pondělí 29. srpna 2011

Oxford, Anglie - 3. den (muzea a park)


Takže můj třetí den v Oxfordu. Vstanu, zase zamračeno. Opravdu jsem to nečekal :-D. Každopádně… Dnes jsem se rozhodl, že si všechny svoje postřehy budu zapisovat do poznámkového bloku v mobilu, abych měl všechno pěkně po ruce a na nic nezapomněl (mimochodem na snídani jsem si dal zase cereálie, jelikož lenost převálcovala pestrost stravy na celé čáře).

Když jsem vyšel ven a šel na autobus, upoutala mě cedule na stožáru s nápisem „Neigbourhood Warch Area“. Už jsem o tom slyšel ve škole. Jedná se o sdružení lidí, kteří se brání proti vandalismu a loupežím. Ve zkratce to jsou lidé, kteří jen hlídají ulice sobě a sousedům a když někoho načapají, že dělá to, co nemá, tak zavolají policajty. Toť asi tak vše, ale i tak je tato „sousedská hlídka“ zajímavá, porovnám-li to s pokusem českých nácků udělat toto v oblastech s velkou koncentrací „nepřizpůsobivých občanů“. Rozdíl je v tom, že tady opravdu slouží k ochraně majetku a u nás k propagaci extrémismu a zbytečnému vyvolávání sporů mezi jednotlivými sociálními a společenskými skupinami.



Poté, co jsem došel na autobusovou zastávku, zapsal jsem si poznámku o přechodech pro chodce na světelných křižovatkách a o samotných zastávkách. Takže k těm přechodům. Pokud se postavíte na přechod a čekáte, že vám blikne zelená, tak tam také můžete „zkysnout“ hoooodně dlouho. Tak dlouho, dokud někdo nezmáčkne tlačítko na sloupu. U nás zkrátka blikne zelená na přechodu, i když tam žádný chodec není, tady ne. Důsledek tohoto systému je, že mnohem plynulejší doprava. Jenom člověk nesmí zapomenout říct semaforům, že čeká, ale na to se dá rychle zvyknout. A co se týče těch autobusových zastávek, tak ty jsou naopak. Teď nemyslím naopak jako doprava, ale prostě klasická autobusová zastávka je u nás na chodníku a směrem do cesty, aby když si člověk sedne, tak viděl, jestli už autobus přijíždí. Tady to mají směrem od cesty většinou. A ani si tam člověk moc nesedne. Nemají tam totiž klasické lavičky, ale spíše jen takové plastové polo-sedátko-opěrátka.

Mimochodem na té zastávce jsem zjistil další zajímavé jevy. Třeba to, že když je „bank holiday“, tak busy nejezdí moc často. A další věc je, že černošky a černoši obecně mají velké rty a někteří žluté nehty. Navíc mi některé černošky připadaly jako těhotné a upřímně… ony asi těhotné byly a to bych je přitom typoval sotva na 15 let. Jinak když už jsem u hodnocení vzhledu, tak Angličanky (myslím ty originální) nejsou zrovna dvakrát pohledné a třeba Francouzky jsou zase o něco více „temperamentnější“ (vznětlivější a hlasitější) než je průměr. A také jim vůbec nerozumím, když po sobě hulákají. Jediné výmluvné gesto, které hovoří za vše, je prásknutí dveřmi.



To jsem ovšem o něco odbočil. Mým dnešním hlavním cílem bylo navštívit co nejvíce muzeí. Sousloví „co nejvíce“ bych měl dát spíše do uvozovek, jelikož jsem stihl projít jen 2 a navíc ty byly v jedné budově. Příčina toho proč můj plán nevyšel je prostá. Muzea v Anglii jsou naprosto „husto-kruto-přísná“. Prostě boží, promakané, zábavné, poučné, pěkné, … a zadarmo. Zkrátka vezměte si všechna přídavná jména, kterými můžete označit česká muzea a obraťte jejich význam. Ano opravu je to tam tak moc dobré.
První muzeum, které jsem navštívil bylo Oxford University Museum of Natural History. Jak již název napovídá, expozice je primárně zaměřena na historii přírody. Co si tedy pod tím představit? Chtěli jste někdy vidět Tyranosaura Rexe v jeho celé kráse? Zde máte možnost. Zajímalo vás někdy, jak velké čelisti měli vodní dravci před miliony let? Napovím, že velké a to tak, že člověk vedle nich vypadá jako morče vedle žraloka. Kdo se chtěl někdy dotýkat sto milionů let staré zkameněliny, živočichů, minerálů, prostě všeho možného a nemohl? Zde můžete. Sám jsem tomu nemohl uvěřit. Mít jen jeden z těch exponátů v ČR a navíc kdyby se ho někdo dotkl, tak mu urazí ruce. Zde máte nápisy „Feeling good!“ a „TOUCH“. Pokud se jedná o křehký kus, tak napíší „Touch gently“. Zkrátka první muzeum ve kterém jsem byl, nenudil se nemohl se toho nabažit.



