Prázdniny - den 9.

Nastal devátý den prázdnin. Tak jak bylo předešlý den vstávání strastiplné a nepříjemné, tak tentokrát to bylo mnohem, mnohem a mnohem horší. Nemohl jsem si lehnout nijak. Prostě to nešlo. Když jsem si lehl na záda, tak do páteře vystřelovala bolest. Když jsem se otočil na bok, tak mě neuvěřitelným způsobem bolely otlačené bohy již z minulé noci. Prostě toto vstávání byl masakr. Čirá agonie, která se nedala vydržet. No nicméně musel jsem.

Když se konečně vstalo, jakože vstalo, tak jsem šel se slečnou H na nákup do pekařství. Už ani nevím, co jsme na snídani měli. Já si koupil něco slaného a ona zase sladkého. Teďka vynechám hromadu nudných věcí a popíši tu nejnudnější. Když jsme šli hrát zase deskové hry, tak slečna H dostala nápad, že bychom mohli zkusit cestu kolem světa za 80 dní.

Pravidla se jevila na první pohled zcela nepochopitelně a tak jsme se přidali ke dvěma slečnám, které se to taky učili. Po prvním nepochopitelném pohledu na pravidla následoval druhý. Tentokrát jsem nepobral vůbec nic a celá hra mi přišla neuvěřitelné fádní a nudná. Naneštěstí se moje předtucha vyplnila. Po celou dobu hraní jsem se totálním způsobem nudil. A jak jsem tak pozoroval, tak jsem nebyl jediný. Prostě toto byla ta nejnudnější hra, co jsem měl kdy tu smůlu hrát. A to nejlepší na konec? Hru vyhrála… emh „adipózní“ dáma, která o sobě posléze prohlásila: „Hehe. Já jsem Willy Fog.“. A po pohledu na ní jsem zjistil, že opravu. Ona byla W.F., jak tělem i duší. Tak jsem si ji předtím spletl s ošklivým chlapem, tak nyní jsem byl přesvědčen, že se dívám na opravdového Willyho Foga. Ta podoba iritující. Ty společné rysy. Neuvěřitelné. No radši to zde nebudu rozebírat.

Zbytek dne spolu s cestou domů, zde nebudu popisovat. Nic zvláštního se nestalo. Jen asi za zmínku stojí, že jsem se pokoušel o půl třetí budit pana J na snídani. Čtyřikrát během tří minut jsem ho probudil a pokaždé usnul. Poté mě to přestalo bavit a vykašlal jsem se na to.