čtvrtek 15. září 2011

Install Windows 8 RTM from USB flash drive (tutorial)

This is tutorial, which shows the easyest way how to install Windows 8 from USB flash drive.


  1. Download Windows 8 Customer Preview from:  http://windows.microsoft.com/en-US/windows-8/consumer-preview or RTM bootable version
  2. Download and install Windows 7 USB/DVD Download Tool.
  3. Open Windows 7 USB/DVD Download Tool and "burn" *.ISO of Windows 8 to USB flash drive.
  4. Restart computer and boot from USB device (in most cases it is key F12, or F2, or escape).
  5. Installation process in similar to Windows 7. To log in, you need Live ID.





úterý 6. září 2011

Oxford, Anglie - 10. den (Museum of Oxford)


Dnešní den byl totálně o ničem. A to hned z několika důvodů. Tím prvním je, že večer pršelo, ráno poprchalo, odpoledne pršelo a teď je zase tak nějak na půl. Zkrátka počasí, které leze na mozek. To je tak těžké si vybrat buď déšť, nebo zataženo a větrno? Pokud by totiž jenom pršelo, tak je velice jednoduché se obléci. Stačí si vzít nepromokavou bundu je vše je vyřešeno. Když ovšem chvíli prší, chvíli fouká a chvíli a za pět minut zase tamto, tak člověk neví, jak se má obléct, aby se nezpotil, aby zbytečně nemusel brát mikinu do batohu atd. Zkrátka poděs.



Dokonce jsem si ani nepsal žádné poznámky do mobilu. Za prvé nebylo prakticky co tam napsat a zadruhé pršelo, takže by si mi špatně psalo na mokrém displeji. Ideální kombinace, jak zápisek z dneška zkrátit na co nejmenší možnou délku :-D.

Jinak ve škole se zase jelo na plné obrátky. Gramatika, slovíčka, cvičení a také spousta povídání se sousedem. Dnes si při příchodu do třídy si musel každý sednout, na místo, kde byl papírek s jeho jménem, abychom se více promíchali. Tento nezvyklý krok ve výuce je ve skutečnosti velice dobrý, jelikož se bavím i s jinými lidmi, z jiných koutů světa a pořád si máme co říct. A s tím, s kým se bavím normálně, si můžu popovídat i o přestávce. Takže za tuto praktiku +1. Jedinou nevýhodu to má v tom, že se můžete sedět také vedle někoho, kdo vypadá doopravdy strašidelně. To je případ jedné Asiatky, která vypadá jako Moraxus… teď to ale myslím vážně. Když se umívá, tak dává rty vertikálně od sebe a odrývá tak dásně (a že se směje často), má divné zuby a opravdu to nahání strach. Pro lepší představu zde přikládám fotografii.



Ve dvojici jsem byl dnes s Japonkou, která u nás ve třídě byla poprvé. Byla malá, měla placatý obličej (jako kdyby jí ho někdo vyžehlil (líce byly přibližně ve stejné úrovni jako špička nosu, takže…)) a bylo jí 21 let. Dobré na ní bylo to, že uměla mluvit Anglicky. Jako také to nebylo úplně nejlepší na pokec, ale jde o to, že oproti ostatním Asiatům (především Korejcům, kteří ovládají pouze gramatiku) to byl posun o několik levelů výše. Dozvěděl jsem se od ní také to, co ji nejvíce na Japoncích irituje. Je to prý nemožnost poznat, jestli je daný člověk naštvaný nebo ne. Oni to prostě skrývají a tak občas dochází k problémům v komunikaci. A také u nich doma nespí na normálních postelích, ale „na zemi“. Nevím, co přesně tím myslela, ovšem když pohledáte na internetu něco o Japonské kultuře, tak na to zřejmě přijdete.

Po škole jsem v city center navštívil Museum of Oxford (je to skvělý způsob, jak se zbavit drobných mincí po nákupu oběda). Pokud bych to měl porovnat s muzei, jako Pitt Rivers, Oxford University Museum of Natural History nebo The Ashmolean Museum of Art & Archaeology, tak to bylo jedna velká nuda. Celkově v tomto muzeu toho moc nebylo k vidění. Shlédl jsem pouze video o Oxfordu, pár maleb a trochu pokrouceného železa. V zásadě se tam nemůžete ničeho dotýkat a jediné, co jde, tak je si koupit za libru plastelínu u vstupu a dělat otisky měděných destiček. A jako bonus je to velice krátké, nesmíte tam používat mobily a NESMÍ SE FOTIT (s tím focením mě fakt dost naštvali… a to jsem jim tam hodil prachy. Příště až se budu zbavovat mincí, tak se první ujistím, že je nevyhazuji úplně zbytečně). Během pár minut jste hotovi, pokud vás náhodou něco nezaujme a chcete to tam zkoumat.

To je z dneška asi vše. Prostě když prší a už jste prošli muzea, tak zde není zase tak moc věcí k dělání, jelikož památky se prochází po ulicích a projít se univerzitním parkem za deště, také není zrovna geniální nápad.

pondělí 5. září 2011

Oxford, Anglie - 10. den (šílený kazatel)


Dnešek byl další den s typicky anglickým počasím. Vlastně se z toho stala již rutina. Probudím se, za oknem se na obloze povalují mraky, na snídani si dám cereálie s mlékem (dnes jsem okusil i arabské sušenky, které se dělají na konci Ramadánu a byla velice dobré) a jdu na bus do city center.

V zásadě se toho v autobuse moc zajímavého nestalo. Řidič měl akorát problém s tisknutím jízdenek a vyjížděly mu z tiskárny dlouhé a zmuchlané tikety. Toho využil jeden chlápek hipísáckého vzhledu a ubalil si z té jízdenky jointa :-D. Jinak po cestě pršelo a když jsem dojel do city center tak mě překvapilo, že tam uklízeči umývají mokré chodníky vodou (jak pragmatické :-D) a k tomu za deště. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav a dnes jiné jízdní řády.



