Po vyhrabání z postele jsem se vydal na dobrodružnou výpravu do kuchyně, kde byly s láskou, pýchnou a neskutečným umem stvořeny 4 toasty. Dva s kečupem a 2 s dvojitou dávkou sýra. Poté přišla na řadu i má vyhladovělá maličkost. Rád bych napsal, že jsem si dal nějakou „mňam“ snídani, ale kromě toho, že vím, že nebyla "mňam" si už nic moc nepamatuju.
Všechny věci byly nachystány, sbaleny, připraveny. Jelo se tedy na nádraží a odtud autobusem do Hranic. Po menších komplikacích s nákupem jízdenky na vlak, se konečně vyjelo, směr Chotěboř. Postupem času, město od města, nabíral náš vlak čím dál tím větší zpoždění. Až jsme dorazili do Pardubic s více jak půl hodinovým zpožděním a náš spoj ujel. "No což. Najdeme si jiný." A jak bylo řečeno, tak bylo vykonáno. Po krátkém hledáni, jsme utíkali na vlak, který měl jet do Chotěboře. Jedeme, jedeme a jedeme. Přijde paní průvodčí, podávám jí jízdenku… Tváří se tak nějak… rozpačitě? No asi má blbý den. Cvakne jízdenku a odejde. Otočím hlavu a koukám se z okna. Po deseti sekundách ovšem uslyším. "Vy jedete do Chotěboře, že? No to jste asi přeslechli, že přední část vlaku jede do Hradce." Zbytek rozhovoru si radši nechám pro sebe. Každopádně o hodinu později sedím se slečnou H na náměstí v Hradci Králové. Slunce svítilo, voda stříkala ze země, zkrátka bylo krásně.
O hodinu později jsme seděli v Elefantovi a jeli do Rosic nad Labem, kde se přestupovalo (tentokrát do správné části vlaku) a pokračovalo do Chotěboře. Na to, že vzdálenost z Pardubic do naší cílové destinace nebyla tak dlouhá, tak doba, po kterou jsme setrvali ve vlaku, byla dosti značná. Snad každý důchodce, který byl ve vlaku, stiskl tlačítko „zastávka na požádání“ a tak se vlak šinul metr po metru jako slimák. Dříve než se stačil rozjet, už zase stál.
Zbytek dne proběhl v poklidné a přátelské společnosti pomatenců s dlouhými vlasy, s kudrnatými oranžovými vlasy, v obleku Harryho Pottera, hobitů a bůh ví čeho všeho. Prakticky každý z těch lidí, který tam byl, vypadal jako skalní fanoušek nějaké sci-fi knížky nebo hry, popřípadě filmu. Musím říci, že jako zástupce normálních lidí, jsem se cítil trošku nesvůj.
Žádné komentáře:
Okomentovat