neděle 28. srpna 2011

Oxford, Anglie - 1. den

První věc, které si všimnete, když přiletíte do Anglie je počasí. Jen co letadlo dosedlo na Heathrow, tak začalo pršet. Než jsem stačil vysednou, tak zase přestalo, když mi dojely zavazadla a šel na bus, tak zase pršelo, než bus dojel (3 minuty), tak zase přestalo aby o dva kilometry dále na dálnici zase mohlo pršet.

Další věc, které si člověk všimne je až přehnaná zdvořilost. Jízdenka na bus mi měla platit až od 16:00, ale normálně stačilo přijít za řidičem, vysvětlit mu, že tu jsem dříve, on se usmál, řekl jak je všechno v poho a boží, dal mi zavazadlo do kufru a bylo. A když měla jedna paní problémy s lístkem, za které nemohla, tak došel za nějakou dívčinou na letišti, která za to mohla seřval ji kvůli nějaké smlouvě, vyřešil to a jelo se s 10 minutovým zpožděním o kterém ještě do mikrofonu vtipkoval.



Autobusy jsou jinak pěkné, moderní a prostorné... a mají pásy... a ty pásy se mají zapínat. Nezvyk, stejně jako to, že se tam jezdí na druhé straně. I malé děcko si je toho vědomo, ale to je jen teorie ze školy. Praxe je asi taková, že když jsem dojel do Oxfordu, vystoupil z autobusu a chtěl přejít cestu, tak mě málem přejelo auto. Důvod? Podíval jsem se na špatnou stranu. :-D

Každopádně byl jsem tu o 2 hodiny dříve a svítilo slunce. Ideální na 5 kilometrovou procházku k rodině a cestou přes city center na vyfocení prvních fotografií...  Až po sem pěkná myšlenka, o kilometr a půl zničená "anglickým" počasím. Prostě klasika, na kterou si člověk musí zvyknout (asi něco jako na klasickou klasicistní hudbu v letadlech British Airways).



Nicméně, když jsem konečně došel na místo určení a zazvonil... podruhé zazvonil a nikdo neotvíral, došlo mi, že bych mohl zaklepat, jelikož zřejmě nešel zvonek. Otevřít mi přišla jedna holčina (je jí čtrvnáct, ale vypadá tak na 18 a jelikož jsem si myslel, že to je ta starší dcera a navíc poplet jména, tak jsem se nakonec strefil :-D), která mi ukázala co a jak a kde mám pokoj... Můj spolubydlící, nějaký programátor z Moskvy se zrovna balil (po měsíci odjížděl domů) a nabídl mi, jestli s ním nechci jet zpátky na Gloucester Green a že pokecáme.

Tak jsme zašli na bus k Original Swan a jeli do city center, přičemž mi po cestě vysvětloval, jak to tu chodí. Původně prý přijel jen s batohem, ale jelikož tu mají velice levné oblečení (boty 7 liber, jeansy 5 liber, pěkný cestovní kufr jen za stovku), tak si toho nakoupil hromadu i s kufrem. Jinak co mi tak říkal, tak přistěhovalci jsou povětšinou slušní, policisté milí a můžete se je na cokoli zeptat (v Moskvě jsou prý policisté pěkné hovada). Jo a když už jsem u těch přistěhovalců. Klasický bílý evropan tu je minorita a většina z nich jsou spíše turisté. Takže nemá smysl na Araby, černochy, Turky, Indy (jsou tu snad všechny národnosti a barvy) tlemit, jelikož by se také člověk vytlemil. Časem si zkrátka zvyknete, ale i tak je to Středoevropana a východněji divné, jelikož u nás jsou jen jinak barevní naši spoluobčané a občas ve ve velkém městě narazíte i na někoho jiného, přičemž si na něj půlka Čechů, co jde kolem ukazuje a fotí se (jako můj kámoš, který když na gymplu uviděl černocha v Praze, tak se s ním prostě musel vyfotit a chudák nechápal o co jde :-D). Hlavně má slova nechápejte nijak rasisticky (je v dnešní době nějak moc moderní). Prostě je tu spousta jiných lidí, kteří jsou ve většině v pohodě, ale člověk jako já na ně není zvyklý a nerozumí jejich způsobu chování.



Ale zpátky k rodině. Jsou to Francouzi, kteří zde žijí 7 let (matka Belgičanka, otec na půl Ital na půl Francouz, seznámili se v Maroku) a je myslím i celkem výhoda. Pokud se jich totiž zeptám na něco, co nepovažuji za normální nebo tomu zkrátka nerozumím, tak vědí, proč se ptám, jelikož oni se na to ptali před několika lety také. Například... Proč tu mají dva kohoutky na vody (za boha jsem si nemohl vzpomenout, že to je tap :-D). Jeden s nápisem "Hot" a druhý s "Cold". Nic mezi tím. Prostě buď si pustíte teplou vodu nebo studenou. Pokud chcete něco mezi tím, tak máte smůlu. :-D Nebo další otázka. Proč se jezdí na druhé straně? ... Mimochodem odpověď na tyto otázky, stejně jako na většinu podobných je TRADICE.

Další plus, proč být v rodině Francouzů je, že vaří francouzská a italská jídla, tedy má oblíbená. Těstoviny byly sice trochu rozvařené a na Itálii to nemělo, ale jinak vynikající večeře v pohodové rodinné atmosféře. Pustí se TV (reklamy a x-faktor... klasická britská zábava, kterou mladé Angličanky silně prožívají a s plnou pusou komentují :-D), zapálí svíčky a kecá se. Zkrátka jídlo dobré, zábava dobrá a ještě se člověk naučí něco anglicky.


Odkaz na album je zde:

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ony ty kohoutky nejsou v dnesni dobe ani tak kvuli tradici (i kdyz ta se taky pocita), ale kvuli vodovodni instalaci, mnohdy jeste z viktorianskych dob. Schvalne se kouknete jak a kam vedou trubky ;-)

No a tu zdvorilost bych nehodnotil jako prehnanou, ale jako normalni. To jen v cesku a vychodni Evrope vubec se k zakaznikovi s oblibou chovaji jako burani :-)

Jinak pekny blog, zdravim do Oxfordu!

Jirka

Věra Kuběnová řekl(a)...

Ahoj. Výborný.

Anonymní řekl(a)...

Ty kohoutky nejsou kvuli vodovodu a trubkam. My jsme je u nas v dome snadno vymenili za normalni.