Kvůli tomu, že se v Oxfordu koná nějaký festival (u nás bychom to nazvali pouť s hromadou kolotočů), tak musely být zavřené některé ulice a tím pádem se změnily autobusové zastávky. Po celou dobu festivalu nejezdí autobusy od Tesca, ale od Museum of Science History. Pokud máte ráno dostatek času, tak rozhodně doporučuji si projít zavřené ulice a podívat se, jak se otevírají a staví kolotoče. Je to poměrně zajímavé se tím místem projít ještě v době, kdy je prakticky liduprázdné. Chcete-li se poté napojit na autobus, tak uzavírka končí u vstupu do univerzitního parku a kousek odtud je také zastávka, na kterou se napojují autobusy, které musí kolotoče objíždět.



Ve škole se dnes nic moc revolučního nedělo. Tedy ano, pokud počítáte za revoluci, že vás konečně učí učitelka, která je mladá, vtipná a opravdu umí učit. Probírali jsme dnes téma oblečení. Jak si o tom mám asi tak povídat, když napravo ode mě sedí Afričan, nalevo Brazilec a jediná věci, které v oblasti módy umíme rozeznat, jsou trička, kalhoty a tenisky (prostě to bereme jen podle části, na kterou se to obléká). Kupodivu pod vedením „Ališi“ jsme o tom žvatlali, až nás huba bolela. Psali jsme si slangová slovíčka, učili se metaforické fráze atd. Rozhodně si nemohu stěžovat, že bych se nic nenaučil.



Jinak ze třídy zmizela většina Korejců z minulého týdne. A nahrazeni byli… jinými Korejci :-D. Jediný posun byl, že jedna holka byla z Japonska a ta měla tak šikmé oči, až jsem si začal myslet, že si každý den před spaním nasazuje na hlavu nějaký speciální „šikmič“ očí (něco jako, když si křivozubí nasadí rovnátka :-D). Při rozhovoru se svým přísedícím Brazilcem (ten mladý, co se už oženil a má dokonce patnáctiletého syna), jsem se dozvěděl, že ta holka, co tu je s ním v Oxfordu ve skutečnosti jeho druhá žena a že Sao Paulo má i s aglomeracemi kolem 15 000 000 obyvatel a uprostřed města teče řeka, která je ve skutečnosti stoka a je tvořena tím, co 15 mega lidí spláchne. Prý to docela „voní“ :-D.



Bitva o dnešní titul s názvem „maňas dne“ byla dnes napínavá až do poslední chvíle. S vervou se do finále probojovala „Ališa“ se svým vystoupením, kdy si začalo ve třídě před přestávkou balit cigarety (v Anglii je levnější si koupit tabák a ubalit cigaretu sám (a navíc jsme byli ujištěni, že tam opravdu nemá trávu :-D)). Dále tu máme šíleného Slováka, chlápka s „oblečeným deštníkem“ na hlavě a „šíleného kazatele“.

Co se týče toho Slováka… Když mi skončilo vyučování, tak jsem šel po schodech dolů a potkal jsem ho. Nějak jsme hodili řeč, co je nového atd. a on mi řekl, že se stěhuje od té rodiny, kde právě je. Prý se včera večer celkem rafli. Abych byl upřímný… nedokázal jsem pochopit, jak se vůbec mohl pohádat s nějakým Angličanem, když anglicky neumí ani pozdravit. Podle jeho „story“ to ovšem šlo :-D. Co se tedy stalo? Chudák chalan nebol spokojený s jídlem, jaké dostával. Oháněl se tím, že ve „smlouvě“ je napsáno, že má dostávat, každý den teplou večeři a ti lidi mají být pořád doma. Což je tedy podle mě pěkně postavené na hlavu, jelikož oni samozřejmě musí chodit do práce a kdyby věděl něco o moderním anglickém stylu života, tak ho nepřekvapí, že tu jí na večeři různé rychlo-jídla, ala USA style (dáš do mikrovlnky, mezitím si uvaříš čaj a večeře je hotová) nebo prostě něco donesou z fast foodu. Tradiční anglická večeře už tak trochu vzala za své. Každopádně asi ho nakrklo, že nemá na večeři strapačky se zelím nebo knedlo-vepřo-lezo a navíc v tom jídle, které si „musel“ ohřát našel špejli. Ta špejle zřejmě pro něj představovala pomyslnou poslední kapku, jelikož si nachystal fráze, zavolal tomu chlápkovi, u kterého bydlí (navíc podle něj přijel domů pozdě a ne okamžitě) a nějak si nesedli do noty. Když chudák dojel z práce, tak se chytli ještě více a prý si bača procvičil svoji slovní zásobu nadávek. Vše vyústilo tím, že Slovák chtěl volat na policii (WTF?) :-D. Takže asi tak vypadá soužití s anglickou rodinou, pokud nechápete jejich tradice a nehodláte se určitým způsobem přizpůsobit. Když jsem se o tom bavil poté s Nelou, tak také nechápala „Wo CO GO“ :-D.



Jinak cestou zpátky od city center jsem si ještě jednou procházel kolotoče… Kromě toho, že nechápu, proč lidé na kolotoče vůbec chodí (když se chci pohoupat na laně, trochu se proletět, nebo projet v káře, tak si buď vezmu sedák, lano a jdu na stěnu/skálu a nebo si vezmu normální auto nebo kolo), tak mě totálně iritují zvuky, které tyto atrakce vydávají. U každého kolotoče jsou monstrózní reprobedny, ze kterých hraje nějaký ohraný „vypalovák“ a co chvíli tam zařve ten chlápek od kolotočů nějakou kraviny a dělá do toho ještě „efekty“. Krom toho, že mi z takových věcí na blití, tak si jsem jistý, že porušovali hlukové a zdravotní limity, jelikož jsem vážně málem ohluchl. Jo a ještě abych nezapomněl… bylo tam neuvěřitelné množství stánků se smaženými koblihami. Ovšem, když jsem viděl, jak to dělají, uvědomil jsem si, že na to, abych „okoštoval“ cokoli z toho nemám dost „velké koule“ (ten spálený „šitózní“ hamburger z Birminghamu byl proti tomu velice zdravý a chutný :-D).

