokud jste získávali téměř všechny své zkušenosti z Windows, tak migrace na Linux ještě dost dlouho nebude nic jednoduchého. Především nezvyk na nové aplikace (pokud nejsou multiplatformní nebo se vám nepodaří najít odpovídající alternativu) a nedostatek návodů. Linuxových distribucí je totiž takové obrovské množství, že najít univerzální klikací návod není možno (tak jak je zvykem u Windows) a pokud jste byli zvyklí si přizpůsobit systém několika kliky, tak v této oblasti stále ještě nepochodíte.

Pokud by jste se po přečtení předešlého textu rozhodli pro vyzkoušení některé Linuxové distribuce, tak vám dám několik rad.

1. Linux je poměrně flexibilní systém, což znamená, že si jej můžete vyzkoušet v live verzi a poté nainstalovat. Pokud jste na Windows 7, tak je instalace Linuxu z USB disku nebo CD hračka.
   - stáhněte si distribuci (například: http://www.linuxmint.com/download.php nebo http://www.ubuntu.cz/ziskejte/stahnout) o které si myslíte, že vám vyhovuje (nejčastěji ji seženete ve formátu .ISO)
   -stažený soubor vypalte jako „obraz“ na CD/DVD (ve Windows 7 hračka) nebo pomocí programu LiLi USB Creator na adrese http://www.linuxliveusb.com/ vytvořte live USB disk
   ---Pozor: Pokud svůj počítač připojujete k internetu pomocí wifi nebo nějakého HW, který potřebuje speciální ovladače, stáhněte si je raději předem. Ušetří vám to později spousty starostí.
2. Restartujte počítač a v BIOS si nastavte bootování z CD/DVD popřípadě USB flash disku (nejčastější klávesy jsou: delete a F12).
3. Až vám naběhne instalace (nebo live CD/USB), vše si pořádně pročtěte a promyslete. Pokud si nejste nejsi a nemáte svá data zálohovaná, raději se koukněte na instalační návody výrobce (například: http://wiki.ubuntu.cz/Instalace). Obecně je ovšem instalační proces +- tak primitivní jako u Windows Vista/7.
4. Po restartu na vás při bootování vyskočí nejspíše GRUB s tím, aby jste si vybrali jaký OS hodláte spustit. Pokud chce nastavení toho výběru změnit, máte několik možností. Buď upravíte soubor \boot\grub\grub.cfg (toto vám poradí většina lidí na fórech, pokud se jich zeptáte na nastavení GRUB), což nedoporučuji již jen z důvodu, že po otevření na vás vybafne „# DO NOT EDIT THIS FILE“. Pokud se nechce pouštět do editování souboru, kterému nerozumíte u kterého není doporučena editace, měli by jste sáhnout raději po „klikačce“ jako je StartUp-Manager nebo v Mint 9 „Správce spouštění“ v menu „Správa“.

Jak vidíte instalace Linuxu není zase tak těžká (většinou) a s trochou snahy ji zvládne i začátečník. To ovšem není to nejdůležitější. Hlavní je se seznámit s odlišnostmi Linuxu od Windows a ujasnit si, jaký OS budete používat primárně. Pokud již vlastníte licenci na Windows a nemáte žádné pádné důvody přecházet na jiný operační systém (kromě zvědavosti) doporučuji držet se spíše na Microsoftí straně a na Linux kouknout spíše jak tak, aby jste věděli že existuje i něco jiného (možná se vám tučňák zalíbí). V případě, že máte počítač bez OS a nechce se vám investovat do Windows, zvažte zda-li by nebyl Linux lepší variantou. IM, email, web browser a Office (myšleno OpenOffice.org) a další základní nástroje jsou dle mého názoru velice dobře stravitelné i pro „windowsácké“ uživatele.

