středa 12. června 2013

VUT FIT - 6. semestr a státní závěrečná zkouška

Tak je to tady. Už 24 hodin jsem Bc. Matěj Mareček. Okamžik, na který jsem tak dlouho čekal. Před státní závěrečnou zkouškou jsem si říkal, jaký to bude skvělý pocit, až to všechno budu mít za sebou… No realita v tomto případě nepředčila očekávání a to i přesto, že jsem dal všechno za A. Ale teď trochu popořadě.

Příprava na státnice

Na státnice jsem se začal učit celkem v předstihu. Ještě předtím, než jsem odevzdal bakalářkou práci. Vlastně v průběhu letního semestru jsem si občas přečetl nějaké téma a asi tak 45 dní před termínem jsem se začal doopravdy učit. Respektive dělat si výpisky a tak podobně. Musím říci, že psaní látky na papír je… namáhavé. Na druhou stranu pro mě poměrně účinné. Celkově jsem popsal kolem 250 stran o velikosti A4. Tedy nějaký informační základ jsem měl.

Výhoda zápisků, i přestože mi jejich tvorba zabrala většinu času, které jsem věnoval přípravě na státnice, mě pomohla porozumět základní problematice a zbytek informací jsem potom vyčetl z opor, slidů, knih a Internetu. Například když jsem se učil otázky do IFJ, tak jsem si navíc přečetl, jak funguje JIT, JVM, jak se dělají optimalizace a tak podobně. Zkrátka četl jsem si informace navíc, které mě zajímaly a u státnic se mohly hodit.

Tedy díky tomu, že jsem začal s přípravou dříve, než většina mých kolegů, mohl jsem si látku několikrát zopakovat a naučit se věci navíc, dle mého výběru. Už tak týden a půl před termínem jsem svých 250 stránek uměl skoro nazpaměť a všemu (kromě ISS :-D) do hloubky rozuměl. A doufám, že to nedopadne jako po maturitě a nějaké informace mi zůstanou v hlavě i po létě. :-)

Před zkouškou

V den státnic jsem ani mohl dospat a probudil se brzy ráno. Tak jsem se válel v posteli, prolítl ještě dvě otázky ohledně databází a poté brouzdal na iPadu po Fitušce. A právě to brouzdání se mi stalo osudným. Narazil jsem na příspěvek, kde někdo psal, jak failnul (možná měl nakonec E) na ISS, když ho zkoušel Černocký. Znělo to celkem drsně z a popisu toho, co po něm chtěli, jsem odvodil, že bych na jeho místě mohl být rád tak za D/E (možná bych i nedal). Tedy na poslední chvíli jsem ještě do sebe cpal vzorečky na FT, DTFT a tak podobně (nebyl jsem si jistý, jestli by se mi je podařilo v tak krátké době odvodit u tabule při zkoušení).

Ale jinak jsem byl v maximální možné pohodě a věděl jsem, že mám veliké šance na úspěch. Toto byla jediná zkouška za celé tři roky, na kterou jsem se těšil.

Na fakultu jsem došel o 2-3 hodiny dříve, abych ještě stihl kámoše, který šel ke stejné komisi přede mnou. Potom jsem mého rozhodnutí začal litovat, jelikož čekat tak dlouho bylo… nudné. Navíc čas utíkal pomalu. Jediné štěstí bylo v tom, že občas kolem nás prošel Víťa Beran a zavtipkoval. To lidem vždycky zvedlo náladu. Snad každý si ho přál jako zkoušejícího. I já. Proto mě trochu vyvedlo z rovnováhy, když těsně před mým zkoušením odešel z místnosti… To jsem věděl, že s Víťou si o grafice u státnic nepokecám (moje vysněná otázka/y).

Obhajoba bakalářské práce / prezentace

Do místnosti mě uvedl Honza Černocký. Jako vždy příjemný a usměvavý. Tedy začátek povzbudivý.

Začal jsem svou prezentaci o bakalářce, a aby komise dávala pozor, tak jsem zkusil dát na první slide narážku, kde jsem přirovnal svůj monitorovací systém k tomu, jak se na FITu monitorují studenti v učebnách. Herout mě sice varoval, že by to molo vyznít nějak negativně, ale komise byla pohodová, tak jsem to zkusil. A narážka zafungovala. Všichni zvedli hlavy a začali dávat větší pozor.



Ve své prezentaci jsem měl 9 slidů, které sloužily jako ilustrace k tomu, co jsem jim tam 4 minuty říkal. Bylo tam minimum textu, zato hromada názorných obrázků. To mi pomohlo s vysvětlováním a navíc dovolovalo prezentaci libovolně zkracovat, či natahovat.

Musím se trochu kajícně přiznat, že jsem si prezentaci předtím ani jednou nezkoušel. Takže před komisí to bylo poprvé. Ale možná právě proto dopadla tak dobře. Neměl jsem nic naučené, tedy mluvil jsem z patra a říkal pouze důležité věci (jelikož ty byly první, na které jsem si vzpomněl). Navíc jsem se vlezl, do časového limitu a komise nebyla zavalena nudnými detaily.

Snažil jsem se klást důraz na přínos mé práce, obecně jak to funguje a vyzdvihnout zajímavé, či implementačně obtížné části. Zkrátka šlo mi o to, nějak zaujmout. Moc možností jsem ani neměl. Vedoucí mi dal A a oponent B.