V samotném city center jsem chtěl najít nějaký obchod s oblečením, které by mělo nápis „Oxford“, ovšem moc jsem neuspěl. Navštívil jsem 4 obchody, které se na toto specializovaly, ale ani jedna mikina se mi moc nelíbila a navíc ta kvalita byla otřesná. Ty mikiny se páraly samy od sebe a to byly jen pověšeny na ramínku. Nechci vidět, co by se stalo, kdybych je měl nosit nebo dát do pračky :-D.

Cestou na autobus jsem se zastavil uprostřed Commarket St. A natáčel si šíleného kazatele, který vyřvával na kolemjdoucí bludy o víře a Bohu a jako bonus kolem sebe mával Biblí. Po šesti minutách skončil a poté ke mně přišel jeden chlápek v obleku, zeptal se mě, jak se mi to líbilo, tak jsem mu řekl, že ten kazatel, co tam vyřvával je podle mě nějaký šílený retard :-D. Nakonec se ukázalo, že ten mlaďoch v obleku patří k němu a rozdává různé letáky a brožury. Tak jsem se s ním dal do řeči a padaly takové klasické stupidní otázky typu: „Věříš v Boha?“. O to ale nejde… pointa je, že se mi naskytla skvělá příležitost si pořádně popovídat (chlápek byl z USA). Dokonce si myslel, že jsem místní z Oxfordu (došlo mu, že ne, až když jsem mu řekl, že jsem z ČR a napráskal dvě gramatické chyby v předpřítomném čase :-D). Pominu-li, že mlel totální bludy a pozval mě zadarmo studovat do USA, tak to byl opravdu dobrý a zajímavý pokec. Tak například, když jsem se ho zeptal, co si myslí o homosexuálech, tak mi řekl, že nezáleží na jeho názoru (všichni asi tušíme, jaké tedy jeho postoj je). Dále mi vykládal o tom, že lidé musí být spaseni díky dědičnému hříchu, jenž se táhne od Adama a Evy (viz. Hodiny filozofie a religionistiky na gymplu) a že Ježíš byl seslán na zemi, aby svým činem smysl tento hřích z nás. Když jsem se ho potom zeptal, proč bych se tedy měl vůbec snažit o spaní a odpuštění, když Ježíš to už udělal za mě a žádný dědičný hřích není, tak se zamyslel a po chvíli jen pokrčil rameny :-D. Tak jsem se ještě zeptal, proč Ježíš smyl tento hřích svou smrtí. Jestli to nemohl udělat nějak jinak. Třeba tím, že by smažil palačinky :-D. Na to také nedokázal odpovědět. Chudák sám nevěděl, proč vlastně musel Ježíš zemřít a proč jsme obtěžkáni dědičným hříchem Adama a Evy, když ten na sebe vzal Ježíš. Prostě občas to byla opravdu zábava, jelikož logický myšlení a náboženství nejde moc ruku v ruce. Navíc, takové náboženství, které je založeno na knize plné alegorických podobenství (fyzikálních nesmyslů) a metafyzických blábolů o ničem. Ale jak říkám… povídali jsme si půl hodiny a pěkně jsem si procvičil angličtinu.



btw: Mám tady ještě takové upozornění. Pokud chcete odejít, tak vás tak trochu nenechají. Nejlepší je si od nich vzít všechny možné letáky, dělat, že se díváte kolik je hodin a potom říct: „ProBOHA to je už tolik? Musím jít. Na shledanou…“. Anebo můžete místo „proboha“ použít „Ježíši Kriste“, to je v zásadě jedno :-D.

Jo a ještě k tomu vyřvávání na ulici. Teď u večeře jsem se dozvěděl, že kdokoli si v na této ulici v centru Oxfordu může stoupnout a vyřvávat co se mu zachce. Platí zde ovšem stejná omezení jako v Hyde Parku. To znamená: Žádný mikrofon a ani slovo proti královně. Jinak to je v zásadě jedno o čem mluvíte.
To je asi vše z dneška. Měl jsem sice ještě nějaké poznámky v mobilu, ale to si nechám na příště. Zřejmě na zítra.

Odkaz na album:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford5Zari2011SilenyKazatel

neděle 4. září 2011

Oxford, Anglie - 8. a 9. den (cestujeme načerno)

Dnes popíši dva dny v jednom článku. Proč tomu tak je, se dozvíte později (zatím žádné spoilery:-D). V sobotu ráno jsem vstal poměrně brzy, dal si zase cereálie a mléko a vyrazil do Oxfordu na autobusák. Jako vždy jsem chtěl jet jedničkou, pětkou nebo desítkou od Original Swan, ale jednička mi ujela před nosem a brzo ráno o víkendu v Oxfordu moc autobusů nejezdí. Takže jsem čekal a čekal a čekal. Celkově skoro čtvrt hodiny. A než jsem dojel do city center, tak bylo poměrně pozdě a na nádraží jsem musel celou cestu běžet. Nakonec jsem to stihl, ale bylo o fous. Tedy moje rada zní. Pokud se potřebujete v Oxfordu někam dostat o víkendu v MHD, tak vytvořte dostatečně velkou časovou rezervu.