Na druhou stranu se v současné době nedá přejít na Linux, pokud na svém počítači děláte nějakou specifickou práci, ke které potřebuje například MS Office, 3DS MAX, Photoshop atd. Wine je sice zajímavá věcička, ale pro komerční práci ne zrovna dobře využitelná. S programy jako Photoshop se můžete rozloučit a co jsem tak zkoušel, většina „normálních“ programů jako ZAV, Trillian sice jedou, ale ne na 100%. Vlastně mi připadá, že jedou jen tak tak (některé věci nefungují, grafika vypadá divně atd.)

Často diskutovaným tématem jsou také ovladače. Fáma, že na Linux nejsou ovladače je opravdu jen fáma. Jistě že při prvním startu nepojede vše (i Windows si musí stáhnout nějaké ty drivery většinou), ale pokud se budete držet mé rady a stáhnete si předem ovladače alespoň k té části HW, aby jste měli přístup na internet, tak by neměl být problém. Je pravdou, že ovladače nejsou vždy tak vyladěné jak jste byli zvyklí ve Windows a na některé specifické kusy HW nenajdete ovladače vůbec, na druhou stranu na většinou si vystačíte s tím, co se vám nainstaluje při instalaci a poté stáhne přes updater z internetu (rozhodně se nebojte takzvaných „nesvobodných ovladačů“, název to je sice děsivý, nicméně často nemáte na výběr).

Závěrem zle říci snad jen jediné. Linux není Windows, i když se tak některé distribuce snaží tvářit. K tomuto OS zkrátka nepřilne každý a ne pro každého je také vyhovující. Navíc neustálé napadání a osočování uživatelů různých operačních systémů, který OS je lepší mi připadá dětinské a nic neřešící. Je pravda, že ne všichni lidé jsou tak upjatí a krátkozrací, ale spousta jich je. Jak podivných „příkazořádkovců“, kteří musí přes terminál otevírat i mail klienta, tak „Jablečných ovcí“ i vyšinutých „Hulánovců“, pro které je cokoli od MS svaté. Ve skutečnosti je řešení tohoto sporu triviální. Každý ať si používá co chce a co mu vyhovuje. Každý OS má svoje chyby a o žádném se nedá říct, že by byl lepší než ten druhý. Každý OS je zkrátka jiný.

Proč jsem si nainstaloval Linux:

Důvodů jsem měl hned několik. Kromě toho, že jsem velice zvědavý člověk v oblasti IT technologií a SW, tak to pro mě byla (respektive bude) nutnost. Za několik týdnů půjdu studovat první ročník na VUT FIT a co jsem slyšel, tak tam se s Linuxem dělá skoro pořád. Tudíž se mi znalost Linuxu bude hodit. Navíc na programování v C/C++, IM komunikaci, mail a web Mint rozhodně stačí. Ale i přesto si nemyslím, že by se Linux stal mým primárním OS. Jakožto 3D grafik se neobejdu bez pořádného SW (ruku na srdce Blender není zrovna můj typ oblíbené aplikace) a upravovat RAW fotografie na Linuxu jsem ještě neviděl (a Gimp jsem si oblíbil asi stejně tak jako Blender). Zkrátka Photoshop, MS Office (ano mám rád ribbon a klidně si za něj připlatím), Total Commander, spektrální rendering a vyšší výkon Windows 7 s novým HW válcuje v této oblasti Linux. Na ostatní věci předpokládám, že mi bude Isadora nebo podobná distribuce stačit.

Postřehy:

1. Na Linux sice zatím nejsou žádné opravdové viry, ale to neznamená, že je bez děr. Na Windows je naopak spousta virů, ale za poslední 4 roky jsem žádný nechytil.
2. Připadá mi, že Windows 7 umí lépe využít moderní HW a je šetrnější k NB (s Linuxem mi pořád fouká větrák jak zběsilý: Acer Aspire 7745G-726G64Mn).
3. Pokud pracujete na nějaké práci a musíte od svého PC, není nic lepšího než si udělat přenositelnou flashku s Linuxem a SW, který potřebujete (jednoduché, rychlé a účinné).
4. Linux Mint 9 se mi načítá přibližně stejně dlouho jako Windows 7. Existují ovšem i speciální odlehčené distribuce (viz. Google Chrome OS).
5. Názor, že Linux se nemusí restartovat nebo o hodně méně než Windows je jen fáma. Ve skutečnosti je to přibližně stejné (Linux si možná o restart neřekne, ale bez něj se změny stejně v určitých oblastech neprojeví). Windows 7 nejsou Windows 95 a Linux se také posunul o kus dopředu.

