Dost už ale rutiny. Dnešní várku postřehů započnu zajímavým zjištěním, že „Mekáč“ je narvaný i ráno o půl osmé. Asi tu opravdu milují nezdravé jídlo… hlavně po ránu. K tomu se ovšem ještě dostanu později. Co mě opravdu zaujalo cestou do školy (jo dneska jsem se konečně dostal k tomu, proč jsem jel do Anglie :-D) byly odpadky. Včera byl bank holiday a asi se neuklízelo nebo bylo možná způsobeno tím, že byl víkend, každopádně před dveřmi obchodů a domů v centru se válely hromady pytlů s odpadky. Skoro to na některých místech vypadalo, jako když v Itálii před nějakým tím rokem neměli kde dávat odpadky a poté je musela uklízet armáda. Uklízeči na ulicích jsou převážně běloši, a když vysypávají koše, tak je zároveň leští. No řeknete sami… viděli jste někdy, aby se u nás na ulici leštili koše?
Další zajímavost jsem objevil, když mi hodinky ukazovaly ještě dost času do začátku školy. Šel jsem se tedy projít po jedné ze čtvrtí, která je určena převážně pro bydlení. Kromě toho, že tam mají na sloupech opravdu malé dopravní značky (dvacítka v kolečku je velká asi jako malý frgál/pizza), tak všechno mají z cihel a většina ulic si byla až neuvěřitelně podobná. Jako u nás se také staví domy z cihel, ale ne z takových malých a plných a navíc na to naházíme omítku. Tady nic takového není. Navíc když k tomu připočteme, že většina domů si je podobných jako vejce vejci a zahrady jsou ze přední části lemovány cihlovou zdí, tak si člověk na takové procházka zkrátka musí položit otázku, zdali není v Matrixu a architektovi se nechtělo nic vymýšlet, tak jen zkopíroval jednu ulici, aby si práci usnadnil.
To jsem s těmi ulicemi ovšem trochu odbočil (chtěl jsem odbočit ještě více a napsat o tom, že tu nemají zbytečně moc dopravních značek jako u nás, ale právě jsem to napsal, takže… :-D). Když jsem dorazil do své školy Kaplan College, musel jsem zajít na recepci a vyplnit nějaké papíry. Ano moje oblíbení papíry… Nebyla to sice žádná hrůza (pro ně asi potom jo, jelikož to museli pomě luštit), ale i tak tuto činnost nemám rád. Formuláře se vyplňovaly v místní kantýně a bylo tam se mnou spousta nováčků, takže když si člověk nevěděl s něčím rady, mohl se kdykoli zeptat.
Poté se nás ujal jeden boreček, který má na starosti akademické záležitosti a šli jsme si napsat rozřazovací test. Ten se skládal z poslechu, gramatiky a napsání krátkého dopisu o 80 slovech. Poslech byl v pohodě, gramatika také a dopis po mě zřejmě nepřečetli :-D. Během testu se také zkoušelo, jak dobře dokážeme mluvit. „Šón“ si vždy vybral dva z nás, vzal si je do své kanceláře a na chvíli si s nimi popovídal. Já jsem byl ve dvojici s jednou Brazilkou (když jsem s ní byl poté ve městě a povídal si s ní, tak jsem se dozvěděl, že jí je 23, už byla i v Paříži a má už za sebou hotovou univerzitu, na které studovala 5 let. Podle toho co mi říkala, tak tam dělají asi nějaký test na univerzitu a ona ho zvládla dříve než její spolužáci. Navíc vypadala celkem k světu (evropsko-exotický styl), mluvila velice dobře Anglicky a celkově fakt bedna. Opravdu mi lezly oči z důlku). Při pohovoru jsme vedli příjemnou konverzaci, odkud pocházíme, jak se jmenujeme, co nás motivuje k tomu, abychom se učili angličtinu. Zkrátka taková oddechovka. Pokud se tedy na tuto školu chystáte a nejste si jisti svojí angličtinou, tak vezte, že to je v pohodě. Od toho se zde dělá tento rozšiřovací test, aby vás mohli dát do správné skupiny. A kdybych nechtěl jít s jedním Slovákem do city center na cheeseburger do „Meka“, tak bych se místo toho mohl podívat na můj rozvrh a výsledky testu a dozvědět se, že jsem byl zařazen do jednoho z nejvyšších levelů. Mimochodem to, že mě zařadili tak vysoko, znamená jen jednu věc… můj rukopis není zase až tak „prasácký“ a nečitelný, jak jsem si původně myslel :-D. Na druhou stranu se zase budu muset více učit.