Samotný autobus do Birminghamu byl poměrně luxusní (prostorný, pohodlné sedačky, tichý atd.). Bohužel stál nějakých 13 liber (350 Kč), což je přibližně 3x dražší než u nás (přepočítáme-li poměr ceny a vzdálenosti). Je ovšem třeba si uvědomit, že oproti vlakům to je velice levný způsob, jak se dopravit z místa na místo. Vlak Birmingham-Oxford stojí kolem 30 liber a to je teprve pálka. Srovnám-li to, že je to vzdálenost ještě o něco menší než z Rožnova do Brna (platím 96Kč se slevou), tak dát za to více jak 800Kč je celkem masakr. Ovšem jinak to tady nejde, pokud vám nejede autobus.



Co se týče samotného Birminghamu… Je to díra. A to jako doopravdy. Představte si Ostravu, zvětšete ji tak, aby měla pár milionů obyvatel i s aglomeracemi a dostanete Birmingham. V zásadě tam není moc co k vidění. Je tam jen nějaká zakulacená Kaplickho budova a radnice, která se tváří jako památka. Jinak to je industriální město s hromadou obchodů, barů, klubů, hospod a pár kiny. Na druhou stranu je nutno říci, že s cenami to není tak strašné jako tady v Oxfordu. Čerstvou bagetu v Oxfordu seženete za 3 libry. V Birminghamu ji mají za 99 pencí. Stejně tak ostatní jídla a oblečení. Lístek do kina je stejně drahý jako u nás (150 za film a 2xx za 3D podívanou).



Co se týče zboží v obchodech (s Kobem jsem prošel dvě Teska), tak ceny potravin jsou přibližně srovnatelné. Samozřejmě, že cigarety pořídíte asi tak 2x-3x dráže a alkohol je také o něco dražší, ovšem základní potraviny jsou mnohdy i levnější než u nás. Předem počítejte s tím, že tu na normální tmavý chleba, ani rohlíky (ČR styl) nenarazíte. Mají tady sice něco podobného, jako jsou rohlíky (podobné je zde velice relativní slovo), ale ty si nemůžete nabrat jako u nás. Všechno máte zabalené (zřejmě kvůli hygieně) a pokud jste sám a chcete menší množství, tak máte smůlu.



Díky tomu, že Anglie je velice multikulturální a Birmingham především (bílí a navíc původní Britové tu jsou minoritou), tak v obchodech seženete „kuchyni“ a potraviny z celého světa. Takový výběr u nás zkrátka normálně není. Nevím, čím to může být. Asi si řetězce spočítaly, že to nemá smysl u nás ani prodávat, jelikož český zákazník je natolik konzervativní, že by to ani nekupoval. A to se dokonce některé věci, co jsem tam viděl, vyrábí přímo v České republice a přitom je v našich obchodech ani nezhlédnete. O věcech pro místní početnou komunitu lidí z Jamajky a Polska ani nemluvě (Kobe mi dokonce říkal, že tam mají obchody přímo pro Poláky, aneb „Mí gůůt worket“ vtípek :-D).

Dost už ale o jídle. Přejděme k tématu, které většinou moc k jídlu není (myslím tím lidi :-D). Jak jsem se již mínil, bílí lidé v Birminghamu jsou minorita a část přistěhovalců se chová asi jako naši nepřizpůsobiví občané. Občas šlo ještě vidět rozbité, či zabedněné výlohy po nedávných výtržnostech v centru města. S mírou kriminality to tu tedy není, kdo ví jak slavné, s jejím otíráním to je ovšem o něco lepší. Pokud vás večer okradou 4 černoši, tak jsou všude kamery a policie je schopna dané paka do týdne najít a zatknout. Potom vám pošlou email, kde vás pozvou k identifikaci osob s tím, že jim máte ozvat „as soon as posible“… Takže když se rozhodnete nespěchat, tak dotyční stráví ve vězení o něco déle :-D. Také vám dojde dopis od místní organizace, která pomáhá lidem zasaženým kriminalitou. V zásadě je to ale spíše takový vtípek, jelikož co jsem si četl dopis, který došel Kobemu, tak vám prakticky nabízí jenom možnost si o tom s nimi zdarma pokecat :-D.



Jinak potkal jsem tu nějako Litevce (možná to byli Lotyši, teď si nejsem zcela jistý), kteří bylo Kobeho kámoši a zašli jsme na pivo. Tady se sluší dodat, že anglické pivo zvané „ale“ chutná jako dřevo, čepuje se z ruční pípy a je to neuvěřitelná sračka :-D. Prostě vyhodíte 3 libry za tekutinu, po které budete křivit rypák ještě hodně dlouho. Také jsem si dal dvojitý spálený hamburger s „chips“ (tlusté anglické hranolky). Jeden Kobeho kámoš nás varoval, že to sračka (doslovná citace, jelikož podle něho byla většina lidí, věcí atd. „shit“). Stejně jsme to chtěli zkusit, jelikož k tomu bylo pivo zdarma a stálo to „jen“ 5 liber + vrstva zuhelnatělého „masa“ další libru. Jako ten maňas měl pravdu v tom, jak to chutná, ale to nebyla pinta. Pointa byla vyzkoušet „to“ (to čemu říkali hamburger :-D).



Také jsem se dozvěděl, že to jsou „rasisti“. Zde je záhodno dát vše do uvozovek, jelikož část z toho, co mi řekli, byl alkohol, část vtípky a část vlastní zkušenost. „I have became racist after two months here!“. Potom tam začali vyřvávat „Mí gůůt wórker“ a tak podobně (zkrátka jedna parodie na Poláky za druhou). Vtípky typu „Víš, proč jsou v Birminghamu tak rychlí černoši? ...... Protože ty pomalé už chytli.“ zde byly zcela normální :-D.