Prázdniny - den 43.

Probudil jsem se nevím kdy, na snídani byl myslím chleba, ale pitím si nejsem jistý. Nejspíše to bylo mléko. Kdo ví (já bych měl). Ráno se vleklo v pomalém snovém stylu a nebylo, co dělat. Snažil jsem se přes SMS bránu poslat nějaké zprávy slečně H, ale nešlo to.

Abych si rozšířil své obzory a přiučil se něčemu novému, pustil jsem Linux (Kubuntu 8.04) a snažil se na něm pracovat. Prohrabával jsem se nastaveními systému, sledoval, kde, co je a zkoušel různé funkce. Dobré na této Linuxové distribuci je, že má v základu multi-protokolového IM klienta, Open Office a pár další aplikací, které se občas hodí. Smůla, že web beowser je Konqueror. Tak blbý prohlížeč jsem od dob IE 6 nezažil. Nedostatek nejpoužívanější aplikace jsem se snažil vyvážit instalací Firefoxu 3.6 (alpha verze). Ta bohužel nešla nainstalovat přes všechno mé úsilí. Když mě napadlo, že bych se mohl podívat na YouTube na nějaké video, jak se na Linuxu instaluje FF, Konqueror chtěl po mě Flash. Dal jsem tedy stáhnout Flash přímo do Adobe a několika errorech restartu PC atd. to steně nešlo.

Nabootoval jsem Windows 7 a zahrál pár zápasů v Dotě. Naštěstí mi to šlo, tak se mi nálada zlepšila. Potom ovšem následovalo zase rozšiřování obzorů. V Chrome jsem se koukl na instalaci FF a myslel jsem, že mě odvezou. Vůbec mi nedocházelo, co s tou instalací v tom videu dělali a proč to dělali. V dalším tutoriálu byla ukázka, jak udělat FF výchozím prohlížečem. Jakmile jsem uviděl příkazovou řádku a uslyšel komentář chlapíka, který tam všechno zdlouhavě komentoval a psal hromadu blbostí do PŘ, upustil jsem od nápadu nahodit si do Linuxu Firefox.

Další geniální nápad byl, vyzkoušet Chrome. Googlilo se tedy. Rady typu: „Stáhni si kód, zkompiluj a máš to.“ mě moc nerajcovaly. Nakonec jsem našel přesně to, co jsem potřeboval. Nabootovalo se Kubuntu (start mi připadá delší než u Windows 7 nebo Windows XP), otevřel záhadný file manager a zpustil instalaci. „Krása.“, říkal jsem si, když se Chrome, začal instalovat a všechno vypadlo v pořádku. Pustím tedy můj vysnění prohlížeč webu a ono nic. Prázdná obrazovka, ale na taskbaru zobrazen jako zpuštěný. Po dalších několika minutách snahy, mě toto dohadování se s tučňákem přestalo bavit.

No musím říci, že jako na uživatele mě Linux ani na třetí pokus neoslovil. Spousta věcí v něm nefunguje nebo je realizace záměru usera tak složitá, že se na to dotyčný vykašle. A to jsem se ještě ani nezmiňoval o instalaci češtiny. Předpokládám, že když si u instalace vyberu češtinu, tak dostanu češtinu a ne něco jiného. A tady předpokládám, že když už si ji tedy dodatečně stáhnu, tak to čeština bude a ne nějaký paskvil, který jede navíc polovičatě, pokud se OS nerestartuje (Schválně, kde jsou ty řeči fanatických tučňákovců, že Windows je na nic a musí se pořád restartovat). Co si tak vzpomínám, tak instalace češtiny do Windows 7 RC byla bezproblémová a nevyžadovala restart.