Další výčet zajímavostí je ten, že všechno máte rozděleno do skupin. Chce vidět savce z Afriky? Prostě jdete k této expozici. Stejně jako ptáci, lidé, dinosauři, či ryby. Všechno je přehledně seskládané, všude jsou naučné texty a spousty věcí se můžete dotýkat, jak dlouho chcete. Dokonce si můžete hrát se vzorky a digitálním mikroskopem a některé vzorky jsou i živé (ty bohužel nejsou staré miliony let :-D).
U vchodu/východu do muzea máte obchod se suvenýry. Pokud se vám něco zalíbí, můžete si zde vybrat z různých minerálů, knížek, žraločích zubů, sošek, náramků atd. Ceny se pohybují od několika málo liber do… no prostě některé věci jsou trochu dražší. :-) Ale i tak se mi podařilo koupit velice pěkné věci a ty přitom stály jen okolo 20 liber.



Další muzeum, co jsem navštívil, bylo Pitt Rivers Museum. Respektive muzeum antropologie. V zásadě je v jedné budově s muzeem přírody, takže od kostry dinosaurů se dostanete hnedka k výstavě o lidech. Kdybych měl zkrátit, co všechno v tomto muzeu je, tak můžu jednoduše napsat „vše o lidech ve 3 patrech“. Usmyslete si prakticky cokoli, co vás zajímalo o lidské historii a kultuře a máte velice solidní šanci, že to zde najdete. Chce vidět, jak různé kultury přistupovali ke kouření, výrobě lan, stavbám, dopravě, zbraním, hudbě atd.? Není problém. Najdete zde výstavu všech různých fajfek, lodí, miniatur domů, originální samurajské meče i moderní samopaly. Zkrátka vše pod jednou střechou, zadarmo i s obchodem se suvenýry.



Pokud jsou na vás dvě muzea po sobě moc a chcete si dát přestávku jako já, kousek odtud je nádherný park Oxfordské Univerzity. Jsou tam aleje stromů, velké prostranství s krásnou trávou a lavičky.
Co se týče anglického trávníku. Je zelený, hustý, krátký a prostě vypadá fakt dobře. Podivné ovšem je, že za celé 3 dny jsem v Oxfordu neviděl jedinou sekačku na trávu a ani zahradníka. Prostě nic takového. Nevím, jestli to sečou v noci, jestli je to speciálně vyšlechtěná tráva nebo to při natáčení Harryho Pottera nějak očarovali, ale trávním je vždy upravený a posekaný. Mimochodem k trávníku se váže jedna zajímavost, co jsem se dozvěděl od místní rodiny. Na univerzitní trávník (teď nemyslím ten v parku) smí vstoupit pouze učitelé. Nikdo jiný. Stejně tak další zvláštnost je, že ke zkouškám musí chodit studenti v přesně předepsaném oblečení, nebo mají smůlu. Naštěstí u nás na fakultě to je všem někde a na zkoušky se chodí pomalu i v teplákách. :-D Jediný, koho si pamatuji v obleku, byl kámoš, který dal jen dvě zkoušky a v dalším semestru letěl ze školy.



Jinak zajímavé také je, že snad na všech lavičkách v parku jsou vyryta jména slavných osobností a co tady dělali. Spousta jmen mi byla povědomá a hromadě dalších jsem nikdy neslyšel. Ale i tak to je pozoruhodné. Asi něco jako jedna mladá slečna, která si byla zaběhat, ale byla v matrix módu. Běžela jen o něco rychleji, než jsem se já loudal kolem řeky a to jsem se opravdu vlekl, jak to jen šlo. :-D Jo a ještě jedna atrakce. Pokud se chcete projet na pramici jako v Benátkách, tak máte možnost. Navíc ji kormidlují velice milí lidé. Zrovna když jsem si jednu pramici fotil, tak holčina, která tam máchala s tou hůlkou, na mě dokonce zamávala.





Cestou do city center jsem ještě potkal několik studentů, kteří byli zcela odlišní než mí kolegové na fakultě. Loudali se, popíjeli kávu a vypadali bezstarostně. Přesný opak toho, když člověk musí opustit osmi hodinový maraton přednášek, aby se vůbec mohl najíst a když se zadají projekty, tak někteří studenti berou antidepresiva, aby se z toho nezhroutili. Zkrátka taková studentská idylka.

Na konec přihodím ještě pár postřehů z rodiny. Co mi bylo řečeno, tak Angličané, sic poměrně otevření, tak svůj dům považují za vrchol svého soukromí. Dokonce to jde až tak daleko, že tam nepozívají téměř žádné návštěvy. Pokud se chtějí sejít s kamarády, tak jdou na pivo do hospody. V tomto ohledu je tato francouzská rodina zcela jiná. Říkali mi, že mají dům pořád plný lidí a že někdy večeří klidně i v 8 lidech. Občas si ale člověk musí dát pozor na to, že jižanské národy jsou trochu vznětlivější a trochu se rafnou u večeře kvůli neuklizenému pokoji. Ale to je zde asi běžné a asi to ani neberou jako my v Česku. Stejně jako umývání nádobí. Celý den všechno hází špinavé po kuchyni a na večer tu kopu nádobí umývají a to ještě jen tak lehce. Takže pokud se jim chcete zavděčit a zrovna se nudíte, tak to po nich umyjte. Alespoň si tím zajistíte čisté nádobí na další večeři. :-D


Odkaz na fotky:


1 komentář:

Věra Kuběnová řekl(a)...

Čtu pravidelně. Děda