Dnešní ráno se mi ani trochu nechtělo z postele. Obloha byla zatažená, pršelo a teploměr ukazoval 17 stupňů Celsia. Prostě pochmurný počátek dne, jenž byl předzvěstí další hromady, neústupně se valící nudy. V televizi nic nebylo (ne že bych se na ni díval, ale i tak), na PC není co dělat a nemám už moc knížek ke čtení. Dokonce se mě napadlo, že bych si mohl vzít učebnici a prolistovat si pár stránek. Naštěstí jsem tuto stupidní ideu okamžitě zavrhl a tak zabránil zruinování celých prázdnin.
Dopoledne se táhlo jako sopel. Naštěstí jsem se na chvíli zabavil zavařováním ovoce ze zahrady. Když už nebylo co zavařit, šlo se zase na počítač. Pořád jsem nechápal proč mě tak svědí ruka. Po dlouhém detektivním pátrání jsem objevil přímočarý tenký řez v rozpětí Stratum corneum až Stratum spinosum (částečně zasahující i do Stratum basale). Mám li to říct po lopatě. Prostě jsem si nějak rozřízl ruku při krájení ovoce a ani si toho nevšiml.
Na oběd byla ryba s brambory. Tedy alespoň jsem si do poslední chvíle myslel, že to je ryba. Když jsem se totiž ptal:„Co ideu na oběd?“, přišla mi nesrozumitelná odpověď:„Patizon.“. Vzhledem k tomu, že jsem pořádně nerozuměl, myslel jsem tudíž, že se jedná o platýze. Dokonce pokrm vypadal jako ryba a na první pohled od ní nešel rozeznat. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem se zakousl do „masa“ a zjistil, že jím něco ve stylu „obalený květák“. No stane se. I mistr „nudař“ se někdy utne.
Následovalo dopoledne, které uteklo ani nevím jak. Prostě začnu vnímat svět okolo a zjistím, že už je skoro večer. Opravdu toto nechápu. Nicméně nuda byla stále. Co si tak z této doby pamatuji je, návštěva babičky, která se ptala, zdali mi již přišel dopis, abych konečně mohl na brigádu. No nepřišel a myslím, že už by konečně mohl. (Nechápu proč, ale tady k nám chodí dopisy nějak dlouho a někdy se stane, že pošta ani nepřijde)
Na večer jsem si psal se slečnou E na IM a snažil se poslat slečně H nějaké SMSky. Úspěch byl přibližně stejně velký, jako když jsem se o to samé pokoušel ráno. Brána na odesílání byla přetížena a podařilo se mi odeslat pouze pár zpráv. Ale i tak 2-3 SMS ze 40 je na mé poměry úspěch. (Dokonce jsem SMSky na začátku označil číslem, abych věděl, jaké slečně H došly.) Stejně jsem musel napsat i z mobilu, abych se ujistil, že alespoň několik SMS najde svůj cíl.
Když už nebylo, co dělat, pustil jsem si „Boat That Rocked“ (Piráti na vlnách). České titulky nebyly nečekaně k sehnání a tak jsem se musel spokojit s anglickými. Po chvíli jsem dokonce ani nevnímal, že mám všechno anglicky a bylo jen několik málo slov, kterým jsem zcela neporozuměl (slovník napomohl). Angličtina/čeština… Když se člověk dobře baví a nemá problém s překladem, tak to je jedno
.
No tak nic. Už abych to zase ukončil. Ani jsem nepostřehl, že již není dnešek, ale zítřek a za pár hodin mě čeká sekání trávy. GL/HF
Žádné komentáře:
Okomentovat