Musím říci, že srovnávat Linux s Windows, je jako srovnávat Ferrari s nějakou tříkolkou vyrobenou v Číně. Zkrátka to k sobě moc nepasuje. Ve Windows na všechno stačí pár kliků a je hotovo. Žádné polovičaté řešení, alternativní programy (i když některé jsou dobré) a jednoduchost. Nebudu se přít, že Visty byly tak trošku šlápnutím vedle, ale na jejich obranu by bylo dobré uvést, že po SP 1 to je už vyladěný a kvalitní systém. Navíc v oknech nemám tolik errorů jako v Kubuntu, kde na nějakou chybu narazím prakticky při jakékoli činnosti.

Linux zkrátka není pro BFU ani pro uživatele, který se prací na PC živí vhodný. BFU se v Linuxu nevyzná a navíc takoví lidé volají při jakémkoli problému někoho, kdo tomu rozumí. A zase člověk, který potřebuje počítač k práci, tak nemá čas řešit nějaké problémy s kompatibilitou, chyby v OS a podobné věci. Navíc spousta profesionálních aplikací na Linux není a nejspíše ani nebude a ty, které jsou, tak jejich nové verze jsou pro tento operační systém vydávány se zpožděním, bývají občas dražší a ani oficiální podpora není taková jako u Windows.

Asi bych si dokázal představit nějaké úřednice, které pouze otevřou nějakou aplikaci a v ní celý den pracují a do samotného operačního systému ani nenakouknou, ovšem to je asi tak všechno. Tím neříkám, že Linux je špatný OS, ale jen tím naznačuji, že Windows jsou zkrátka lepší a pro obyčejného uživatele mnohem přívětivější než některé distribuce, které spíše připomínají omalovánky než systém na práci. Je možné, že se situace částečně změní, s příchodem Chrome OS od Google, ale rozhodně to nebude z roku na rok. Google je sice silný inovátor a většina projektů, do kterých se pustí, jsou kvalitní věci, ovšem i tak nedávám Chrome OS více než 10% za pár let. Takové změny se zkrátka prosazují těžko a to i takovým gigantům, jako je Google.

No dnes jsem se rozepsal, tak už abych končil. Nejspíše skočím zase na Dotu a potom do postele. Nemám zkrátka, co dělat a s zítřkem to nevypadá o moc lépe.

Prázdniny - den 42.

Dnes byla zase celkem nuda. Vstal jsem a vykonal každodenní rituál. Zrovna když jsem si umýval zuby, tak začal zvonit mobil. To po ránu vážně potěší. Volala nějaká… co já vím, co to bylo za osobu. Říkala mi nějaké věci ohledně mé budoucí brigády. Naivně si myslela, že jí po ránu vnímám a svoje odpovědi rozmýšlím. Na každou její otázku jsem říkal automaticky „Ano.“ a vůbec nevnímal věci, které do mě hustila. Ani bych se nedivil, kdyby se ptala na nějakou otázku, kde bych musel odpovědět jinak než ano/ne a já odpověděl zase „Ano.“.

Dopoledne jsem vyčkával na slečnu E na IM, abychom se domluvili na zítřek. No nedočkal jsem se. A tak se šlo na Dotu. První dvě hry jsem totálně zmrvil. Tak špatně se mi ještě nikdy nevedlo. A když jsem si řekl, že to zkusím ještě naposledy, tak se nějak zcvokly klávesy (DK) a nešel chat a nějak se ve Waru vypl zvuk. Hrdina šel tedy ovládat prakticky pouze myší, což je dosti nepříjemné. Obzvlášť s Banem na middle. Světe div se během chvíle jsem měl „dominating“ a drnkal každého, kdo mi zkřížil cestu.