Jinak dobá věc na této škole je, že vám vše vysvětlí a pokud máte problém, tak i ochotně pomohou a váš problém se snaží řešit. Navíc jsou všichni velmi sympatičtí. Třeba dnešní prohlídku a seznámení nám obstarával Eric. První černoch, se kterým jsem kdy mluvil, neuvěřitelný pohodář a navíc jako by z oka vypadl Willum Smithovi.
Na oběd jsem si skočil do McDonald’s se Slovákem Viktorem a tajně tam fotil jen tlustou paní, jak se láduje hlava nehlava. :-D A už jsem zjistil, jak to s tou „anglickou Billou“. Řekl mi to kámoš, co bydlí v Birminghamu (Kobe). Je to přesně jak jsem si myslel. Když si koupíte na oběd ten sendvič a dvě nezdravé kraviny k tomu (chipsy a Colu), tak to máte vše jen za 3 libry.
No pro dnešek jsem již unavený. Zase jsem umýval hromadu špinavého nádobí, ale musí se nechat, že mi za to alespoň byli doopravdy vděční, což se moc často nevidí. Takže… Přidám ještě pár posledních postřehů ve zkrácené formě a recept na večeři, u které jsem sledoval přípravu.
První postřeh – na to, jaké tu mají počasí, tak blatníky jsem viděl pouze u kol typu „vehykl do šrotu“. Ostatní kola je většinou nemají.
Druhý postřeh – Dát si přilbu na hlavu když jedete na kole je v Anglii úplná samozřejmost. Prostě se tu dbá více na bezpečnost a prevenci.
Třetí postřeh – pokud si chcete dát oběd u McDonald’s, tak vystojíte pořádnou frontu. Chodí tam totiž ohromná masa lidí.
A teď recept na konec:
Upřímně ani nevím, jak se to jmenuje, ale je to francouzské a hodně dobré. Takže na pekáč dáte vrstu masa, cibule atp., potom uvaříte brambory, rozmačkáte (ale ne na kaši), nalijete tam mléko, smetanu a přidáte přibližně 3 žloutky. Promícháte, nanesete tlustou vrstvu na maso v pekáči, posypete sýrem a dáte do trouby zapéct (ale jen na chvíli, doku se sýr neroztopí a trochu nezhnědne). A to je vše. Jestli vám to bude chutnat i přesto, že jste to pohnojili, tak jste trapní narcisové. Pokud se vám to povede a bude vám to chutnat, tak bod pro vás… A pokud si myslíte, že se vám to povedlo a přesto vám to nechutná, tak se jděte bodnou, jelikož nevíte, co je dobré :-D.
Btw: Ještě sem něco napíši, než se nahrají fotky na internet. Měl jsem dnes tu čest si poprvé hrát s tablety v obchodě a bylo to super. Hlavně na hraní Angry Birds. Koukal jsem se i na Asus Transformer a co se týče konstrukce, tak velice solidní kousek HW. Pokud to vydají s Windows 8, tak do toho nejspíše jdu.
A ještě btw2: Co se týče té hromady lidí z celého světa, co jsem dneska potkal, tak o nic napíši něco více někdy příště. Co ovšem napíši teď hned, tak je „viděl jsem místo kde se natáčel Harry Potter“. Cool že (ok, byla to nuda, ale musím trochu hodit machra, jelikož to nevíte. Tedy teď už jo, ale co už)? :-D
Zbytek dne byl zabit nad hraním her na PS 3, X-Boxu a zkoušením deskových a společenských her, přičemž některé byly opravdu šílené. Večer se šlo na nějakou „prezentaci“ o HP. Nevím, jak to slečnu H napadlo, ale budiž. Přijdeme tam a u slotu sedí nějaká mladá holka (25-30 let). Usměje se na nás, a že máme jít dále. Posadíme se a čekáme, co se bude dít. Slečna vstala a začala něco drmolit. Z toho, co jsem pochytil, mi došlo, že asi budeme muset napsat prolog k osmé knize HP. Mělo to navazovat na epilog sedmého dílu a měli jsme hodinu na to, abychom to napsali na papír. Nečekaně se slečně H nechtělo nic vymýšlet, přestože to byl její nápad tam jít. Mě se zase nechtělo zdrhnout a vykašlat se na to. Tak jsme seděli u slotu. Já vymýšlel a diktoval a ona psala.