Prázdniny - den 50.

Dnes jsem se chtěl prospat, a proto žádný budíček nebyl. Očekávání bylo, že vstanu kolem deváté. Zase jsem se sekl. Tentokrát mě něco vzbudilo už v 6:40. Za chvíli si začnu myslet, že se nějak synchronizuju na školní rok. :-D Snad to tak horké zatím nebude, ale… V televizi říkali, že posunou generálku maturit nebo to celé zpřehází, možná odloží. Kdo ví. Rozhodně ne, TI kteří by měli. Tím myslím studenty. A ani bych se nedivil, kdyby ti pomatenci na ministerstvu nevěděli, co dělají. Každopádně bych neměl věšet hlavu. Snad mi to den předem řeknou, nebo oznámí alespoň při zkoušce, jakou maturitu dělám. :-D

Radši přeskočím téma školy. Ještě to zde bude vypadat jako v márnici (to znamená, asi jako v nemocnici v Novém Jičíně :-D). No vlastně zase se od toho tématu moc nehnu. Dnešní cesta do Kopru byla taková Ruská ruleta. První mě chytly auta s řidiči jedoucími do práce a poté pro změnu hromada kamiónů. Divím se, že mě nic nesrazilo (i když k tomu dost často nebylo moc daleko).

Ke slečně H jsem to nakonec stihnul zase za tu svojí hodinku s přehledem. Žádný stres, klídek, pohoda a po většinu cesty výfukové plyny z aut, náklaďáků a kdo ví čeho všeho. Naštěstí v Kopřivnici mimo hlavní cestu nebyl hustý provoz a tak se tato část trasy jela dobře.

Od slečny H jsme vyjeli přibližně v 8:40. Z počátku se to dalo (prvních 70 metrů), ale potom začaly první problémy. Spadl jí řetěz. Přes 5 minut stála vedle kola, kopala do něj, šťouchla atd., ale řetěz nechtěl sám naskočit. Dokonce mě napadlo, že na kolo začne mluvit a přemlouvat ho, nebo na něj řvát přes celé sídliště. Nakonec se jí to přeci povedlo, ale bylo to o nervy. (Tady si nedopustím poznámku, že kdyby snížila převod a šlápla do pedálů, tak jí řetěz sám naskočí na místo a nemusí se ani zastavovat.)

Další krize nastala při výjezdu z Kopřivnice. Přesto, že jsem prakticky nešlapal, tak jsem stále jel 2x rychleji než slečna H. A když jsem ji poprosil, ať jede první, že nemám zpětné zrcátka a ohlížet se na cestě za takového silného provozu není nejlepší nápad, tak se naštvala a 15 minut se odmítala hnout z místa. Asi by se hodilo, kdybych vynechal zbytek cesty, protože toto bylo skoro všude. I s malým usmrkaným děckem se dá lépe domluvit. Což jsem prakticky vyzkoušel, když jsem jel v Lichnově vedle jedno kluka (asi 12 let) a pokecal s ním. Stačilo pár slov a vyloudil jsem z něho tvarohový šáteček, který jsem nakonec stejně musel, odmítnou. :-( Ale sranda to byla. :-D

O čtyři a půl hodiny jsme dorazili k nám domů. Pravda, rekordní čas to sice nebyl, ale i tak. Obával jsem se, že to nestihneme do konce prázdnin. Nakonec nám to skoro vyšlo na „čas oběda“. Nachystal jsem tudíž oběd pro dva, i s oblohou (zeleninovou). Bylo kuřecí na smetaně (nebo tak něco) a rýže k tomu. Dokonce mě napadlo, že jí k tomu dám i čínské hůlky, ale i tak se toho ani netkla. A to jsem se opravdu snažil. Nikdy bych do sebe neřekl, že dokážu dát jídlu nějakou pěknou „jedlou“ podobu a přeci se mi to povedlo. Třeba se mi takový husarský kousek povede i někdy příště. :-D
Na cestě zpět jsme se zasekli těsně pod vrcholem přejezdu mezi Mokrým a Horníma Pasekama. A to i přes mou snahu pořádně nahustit pneumatiky jejího kola (cestu k nám jela skoro na ráfku a to jí to prý otec kontroloval :-D). Naštěstí padl i tento kopec. A po kopci následoval pro změnu pád z kopce. To je tak, když někdo nezvládá rychlou jízdu na kole, potom se lekne, zazmatkuje a vyseká se do příkopu. Vina nakonec padla na mě: „Kdyby si nejel za mnou, tak nejedu tak rychle a nespadnu.“. No toto jistě potěší, obzvlášť když potom musím šlapat na zpět do kopce a sjet domů pro auto.

Při nakládání kola do auta jsem chtěl odmontovat, jak přední, tak zadní kolo. Jaké ovšem bylo překupko, když pětka klíč nepasoval na pětku matici? Nevím, asi jsem se zhulil z toho kouře od aut, ale prostě ten klíč tam nešel dát ani za boha. Zkrátka tomu chybělo čtvrt milimetru a ani jsem s tím kolem nehnul. Nakonec jsem se musel smířit s tím, že jsem na kolo slečny H krátký a budu ho muset narvat do auta celé, tak jak leží, běží a Číňani ho sešroubovali.

Samotná cesta do Kopřivncie byl porod. Na silnici velký provoz a navíc jsem od Frénu chytnul kolonu s náklaďákem, kamionem a dodávkou před sebou. Zkrátka paráda. Můžu být rád, že se ve Vlčovicích zase nesekly v zatáčce dva kamiony, jako cestou na kolech do Rožnova a vytvořily kolonu.

Cesta na zpět, už byla pohodová a až na nějakého maníka, který si v nejužším místě cesty zastavil, otevřel dveře a vystoupil, se to dalo. Doma jsem sedl k PC, zapracoval trošku na brigádě, napsal si něco se slečnou H, E a N na IM a začal se nudit. No nakonec to dopadlo tak, že si píši SMS s T (kou) z B (kupic) a alespoň na chvíli mám pocit, že mi někdo rozumí a vnímá to, co říkám. Ale už za chvíli stejěn půjdu spát. Zítra budu mít krušný den.

btw: Dnes je můj jubilejní 50 den prázdnin. Co to tak nějak oslavit? :-D