Povzbuzen úspěchem jsem šel ještě několik her a byl jsem mezi nejlepšími. V poslední hře, kdy jsem měl Bone, se souboj protáhl na pěkně dlouho a to mi dalo možnost mít skoro +300, critical, velkou rychlost a orb navíc, kdyby došla mana. Ze svižného zápasu se nakonec stala přetahovaná o každý metr lajny a mlátili jsme do sebe kouzly hlava nehlava. Došlo to dokonce až tak daleko, že některé postupy byly zcela přetaktizované a neustále se měnil styl hry. Po si tak matně vzpomínám, tak zajímavá strategie byla ward war, kdy jsme oba týmy všude rozházely wardy a s chutí do sebe. Kdo dá první stun vyhrává. Nakonec se hra ukončila tak, že taur ze sebe udělal tanka, Sand King se portl, dal stun a U a já se svým mega dmg domlátil toho, kdo se opovážil odolávat. Každopádně to byla úžasná hra pro oba týmy.


Na večer jsem se bez slečny H začal nudit a tak vymýšlel vše možné. Vytvořil jsem nový logický oddíl na disku, stáhl Kubuntu a nainstaloval. Problém je v tom, že jej nemůžu rozchodit. Při startu PC se zobrazí pouze Windows 7 a předchozí verze Windows. No ještě se v tom budu muset prohrabat, takže nakonec budu mít o zábavu postaráno. :-)

Prázdniny - den 5.

Nudný den. Budíček v 5 ráno. Nechápu, jak se mi to povedlo. Naštěstí jsem potom usnul a probudil se až po půl deváté.

Na snídani jsem si „nachystal“ nějaký ovocný bio jogurt a pár kousků buchty. Dalo se to tak si nestěžuju. Dále mě čekala postel. Stále ještě na půl vyhřátá. Přelouskal jsem několik stránek z knihy a šel na PC. Nenapadlo mě, co bych měl dělat a tak jsem jen tak brouzdal po netu a přes čumák mi přeletěla idea, že bych se mohl pokusit stáhnout a zprovoznit Mac OS. Zajímavá myšlenka, jejíž realizace značně pokulhává na několika místech.

Základním kamenem úrazu je, že nemám železo od Apple, tudíž kompatibilita s Athlonem a dalšími nepodporovanými částmi mého počítače nebude nijak úchvatná. Další zádrhel se objevil na pevném disku. Na jednom logickém oddílu mám již Windows XP a na druhém Windows 7 RC. Mám sice ještě WD 250GB, ale ten chci mít pouze na ukládání dat a nechci si jej zaprat nějakým OS. Východiskem z této situace by mohla být virtualizace. Kromě toho, že bych tímto krokem porušil licenční podmínky Apple (které bych stejně porušil, tak jak tak), tak ani zde není zaručena kompatibilita a navíc mít zpuštěný W7 a Leoparda na mašině s pouhým jedním GB RAM je poměrně odvážná myšlenka sama o sobě. Na druhou stranu, kdyby se mi to povedlo, tak by to byl pěkný úspěch. No pohrabu se v tom, vyzkouším a uvidím. Když tak časem napíši, jak to dopadlo. :-)


Poté, co mě přestalo bavit hrabat se v kompu, dostala znovu slovo kniha a četlo se. Po obědě, který byl nedávno, jsem plánoval výlet na kole na Pindulu. Komplikace zanedlouho přišla s bouřkou, která mi tento výlet poměrně úspěšně znemožňuje. I kdybych totiž dokázal jet na kole se zašitou nohou, tak mi to prý nesmí zmoknout a navíc nemám na kole blatníky. Zkrátka pár zádrhelů, které se tak snadno neřeší. Přihlédnu-li k faktu, že nemůžu na pravou nohu obout žádnou nepromokavou botu, tak výsledkem je, že jsem v kaši.

Další plány na tento nudou a deštěm nasáklý den nemám. Není… o 5 minut později… už nevím, co jsem to chtěl napsat za větu. Neuložilo se posledních pár vět, ale jsem rád alespoň za to, že se uchovalo, to co se uložilo. Snad už proud znovu nevypadne, ale i kdyby, tak co už. Stejně si půjdu číst knihu.

btw: Tyto polo-monology jsou poměrně zajímavé. Předpokládám, že až přijde čas nudy, tak si to zde budu pročítat a budu vzpomínat na to, co všechno jsem o prázdninách děla, respektive nedělal a chtěl udělat.