Například takový J. Nohavica nebyl rozhodně šťasten, když vyšlo najevo, že „spolupracoval“ s StB. Jak vidno, minulost jej dostihla. Nicméně nebyl jediný, kdo byl v té době přinucen spolupracovat se Státní bezpečností a podle dokumentů, to vypadá, že vlastně ani nic, co by někoho poškodilo, neprozradil. Mnohem větší morální selhání je podle mě to, když někdo zbaběle uprchne do zahraničí, poté se vrátí a začne házet špínu na lidi, které minulý režim utlačoval a zastrašoval. Z oběti komunismu udělá „bonzáky“ a ještě o nich skládá písničky, jež se ani nedají poslouchat. Mluvím samozřejmě o J. Hutkovi a jeho „písni“ Udavač z Těšína. Naprosto trapný a pokrytecký text spolu s příšerným zpěvem dělají z tohoto „veledíla“ totální odpad, který by si měl autor narvat do šuplíku a pořádně ho zamknout.
Kritici J. Nohavici se také ohánějí tím, že spolupráci s StB nelze jen tak hodit za hlavu a dělat jako by se nic nestalo. S tím plně souhlasím. Ovšem házet na člověka, který byl k donášení donucen a nikoho skutečně neudal, ještě větší špínu a všechno jen zveličovat mi nepřijde jako příliš čestné poukazování na tento společenský problém. Konec konců žijeme ve společnosti, kde bychom měli spíše odpouštět a ne hnedka zatracovat a lynčovat. Bohužel, někteří lidé se v tomto nemorálním chování zcela vyžívají a „mastí si ego“ na kom můžou. Asi něco jako Radek Hulán na svém blogu.
Samozřejmě, že je rozdíl v tom, jestli osoba, která za minulého režimu donášela StB, pracuje nyní v politice nebo nějakých bezpečnostních funkcích a také je poměrně velký rozdíl v tom, jestli dotyčný opravdu sympatizoval s komunisty a snažil se donášet, na koho mohl a, nebo byl k těmto činům donucen. Rozhodně nesouhlasím s tím, aby člověk, co „prásknul“ svého souseda a ještě navíc podporoval „komouše“, pracoval v nynější době na vysokých a významných postech, jejichž funkce má vliv na chod státu a bezpečnost obyvatel této země. Takovýmto lidem bych dal do rukou lopatu a poslal je kopat chodník nebo do dolů, aby si vyzkoušeli jaké to je pracovat pro matičku vlast.
Ať už minulost označí toho, či onoho, je minimálně slušností (pokud to jde) pokusit se mu odpustit. Jsou zde totiž závažnější věci, než obviňování umělců. Například je ku podivu, že nikoho nevzrušuje stále poměrně silná pozice komunistické strany v ČR. Ve svém programu nazvaném „Naděje pro ČR“ spatřuje KSČM stupňující se světové problémy v kapitalismu. Samozřejmě nechci být nějaký „rýpal“, ale také se nechci dožít doby, kdy tu budeme mít ministerstvo železa a ocele a bude se ve fabrikách makat minimálně na 110%. Naštěstí věřím, že toto jsou neopodstatněné obavy a snad s novou generací voličů půjde KSČM ke dnu stejně rychle jako sekera. Přesto by ode mě bylo pošetilé říkat hop, dokud jsme zatím nepřeskočili.
Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
6.A8
Žádné komentáře:
Okomentovat