Prázdniny - den 61.

Dnes jsem byl vzbuzen již brzy ráno, ale vzhledem k tomu, že mým cílem nebyl Rozsutec, ale Kopr, mohl jsem vstát z postele až o půl osmé.

Na snídani byl kousek mého včerejšího výtvoru, který mě zcela zasytil, a poté nastalo vyčkávání, až uschnou cesty a já budu moc jet na kole. Vyrazil jsem přibližně o půl deváté a do Kopřivnice přijel asi za hodinu. Až na to, že na mě čas od času cákla nějaká ta voda z kaluže, tak se jelo dobře. Takové to pohodové tempo, kdy se jede rychle, ale člověk se nezadýchá.

U slečny H jsem si dal kolo do kočárkárny a vydal se na kuchařskou výpravu. Celý natěšený z toho, že budu moci vařit, přehlédl jsem jeden detail. Bordel. V kuchyni byl takový nepořádný a neuspořádaný nepořádek, že bylo možno tam cokoli ukuchtit. Musím říci, že mi bylo až trošku líto lidí, kteří v tom musí vařit nebo žít. Nic proti, ale zkrátka asi tam byl větší nepořádek, než je zdrávo. O to větší byla moje radost, když jsem tam dokázal udělat pořádek, jaký tam snad ještě nikdy nebyl. Nikde zbytky jídla, či ingrediencí, většina mastnoty a botelu byla zlikvidována, nádobí umyto a sklizeno. Fakt mám být na co hrdý. Sice mi s úklidem pomáhala slečna H, ale místo umývání nádobí bych ocenil rady typu: „To patří tam a to zase tam.“ a ne „To nemá místo, to taky a to už vůbec.“. Na každý pád náš výsledek byl v mnoha aspektech lepší než práce od Pata a Mata.

Když konečně byla kuchyň uklizená, šlo se péct a zapékat (připékat). První se měla péct nějaké buchta s ovocem a tvarohem. A až na to, že tvaroh byl kyselý, vajíčko v těstě zkažené a část polevy připálená, tak nás musím pochválit. :-D Snažili jsme se a i to se cení. Co více říct? Snad je to, že zapečená brokolice, se nám povedla ještě lépe. Fakt bomba. To si musíme ještě někdy zopakovat. :-D

Když už nebylo, co kuchtit, znovu jsme uklidili kuchyni a pomalu odcházeli k DDM, kde jsme se měli setkat s E a N. No pomalu spíše odcházela H. Já svůj odchod musel poněkud uspíšit, kvůli určité predikované události.

Se slečnou E a N jsme šli na procházku po krásách Kopřivnice a jejího okolí. První si E a N daly věci k H domů, aby se s tím nemusely tahat a vyšli jsme směrem na Štramberk. Cestou padlo tolik divných keců, až z toho šla hlava kolem. :-D Když jsme došli pod trůbu, tak jsme ani nechtěli věřit našim očím. Nějaké hovado sundalo ze stromů naše obrazy z tábora. Pravda. Byly hnusné, ale i tak tam mohly být.

Poté se šlo kout na náměstí uši a vyrazili jsme na Bílou horu. Cesta byla až nezvykle krátká a protkaná spoustou povídání. Divím se, že nám pusy neupadly. Nahoře na hoře jsme si koupili „studentské“ (dětské) vstupné a šli na horu na rozhlednu. Nechápu, proč slečna H dělala na zemi takové scény, že se bojí a že to nevyjde, když to potom bez problémů vyšlapala i sešla. Holt baby.

Cesta z kopce byla dost zajímavá. Krom toho, že se pořád kecalo, tak nás sledovala kočka. Původně jsme si mysleli, že na nás za chvíli vykašle a odejde pryč, ale ne. Lezla za námi půlku cesty a pletla se pod nohy, skákala na stromy. Nechápu. A pokaždé, když ji chtěla E vyfotit, tak se pohnula, nebo seskočila se stromu. To dělala určitě naschvál, potvora jedna. :-D

U H jsme se rozdělili a každý jel svou cestou. Já dom, E a N dom a H šla taky domů. A to je asi tak vše z dneška. Z předposledního dne prázdnin. Zítra bych si mě teoreticky nachystat a dokoupit všechny věci do školy, ale ani za mák se mi nechce. Snad vymyslím něco jiného. Nechci si pokazit poslední den prázdnin.