Když jsem konečně sedl k počítači, udělal to co vždycky. Přečetl novinky ze zpravodajských serverů a zase neměl co na práci. Tak se šlo na Fable. Smůla, že mi tato zábava moc dlouho nevydržela. Poslední mise byla až příliš krátká a méně velkolepější než jsem si představoval. Prostě jsem prošel vraty, nahodil mana shield, očaroval zbraň, přišel k drakovi a během chvíle rozsekal ho na cucky. Čekal jsem tedy více (hlavně, co se týče obtížnosti).
Poté zase nebylo, co dělat, tak jsem šel natírat plot. Ale ani plot není nekonečný a tak i tato zábava za chvíli skončila. Alespoň byl potom oběd, což mi spravilo náladu (hambáááááč). Dojedlo se, dopilo a volba tedy padla znovu na PC. Tentokrát jsem místo hraní her, čtení knih nebo dívání se na filmy, poslouchal knihu. Už se mi zkrátka nechtělo pořád čučet na nějaká písmenka a jezdit pohledem po monitoru tam a zpět, tak jsem si stáhl namluvenou dvou a půl hodinovou verzi Bílé nemoci od Karla Čapka a „četl“ jsem knihu.
Na večer zase nebylo, co dělat a tak přišly na řadu filmy. Pustil jsem si Pařbu v Las Vegas a jen nechápavě tlemil na monitor. Toto byl zkrátka masakr film. Někdo by řekl hovadina, ale ono ne. Všude byly, vulgarismy a ukázky akčního amerického života, nicméně z toho nevznikla ubohá trhárna pro náctileté. Toto byl zkrátka film s velkým F. Dobrý příběh, vtipy, herecké výkony a celkové zpracování filmu… To vše jsou vlastnosti, jež poskytují opravdu intenzivní zábavu na večer, a kdybych měl udat číselné hodnocení, tak za mě minimálně 80%.No už se nebudu radši moc rozepisovat. Stejně nemám o čem. Je sice pravda, že dnes to bylo zajímavější než jindy, ovšem pořád to není ono. Chce to něco akčního… Třeba něco ve stylu „Hurá do postele.“
Žádné komentáře:
Okomentovat