Do Oxfordu jsem jel „Megabusem“. Nic jiného v osm hodin večer nejelo a nic debilnějšího jsem si ani nemohl vybrat. Ten bus totiž ani nejel do Oxfordu. Pouze zastal u Oxfordu u dálnice. Říkal jsem si: „To si dělá prdel ne?“. Na lístku je napsané Oxford, tak jedem do Oxfordu… v takové díře nebudu vystupovat, než bych se dostal zpátky do Cowley, tak to snad takových 20 kiláků. Tak jsem seděl dále v myslíce si, že pojedeme do city center, tedy do opravdického Oxfordu. Bus se rozjel, naskočil zpátky na dálnici a už nezastavil. Myslel jsem, že mě jebne. První další zastávka byla Winchester :-D. Takže noční cesta přes půlku Anglie až na jih k moři. Jooo u moře jsem už dlouho nebyl, tak proč se tam nepodívat. Navíc zadarmo :-D.



Vystoupil jsem tedy ve Winchesteru kousek od dálnice. Prostě totální prdel světa, jedenáct hodin večer a nikde nikdo. Dobré na tom bylo to, že jsem měl vybitý mobil a na sobě jen tenkou mikinu :-D. Ale ne v zásadě, když má člověk dobrý orientační smysl, tak se jen tak neztratí (občas). Nějak jsem se dostal do centra města, kde mi málem vypadly oči z důlku. Všude se pařilo. Dědci pařili v hospodě, studenti měli party v něčem, co bych nazval „kostel“ atd. Myslím, že lepší místo, kde prožít noc jsem si ani vybrat nemohl.
V zásadě tu byly tři typy pařeb, na které se dalo jít. Normální, kde člověk mohl jít v riflích a mikině (můj případ), dále typ, kde jste museli mít o něco lepší oblečení. Něco jako společenské boty a košili (přesně jak mi pár hodin předtím říkal Kobe) a nakonec byli ještě akce, kde vás bez obleku nepustili. Něco jako našel plesy, ale ne tak nudné a pořádnou hudbou a chlastem. U kolem půlnoci tam byla většina holek „na mol“ a snažila se šmatlat na botách s podpatky. Co bylo extrémně zajímavé, tak jsem tam neviděl moc škaredých holek (oproti tomu, co tu vídám normálně, to byl silný nadprůměr).



Poté jsem se vydal najít vlakové nádraží (je to asi tak 0.5 míle od centra, takže kousek). Tady vám dám radu do života. Neptejte se nalité holky, kde je nějaký geografický bod. Pošle vás na opačnou stranu. Kdybych si potom nevšiml cedule s nápisem „railway station“, tak jde někam… kdo ví kam :-D. Na nádraží toho moc k vidění nebylo (když nepočítám bezdomovce, který po mě chtěl peníze). Vše bylo zavřené a nedalo se zjistit, kdy jede nějaký vlak do Oxfordu. Uprostřed noci jich asi také moc nepojede.
Tak jsem šel za nápisem „coach station“, přesvědčen, že alespoň tam něco najdu. Nenašel, jelikož nebylo co. Ta cedule ukazovala úplně nějak divně (asi ji někdo pootočil). Tak jsem se zeptal jedné paní, která šla naproti mě, kde bych tady něco podobného našel (nasměrovala mě zpátky do té díry, kam jsem dojel původně). Kousek jsem šel tedy s ní a nějak jsme se zakecali, a když se dozvěděla, že se „snažím“ dostat do Oxfordu, tak řekla, že to je bez šance a že „maybe tomorrow“. Co mi tedy zbývalo… Centrum je plné studentů, kteří budou pařit asi až do rána, peněženku mám plnou peněz, jde se tam (tady to nechám bez komentáře). No nakonec jsem se tam nedostal, jelikož k mému překvapení mi ta paní řekla, že bydlí v baráku hned vedle nás (asi 150 metrů od nádraží) a že můžu jít k ní a počkat tam do rána. Upřímně… Řekněte sami. Kdo by odmítl strávit večer u úplně cizích lidí a konečně si popovídat s někým, kdo je doopravdy z Anglie a není přistěhovalec nebo student z nějaké jiné země.



Spal jsem v obyváku na sedačce a probudil se kolem sedmé hodiny. Potom za mnou přišla kočka a chtěla se mazlit, tak jsem si s ní hrál do devíti hodin, kdy paní domácí (Sue) vstala, udělala mi anglický čaj s mlékem (nic moc, ten přeci dělám i doma), ale co bylo opravdu boží, tak také pravou anglickou snídani. Tedy něco, o čem se člověk učí ve škole, slýchá o tom, ale když přijede do Anglie za francouzskou rodinou, tak o tom ani náznakem nezavadí a každý den ráno do sebe cpe cereálie s mlékem. Prostě opečené tousty s máslem, vajíčko, fazole a slanina… Ano je to nezdravé, ale to byl ten „šitózní“ hamburger v Birminghamu také a chtěl jsem to vyzkoušet. Během snídaně se k nám přidal i její syn a povídali jsme si o všem možném. Sue pracuje jako… nevím, jak se to jmenuje, ale pracuje s malými dětmi a její synek je o rok mladší než já a právě jde studovat na univerzitu angličtinu a filmařinu.



Také mi potvrdili moji „teorii referenčních domů“. Jde o to, že skoro všechny domy, kde jsem v Anglii zatím byl, tak vypadaly vevnitř úplně stejně. Vchod, vpravo obývací pokoj, po levé straně úzké schody nahoru, dále v podlaží kuchyně atd. Bylo mi řečeno, že tyto domy byly postaveny ve Viktoriánském období a opravdu jsou všechny velice podobné. Má to prý ale jednu velikou výhodu. Když se stěhujete, tak nemusíte znovu vymýšlet, jak rozestavíte nábytek, kam dáte knížky a tak dále. Vše je totiž pořád stejné. Holt Angličané jsou v tomto ohledu velice konzervativní národ.

