Každé dva roky nastává sportovní svátek. Špičkoví sportovci z celého světa se sjedou, aby poměřili své síly se soupeřem a pokusili se získat čest a slávu, jež je bude provázet až za hrob. Prakticky vždy jde v Olympijských hrách pouze o zúročení svých schopností, jež byly pilovány od dětství, a nikdo si tuto příležitost nenechá ujít.
Ovšem letošní letní Olympijské hry budou něčím výjimečné. Letos totiž bojují nejen sportovci, ale také politici a bojovníci za lidská práva. A pročpak se počet soupeřících takto rozrostl? Příčinou jsou problémy mezi Čínou, Tibetem a zbytkem světa, které stále gradují a nabírají na intenzitě. V čem je vlastně problém? Již od roku 1950 Čína okupuje Tibet, který byl připojen na základě tzv. mírové smlouvy. Někteří lidé tvrdí, že Čína Tibetu vlastně pomohla, protože s předešlou formou tamní vlády na tom nebyli o moc lépe. Postavili tam nějaké školy, silnice atd. Nicméně stále zůstává faktem, že připojení bylo nedobrovolné a v nynější době, kdy chce Tibet větší samostatnost, tak se dočkal akorát většího útlaku a cenzury.
Cenzura není ovšem pouze problém v Tibetu. Političtí odpůrci v Číně na tom nejsou o moc lépe. Stejně tak jsou ve svobodě šíření slova omezeni obyčejní soudruzi pracující pro čínský lid. Velice názorným a v dnešní době dobře viditelný příkladem je internet, kde vláda přes “Velký čínský firewall“ blokuje některé druhy stránek, jako jsou YouTube, kde jsou nahrávky z demonstrací anebo zpravodajské servery CNN a BBC. Takovéto chování pohoršuje především ochránce lidských práv a lidi, kteří podobný útlak už zažili. K tomu všemu se také přidali páni politici, přestože ti svou kritikou míří i na jiná místa. Naši vrcholní představitelé se musí ukázat také v lepším světle, než jen u nepopulárních reforem. Kritikou levného dovozu nekvalitního oblečení, jedovatých a nebezpečných hraček spolu s decentní oblohou ekologického cítění se snaží nasbírat cenné politické body napříč celým spektrem voličů.
Jak vidno, kritika se valí na Čínu ze všech stran. Bohužel vše jsou jen slova. Takové pomyslné máchání rukama ve větru a cenění zubů. Nikdo se takovému státu, kde jde spousta investic, nepostaví přímo, jelikož by oslabil také svou vlastní ekonomiku. Ovšem vidina Olympiády přináší nové světlo naděje a může rozdmýchat jinak stojaté vody. Když nefunguje protestování a ekonomické sankce nepřichází v úvahu, tak jedinou možnou schůdnou cestou v dnešní době je bojkot. Možná si řeknete. Vždyť to je opět jen plácnutí do vody. No ano, máte pravdu. Jenomže zde nejde o přímé prosazení změn, ale o postupné podkopávání tamního režimu a právě tady je šance, že se zhroutí sám tlakem zevnitř. Takovýto způsob změň, je poměrně výhodný pro všechny strany. Západní mocnosti budou mít čisté ruce a přitom dosáhnou svého cíle. Špatně by na tom nebyli ani Číňané, kterým by se změnil celý režim, a přesto by nedošlo k nějakým ztrátám (ať už ekonomickým nebo na životech).
Ať už se páni politici rozhodnou na OH do Pekingu jet, nebo zůstanou doma, jisté je jen jedno. Sportovci by se neměli nechat odradit. Životní forma je jen jednou za život a promarnit takovou příležitost by byla opravdu veliká škoda. Přeci jenom se primárně jedná o svátek sportovců a ne o politické utkání, kde se každá strana snaží urvat co největší kus pro sebe. Zkrátka jedeme si pro čest a slávu.Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
6.A8
Žádné komentáře:
Okomentovat