Po přečtení posudků a zodpovězení otázek oponenta, jsem dostal doplňující otázku, jak se mi v JavěFX podařilo vykreslit tolik čipů najednou v reálném čase. Tím mi nahráli na smeč. Mohl jsem tak zdůraznit, jak těžká tato část byla, že můj vlastní přínos je hodný Áčka. Zároveň jsem byl rád, že alespoň někoho zajímá, co jsem tak dlouho dělal. :-)

Celkově se mi tedy u prezentace osvědčilo mít výstižné obrázkové slidy, zaujmout hned na začátku a říkat jen opravdu důležité věci. Vřele doporučuji přečíst blog od pana docenta Herouta (http://www.herout.net/). Lze se tam inspirovat a dozvědět, jaký je jeho podle na studentské prezentace z opačné strany bariéry.

Zkoušení

Dostal jsem otázku číslo jedna („Princip činnosti polovodičových prvků“). Ujal se mě pan Strnadel. Štěstím jsem byl bez sebe. Sice by mi sedl kdokoli z komise (byl to opravdový dream-team :-) ), ale se Strnadelem jsem měl skvělé zkušenosti z HW cvičení. Dělal jsem u něj také projekt s FITkitem a viděl jsem ho den předtím, jak zkouší mého kámoše. Je to skvělý férový chlap. Už jsem o něm psal minule. Takových lidí je na FITu opravdu jako šafránu a o to více si jich vážíte.

Začalo tedy moje zkoušení. Detaily, které jsem se naučil, vědět nechtěl. Jen jsme si tak povídali o základních věcech, já kreslil tranzistory, grafy a vysvětloval. Strnadel přikyvoval a naváděl, kam se mám posunout dále. Nabídl jsem mu, že nakreslím NAND, odpověděl, že NOT mu stačí :-D. Poté se mě zeptal, co to je a jakmile, jsem vykreslil, že to kreslím jako CMOS, tak řekl, že v tom případě je vše OK. Na závěr, jak zvonil budík, se mě ještě zeptal na něco ohledně CMOS, ale asi jsem jej špatně pochopil. Na rovinu jsem tedy řekl, že nevím, co přesně po mě chce a on hned, že OK. V pořádku. V ničem se nerýpal. Ukončil zkoušení a šel jsem ven.

Venku jsem se už začal radovat. Věděl, že to mám. Bylo mi fuk, jestli mám z bakalářky za B a jestli mám i kvůli tomu nedorozumění na konci B/C.

Komise se radila jen chvíli. Černocký si pro mě znovu došel a pogratuloval mi ke dvěma Áčkům. Skvělý pocit. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. Dream-team mi dal známky, o kterých se mi ještě před půl rokem ani nesnilo :-D.

Ještě, než jsem odešel domů, tak jsem se stavil pro bakalářku do knihovny (a také si dal status na Facebook :-D). Vyšel jsem z FITu… a nic. Tak jsem bakalář a jede se dále. Očekávání, že se budu ještě dlouho radovat, se nevyplnilo. Úleva… možná. Musím se přiznat, že jsem šel ke zkoušce bez stresu a na měl i celkem sebejistě (ovšem to bylo způsobeno tím, že jsem se opravdu důkladně naučil). Dokonce jsem se na tuto zkoušku těšil a do jisté míry si ji užíval. Tedy neměl jsem poté jak si ulevit. Každopádně byl jsem rád, že to mám za sebou a dokonce s Áčkama.

Mají státnice na FITu smysl?

Když jsem tak přemýšlel o právě absolvované zkoušce… nepochopil jsem moc její smysl. Na jednu stranu je dobré, že jsem si zopakoval učivo za poslední tři roky a pochytil tak další souvislosti, které mi předtím unikaly. Na druhou stranu mě zkoušeli jenom chvíli a ze základních věcí.

Tedy pokud se někdo na přípravu vykašle a má dobrou komisi a štěstí na otázku, tak udělá státnice, levou zadní. A někdo, kdo se poctivě učil a chytne špatnou komisi i s otázkou, tak může vyletět, případně výsledná známka vůbec nemusí odpovídat jeho znalostem a odbornosti.


A do třetice, komise rozhoduje o známce bakalářské práce, ke které slyšeni jenom pár vět během vaší prezentace (pokud tedy vůbec dávali pozor). Jako ohodnotit téměř roční a někdy i velice komplexní práci během pěti minut se mi zdá přinejmenším divné. Podle mě by se měl klást na bakalářky mnohem větší důraz. Ty totiž nejsou o štěstí, ale o tom, jestli člověk doopravdy umí. O známce by rozhodovat někdo, kdo je s vaší prací plně seznámen a je objektivní. Zkoušení jednoho okruhu ze 40 (někdy se dokonce zkouší opravdu jen detailní výseky celého okruhu), by se poté mohlo úplně zrušit.

2 komentáře:

Věra Kuběnová řekl(a)...

Teprve teď to čtu. Náhled je zajímavý, ale má ještě řadu podtextů.

xrejnok řekl(a)...

Obecně si myslím, že teoretické státnice jsou přežitek. Když jsem studoval mendlovku a Newton College, musím říct, že na soukromé ty státnice aspoň byly praktické a fakt se ptali na konrétní příklady, jak byste co řešili. To na mendlovce moc neplatilo