Zbytek myslím můžu přeskočit (mimochodem historie Winchesteru je také velice zajímavá, bývalo to v minulosti hlavní město). O půl jedenácté mě Sue doprovodila na vlak a pomohla mi koupit jízdenku (jo 23 liber vyletělo komínem :-D). Co se týče samotných vlaků, tak ty jsou opravdu boží. Jsou rychlé, tiché, moderní a pohodlné. Jen smůla, že tak drahé. Vše je samozřejmě nízkopodlažní a vedle sedaček máte i zásuvky pro notebooky a mobily. Vlaky jsou poměrně rychlé, a když jedete, tak to ani necítíte a to teď píši vážně. Pokud byste tam položili sklenici plnou vody na zem, tak pochybuji, že by se rozlila. Nedokážu to ani porovnat s vlaky u nás, jelikož nemám jak. U nás to je prostě tankodrom. Tady to je asi jako když si sednete doma do křesla.





 Do Oxfordu jsem dojel pěkně za čas (12:45, ne jak cestování s nějakým pošahaným „megabusem“), koupil si další týdenní jízdenku na MHD a vyrazil si odpočinout domů. Tady se v zásadě nic zajímavého nestalo. Pouze jsem stihl až závěrečnou část Otázek Václava Moravce.

Jinak takovéto výlety, jako jsem měl já, moc nedoporučuji. Je to zábava a jedinečná zkušenost, ovšem musíte si dát pozor, do jakého města to „zalomíte“ a kterou čtvrtí procházíte. Může se tu totiž stát, že nakonec strávíte večer na policejní stanici a budete popisovat lidi, kteří vás okradli (nedělejte si iluze, i zde se loupí ve stylu „cikánské férovky“).

Odkaz na fotky je zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford3A4Zari2011CestujemeNacerno

pátek 2. září 2011

Oxford, Anglie - 7. den (city center)


Dnes je můj sedmý a jubilejní den v Oxfordu. Naštěstí pouze šestý, co se týče snídaně složené z cereálií a mléka :-D. V zásadě se to má takto. První dva-tři dny takovouto snídani považujete za něco nového, potom to začnete nenávidět a nakonec si zkrátka zvyknete, jelikož vám ani nic jiného nezbyde. Normální chleba nebo rohlík v Anglii zkrátka není možné sehnat. Maximálně si ho můžete upéct sami.

Jinak počasí se opravdu podařilo. Již od rána je obloha celá modrá a je velmi teplo. Na to, co jsem tu zatím zažil, tak až velmi teplo. Ale i tak mi jedna kámoška ve škole říkala, že nějak onemocněla a co to tak pozoruji, nebyla sama. Mimochodem všimli jste si, že každý den píši o počasí? Není to tím, že bych byl nějaký veliký fanoušek meteorologie, ale zkrátka téma „počasí“ je typicky anglické a když jím začnu tvůj denní příběh, doufám, že už od počátku navodím tu správnou atmosféru :-D.



Zajímavostí dne se staly… Chvíle napětí… A je to tu. Vítězem jsou popelnice. Pokud totiž jdete obytnou čtvrtí v Oxfordu, tak snad u každého baráku jsou dvě plastové popelnice s nápisem „RECYCLE for Oxford“. Jedna zelená a druhá fialová/modrá (nejsem si jistý, která z těchto dvou barev přesně, jelikož jsem v tomto ohledu tak na půl barvoslepý :-D). Zkrátka tady se třídí jako o závod. I normálně v city center máte dva druhy popelnic, z nichž jedna je vždy na tříděný odpad. Celkově je Oxford velice zaměřený na ekologii a čistotu. Jen si to vezměte. Hybridní autobusy, třídění odpadu a chodník umývají zřejmě každý den (ano dnes jej umývali zase. Dělají to vždy mezi sedmou a osmou hodinou ráno).



Mimo třídění odpadu je také dobré si tu dát pozor na fronty. Ty se zde totiž tvoří poněkud jinak. Například v obchodech se lidé nemačkají u pokladen, ale vždy udržují určitou mezeru. Zřejmě nějakou diskrétní zónu. Ovšem někteří zákazníci jsou doopravdy volové. Představte si následující situaci. Uvolní se dvě pokladny naráz, člověk před vámi jde k jedné a vy k druhé. Pozdravíte se s obsluhou, ta si vezme vaše zboží, začne jen zadávat do počítače a najednou se tam přihrne ten zákazník, který šel původně na opačnou stranu a začne vás vyhazovat. Vy nic nechápete, obsluha nic nechápe a nakonec strávíte s paní prodavačkou tři minuty tím, že se mu snažíte vysvětlit, že to je debil na N-tou a že se už mezi tím uvolnily další tři pokladny a prodavačka mi nemůže stornovat zboží, které zadala do počítače.



Další specifický typ fronty je na autobusy. Jelikož v Oxfordu musíte řidiči ukázat svoji jízdenku před vstupem do vozidla veřejné dopravy, jsou v autobusu jen jedny dveře. Proto se stojí fronty řadového typu po jednom člověku a ne chumly jako u nás. Člověk, který si tohoto není vědom a jde přímo ke dveřím do autobusu (jelikož tam je relativně volno a stojí tam jen jeden člověk) tak předběhne celou frontu, což z hlediska slušného chování v Anglii není zrovna košer. Navíc v city center se přepravuje poměrně značná masa lidí, takže když je autobus plný nebo mu vyprší čas a nabírá zpoždění, tak řidič zavře dveře a jede. Pokud se vám toto stane, tak zachovejte klidnou hlavu, jelikož za minutu přijede další autobus. Hlavně nezačněte vyšilovat a nadávat (jak mají ve zvyku zdejší ženy).



To, co je ale ještě důležitější než fronty, je způsob zastavení autobusu. Pokud stojíte na zastávce a na přijíždějící autobus nezamáváte, tak vám zkrátka nezastaví a jede si dále. Nevím proč přesně to tak je, ale důvod je asi ten, že na zastávkách občas postávají i lidé, kteří nechtějí nikam jet a tak autobus preventivně nezastavuje. A úplně to stejné je s vystupování. Autobusy zkrátka nezastavují automaticky všude (je to stejná jako když vám tady na přechodu automaticky neblikne zelená). Aby vám autobus zastavil, tak musíte zmáčknout červené tlačítko „STOP“ (je to tam napsané i brejlovým písmem). Pokud tak neučiníte a na zastávce nikdo nezamává, tak autobus danou zastávku ignoruje.



Co se týče dnešní školy, tak to byla do nebe sahající nuda. Téma? Zahrada. Počet nově naučených slovíček = 0. Naučená gramatika? Žádná. Získané informace o jiných národnostech? Hromada.

Takže začnu s chlapíkem z Brazílie. Vypadá asi tak na 28 let, přijel tu se svou ženou (s ní se dá také pěkně pokecat a to i přesto, že má v puse rovnátka :-D) a je ze Sao Paula. Co mě ovšem dorazilo, tak je to, že má 15 letého syna. Kdo ví, jak se mu toto přihodilo :-D. Jinak to je velice pohodový chlápek, který mi například vyprávěl o tom, že v jeho městě nejsou žádné zahrady, pouze stavby. A volit tam můžete od 16 let. Co ho ovšem velice štvalo, tak je zákon, dle kterého smíte řídit auto až od nějakých 18 let, nebo tak nějak.

O Korejkách se dá říci asi jenom toto: „jsou to škodolibé svině“. Ne, jako nejsou svině, ale rozhodně jsou nadmíru škodolibé. Dozvěděly se totiž, že lektorka, která je měla původně, se vrátila z dovolené a uspořádaly si ve třídě takovou menší oslavu. To by ani tak nevadilo, ale vše se odehrávalo za přítomnosti suplující lektorky a ještě navíc jí dávaly najevo, jak moc jsou rády, že ji už nebudou mít. Ano také jsem rád, ale že bych dělal něco takového :-/? Prostě bylo to divné… tedy spíše nechutné.



Z College jsem jel do city center s „Min“ (další šikmoočka). Kecali jsme o spoustě různých věcí, ale zaujalo mě to, že považuje za neslušné, když se jí někdo ptá na věk (ne že by jí konkrétně tento dotaz urazil, ale prý se v Anglii nedělá. Možná to není slušné ani v ČR, ale toto mě zase nějak nezajímá :-D… jo a mimochodem jí je 27 (asi)). Co se týče KLDR, tak se prý nikdy nesetkala s nikým, kdo by z této země pocházel. Ovšem také považují Kim Čong-ila za retardovaného senilního dědka a válku považují za docela pravděpodobnou.
Na oběd jsem si zašel zase do Tesca na sendvič. Ovšem dnes jsem rozhodl koupit celý „balíček“. Jde v zásadě o to, že Angličané mají na oběd něco jako svačiny. Zkrátka většina z nich se stravuje ve fast foodech nebo si kupuje takový souhrn nezdravého jídla v obchodě. Jedná se o sendvič, brambůrky a něco na pití (většinou Coca-Cola). Tomu celému se říká „Meat Deal“ a celková cena je nižší než suma ceny všech položek. Většinou celý tento komplet seženete do 3 liber (asi 83 Kč). Pro člověka z jiných zemí je ovšem problém v tom, že většinou nechce Coca-Colu a brambůrky, ale nějaký lehký sendvič. V tom případě máte smůlu a celý sendvič váš v porovnání s ČR vyjde poměrně draho. Takové ty, kde je dostatek zeleniny stojí kolem 2 liber a výše, takže nějakých 60 Kč. Chcete-li klasický velký oběd, na který jste zvyklý, tak ten neseženete a v restauraci se nedoplatíte. A takové ty „nůůůdle“-ala Vietnamci tu také nemají.



Dnešní návštěva muzea se nějak nepovedla, jelikož Museum of Oxford bylo zavřeno. Nicméně prošel jsem si znovu město a další zapadlé uličky a vyfotil prakticky, to co jsem už jednou fotil, ale dnes bylo opravdu pěkné počasí, takže to vypadá lépe.

Mimochodem co se týče včerejší večeře, tak pan šéfkuchař připravil „čočku s párkem“, která ovšem neměla s klasickou českou čočkou s párem nic společného. Zaprvé čočka byla malá a nebyla vůbec rozvařená (myslím, že říkal, že ji vařil tak, ji dal první do vody bez soli a kdesi cosi… prostě kuchař). Za druhé párek byla spíše obdoba bílé italské klobásy s velice zvláštní aromatickou a přitom jemnou příchutí. Říkal něco, že tam dal koření, které se dává do pendreků. Prostě velice zajímavé a chutné jídlo.
A to je zřejmě z dneška vše. Zítra plánuji jet do Birminghamu, tak kdo ví jak to dopadne a jestli vůbec stihnu bus.



Odkaz na album zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford2Zari2011CityCenter

čtvrtek 1. září 2011

Oxford, Anglie - 6. den (The Ashmolean Museum of Art & Archaeology)


Dnešní ráno bylo zcela revoluční. Za prvé jsem se probudil a venku byla modrá obloha (to je poprvé, co jsem tu něco takového viděl) a za druhé jsem si dal dneska na snídani kromě těch cereálií, co mi už lezou krkem také toast. Sice tak trochu suchý, ale jinak to prostě nešlo :-D.



Jinak cestou přes city center jsem si všiml další zvláštnosti. Kromě toho, že se po chodnících zase povalovaly pytle s odpadky, tak uklízeči čistili chodník něčím jako vysavač s vodou? Zkrátka přijeli s autem, vyndali z něj takový vysavač připojený hadicí a myli chodník buď párou, nebo velice horkou vodou, jelikož se z toho pěkně kouřilo. Prostě takové leštění chodníku po ránu. Celkem jsem na to valil oči.

V autobuse z city center na College jsem jel s Italem, kterého jsem potkal hned první den a dívkou z Koreje, se kterou jsem včera seděl ve třídě. Chudák holčina byla tak zabraná do poslechu hudby, že ani nevnímala své okolí. Když jsme dojeli na zastávku a přecházeli cestu, tak jsem se rozhlédl na jednu stranu na druhou a šlo se. Jenže vprostřed cesty jsem se podíval doprava místo doleva (dementní anglický systém) a kdyby mě ten Ital nezastavil, tak mě tak 50 na 50 rozmázne auto :-D. Takže dneska celkem luck co se týče jednoho z mých denních bodů ke splnění (nenechat se přejet :-D).



Ve třídě jsme měli dneska zase supla (lektorka co nás má učit dojede asi až další týden). Kromě toho, že jsme dneska probírali naprosto nezáživné téma (scary creatures), tak jsme se naučili i gramatiku týkající se předpřítomného času a „used to“ (celkem nuda a dalo se to probrat během pěti minut).
btw: My scary creature byl ManBearPig (lektorku to celkem rozsekalo, jelikož také sleduje South Park :-D)
Na oběd jsem si skočil zase do Tesca. Tentokrát to odnes chudák sendvič s vajíčkem nebo mi alespoň připadalo, že to tak chutná. Co je ovšem důležité… konečně jsem ho vyfotil :-D. A ještě jsem si teď vzpomněl na jednu věc. McDonald’s byl dnes tak přeplněný, že lidé si brali jídlo ven, sedli na „vyleštěný“ chodník před něj a jedli své „obědy“ tam.



Po obědě jsem si ještě zašel do The Ashmolean Museum of Art & Archaeology. Kdo tam ještě nebyl a má rád umění, tak rozhodně doporučuji. Najdete tam naprosto vše, co by vás mohlo zajímat. Všechny kultury, všechny možné druhy umění (sochy, obrazy, hudební nástroje, porcelán, kaligrafie atd.) a také ze všech možných i nemožných historických období. Jak je už zvykem v anglických muzeích, tak vše je pěkně a přehledně roztříděno. Zajímá vás italská renezance? Máte tam místnost pouze o ní. A co takto být trochu specifičtější a podívat se na něco z brzké italské renezance? To jsou dveře vedle. Prostě nádhera. Především sochy a zdobený porcelán jsou naprosto úchvatné. Hlavně nesmíte zapomenout, že nesmíte nosit batohy na zádech. Nevím proč to tak je, ale domnívám se především kvůli skleněným výlohám a nevyčíslitelné ceně některých exponátů.



Jinak kdo je hravé povahy a nevydrží se dívat na nějaké pazourky, sochy, whatever… tak si může vyzkoušet třeba střelbu z mini-kuše (nějaké děcka mě předběhly a byly tam tak dlouho, že jsem se nakonec naštval, odešel a ani si to nevyzkoušel :-D), utkat nějakou látku nebo si nasvítit mince a podívat se na ně silnou lupou. Nudit se rozhodně nebudete. Jediná nevýhoda je v tom, že tam je tolik úžasných věcí namačkaných na sobě a přesto v tak obrovské budově (je tam toho prostě hromada), že nemáte šanci to v nějakém rozumném čase všechno stihnout. U jednoho jediného regálu by se daly strávit hodiny a teď si představte, že tam toho máte tři patra o veliké rozloze. Zkrátka pokud vás muzea zajímají, tak se sem rovnou nastěhujte, jelikož Oxford je jedno velké muzeum a centrum vzdělanosti a navíc všechna státní muzea jsou v Anglii zadarmo. Jediné, o kterých mi řekli, že se platí, jsou Tower v Londýně a vystavené šaty z královské svatby. To totiž patří královně a tak je strašný škrt :-D. (jinak zaslechl jsem, že nejstarší syn královny je největší a nejbohatší bio farmář v celé Británii a ty bio zelené srandy, co mývám v sendviči den, co den pěstuje on)



Další várka věcí, co se tam všeobecně neví, jsou ze včerejší večeře. Jak jsem již psal, tak žiji s francouzskou rodinou, přičemž hlava rodiny (snad to je ten chlápek :-D) je na půl Ital a na půl Francouz, navíc šéfkuchař a co je na tom nejlepší… včera mi dělal večeři. Baklažán na italský způsob, s rajčatovou omáčkou atd. Zkrátka nějaký originální recept. Ale pořád baklažán. Tedy nějaké příliš zdravá a nechutná potravina… která se pod jeho rukama proměnila v neuvěřitelně chutné jídlo. Ani jsem nechápal, jak se mu to povedlo (beztak to nebyl baklažán a jen mě chtěl vystrašit :-D). U večeře jsem tedy nahodil topic jídlo. To, co jsem se dozvěděl, bylo na nejvýš zajímavé, jelikož kuchaři ve Francii musí umět historii svého oboru.



Tak například… Věděli jste, že klasická francouzská jídla jsou původem z Francie asi tak jako hamburgery ve fast foodech z opravdového masa :-D? Jak všichni víme, tak Francouzi v minulosti tak trochu válčili. Jedno jestli šlo o Anglii, Španělsko nebo kteroukoli jinou zemi. Zkrátka při válečném tažení si vojevůdci vždy odnesli nějakou kořist. V případě Francouzů to byli kuchaři. Leonardo da Vinci, původem Ital… a kdepak asi visí jeho nejznámější obrazy :-D? Co se stalo, když chtěla Francie svého papeže? Z které země pochází croissant (jinak je to Rakousko)? A tak dále a tak dále…

Poslední zajímavost, co jsem se dozvěděl, tak se týká toho, proč manželka od šéfkuchaře pije pořád Colu. Bydlela totiž nějaký čas v Severní Africe a tam je velice spatná voda. Dokonce tak špatná, že prý ani nepili ze sklenic. Tak si kupovali Coca-Colu v plechovkách a pili ji místo vody. A tento zvyk jí už zůstal.


Odkaz na album je zde: