Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 4. června 2012

VUT FIT – 4. semestr

Další (již čtvrtý) semestr na VUT FIT je úspěšně za mnou a tedy nastává jeho shrnutí.

Celkově by se dalo říci, že toto byl zase o něco těžší semestr než ty předcházející (zvláštní jak se ta náročnost co půl roku zvedá :-) ). Nejednalo se ovšem ani tak o náročnost látky v předmětech, jako spíše o množství projektů, které bylo třeba udělat. A jak už to tak bývá, tak některé projekty byly užitečné a některé naopak zcela zbytečné, případně se zcela minuly účinkem.



IDS (Databázové systémy):

Konečně předmět, který se hodil do praxe. Pokud se podíváte na požadavky firem, které nabízejí práci, tak uvidíte, že kromě klasické množiny programovacích jazyků jako (C#, Java, C++ a C) je velmi často požadována znalost databází, především jazyka SQL. Tedy něco, co jsem až do dnešní doby moc neovládal.

Předmět vyučuje děkan FITu a délka přednášky jsou 3 hodiny. Přičemž dle mého názoru by se daly tyto 3 hodiny zkrátit na 2 a o nic moc by se nepřišlo (3 hodiny zachovat pouze když jsou prezentace). Tempo přednášek bylo pro mě zbytečně moc pomalé a jelikož pondělní přednáška byla od rána, tak jsem tam dost často usínal a měl výpadky pozornosti.

Jinak co se týče obsahu, tak ten měl hlavu a patu, video záznamy byly také (ovšem někdy jejich zveřejnění trvalo skoro měsíc) a navíc byla k dispozici pěkná opora, slidy a scripty, na kterých se demonstrovaly určité aspekty SQL. Prostě kdo se chtěl do IDS učit, měl všechny potřebné materiály poskytnuty a neměl tedy žádnou výmluvu pro to, aby neudělal projekty nebo písemky.

Body se tady daly získat v průběhu semestru několika způsoby.

Projekty:

ČinnostMax. počet bodů
1. Konceptuální model5
2. Skript SQL pro vytvoření databáze projektu5
3. Skript SQL s dotazy SELECT5
4. Realizace aplikace20

Konceptuální model: Pokud jste jej dobře udělali v IUS, tak tady stačilo možná jen trochu upravit a 5 bodů bylo doma.

SQL skripty: Také poměrně pohodové projekty. Stačilo se naučit SQL a udělat tabulky a dotazy k vašemu ER diagramu. Žádný zádrhel tady nebyl a pokud jste vše udělali funkční, tak 15 bodů bylo jistých.

Aplikace podle zadání: Aby tento předmět nebyl tak pohodový, tak výsledná aplikace se dělala v Oracle Forms Builder. Kdo ví o co se jedná, tak ví, kdo ne, tak já se k tomuto "software" nebudu vyjadřovat, nebo by mi Google smazal tento blog. Každopádně doufám, že už v tom nebudu muset nikdy v životě a ani po smrti pracovat. Pokud někdo věří na peklo, tak vězte, že Oracle Fotms Builder je jeho virtuální podoba pro programátory.

Půlsemestrálka:
Ta byla maximálně za 14 bodů a navíc mi přišla poměrně hard-corová. V jednom příkladu jsem nevěděl vůbec nic, select jsem nějak dal a z ER diagramu jsem byl totálně zmaten. Ne, že bych nevěděl, jak se dělá. ERka mám celkem zmáknuté, ale ze zadání jsem byl zmaten jak lesní včela. 

Nakonec jsem byl rád sotva za polovinu bodů. :-D

Semestrálka:
Tady bylo možno získat zbytek bodů. Trochu jsem se obával, že to bude něco jako půlsemestálka a většinu času budu koumat, co se po mě vůbec chce, ale naštěstí to byla písemka z těch nejdůležitějších věcí, které jsme brali, takže se dala v pohodě napsat na dost bodů na poprvé. :-)

Předmět jako celek byl poměrně zajímavý a užitečný, nicméně chyběly mi tu věci jako objektové databáze nebo práce s SQL v nějakém jiném jazyce. Tato témata byla na můj vkus probrána příliš povrchně a neprakticky na to, jaké je jejich skutečné využití. Jinak IDS má očekávání splnilo.

IPK (Počítačové komunikace a sítě):

Sic to byl první síťový předmět na FITu, tak mě nijak zvlášť neoslovil. Ne, že by sítě byly úplně nudná oblast IT, ale přišlo mi, že tento předmět je, co se týče teoretické části jen o zkratkách. Kdo nevěří, brzy se přesvědčí. ;-)

Co se týče materiálů k výuce, tak žádná sláva to nebyla. Slidy mají celkově skoro 150MB, ale není to díky obrovskému množství informací v nich obsažených nýbrž tím, že jsou dělány na Macu s grafikou, která není nijak optimalizovaná a zabírá spoustu místa. Na první přednášce jste odkázáni na knihu, ze které se máte učit do předmětu, což je pěkné do doby, než se dozvíte, že ta kniha je anglicky, v knihovně je 20 kusů a už v průběhu přednášky se zvedali nerdi a šli vybrakovat knihovnu. Takže 5 minut po tom, co nám bylo řečeno "učte se z této knihy" už žádná kniha nebyla.

K projektům se dá říci jen tolik. Nebavily mě. Ne, že by nebyly přínosné k rozšíření znalostí, ale zkrátka instalovat si UNIX do počítače a psát klient-server aplikaci v holém C a BSD socketama není zrovna moc velká zábava.

Na druhou stranu je skvělé, že projekty nejsou povinné. Takže pokud získáte dostatek bodů z prvních dvou projektů, nemusíte implementovat vlastní spolehlivý protokol pomocí UDP (můj případ. Na konci semestru jsem byl už tak vyšťavený a venku bylo tak pěkné počasí, že jsem se k tomu dokázal dokopat).

Jak jsem již psal výše, projekty byly poměrně přínosné, ale člověka zkrátka irituje, že to co píše v C 2 dny se dá v C# a Javě napsat na 2 řádky. Naštěstí se na přednáškách probírá vše potřebné ke zvládnutí těchto projektů a máte k dispozici a nějaké dema pro inspiraci. Tedy nemůžete se vymlouvat, že vám nikdo nenastínil, jak ten projekt naprogramovat. ;-)

Tento rok se také zavedla novinka. Není půlsemestrálka, ale zato se v průběhu semestru píše několik menších testů maximálně za 3 body každý. Je to typu A,B,C,... přičemž je na výběr 0..n správných odpovědí a body  za špatnou se samozřejmě strhávají. Tyto testy mají studenty motivovat k tomu, aby se na látku podívali již v průběhu semestru, což se mi líbilo. Na druhou stranu mi některé otázky přišli jako docela solidní over-kill (tj. odpověď jsem nedokázal vydolovat z toho, co bylo na přednáškách).

Semestrální písemka je poté kapitola sama pro sebe. Člověk by očekával, že když vám mají testy v průběhu roku pomoci k semestrálce, tak že vám pomohou. Bohužel tomu tak nebylo. Semestrálka byla plná příkladů. Jako pár dní před termínem nám došel email, kde bylo napsáno, co se tam asi tak může objevit, ale některé věci jsem ve prostě slidech nenašel a na internetu byla jen letmá zmínka na anglické wiki. Takže u zkoušky jsem čučel jak puk na některé příklady. :-D Naštěstí jsem to dal na první termín, takže spokojenost. Ovšem byl tam boreček, který se minutu po zahájení písemky zvedl, odevzdal a za potlesku studentů v aule odešel. :-D

Zkrátka připravte se na to, že prestiž a obtížnost jsou nahoru a tak vám je k ničemu se podívat na to, jak v minulých letech vypadaly písemky. Naštěstí přednášející tohoto předmětu jsou celkem pohodáři a písemku neopravovali nikterak přísně (to, co jsem si myslel, že jsem napsal dobře jsem podle nich dobře napsal a body mi ochotně dali, takže tady jsem byl spokojen :-) ).

btw: V druhé půlce semestru je pár laboratoří. Na termíny se musíte registrovat celkem ve velké předstihu, tak si raději poznamenejte, kdy tam máte přijít. Ať se vám nestane jako mě, že místo na cvičení jsem jel se spolubydlou na velký kýbel kuřat co KFC. :-D Naštěstí, pokud přijdete na jiný termín a není tam plno, tak si to můžete klidně dodělat a bodíky dostanete.

IPK-projekt 1: download
IPK-projekt 2: download

IPP (Principy programovacích jazyků a OOP):

Takový další IOS. Pro některé jedince nepřekonatelná překážka v cestě za dalším studiem. Nicméně to nemění nic na tom, že to je poměrně zajímavý a užitečný předmět.

Projekty do tohoto předmětu již nejsou spjaty se semináři C++ a Javy. Bohužel se to oddělilo a projekty jsme psali v Perlu a Pythonu.

Ke každému z těchto jazyků si můžete vybrat, jaký projekt v něm chcete napsat. Počet míst je limitován, takže refresh war je nevyhnutelná. :-D Já jsem si vybral JSON2XML (JSON to XML) a zvýraznění syntaxe v Python 3. Nevím, co mě to chytlo, ale překlad JSON do XML jsem udělal pomocí vlastnoručně napsané syntaktické analýzy + gramatiky a u druhého projektu jsem také moc knihoven usnadňujících práci nepoužil.

Kromě toho, že se podíváte na nové jazyky, tak také zjistíte, že některé z nich nejsou moc použitelné. Především Perl je mišmaš. Ať v tomto jazyce napíšete prakticky cokoli, tak interpret to sežvýká a vykoná. Tato volnost vede k tomu, že u jazyka, který se učíte dva dny, nemáte ještě vytříbený svůj vlastní styl psaní, proto jednou něco napíšete tak, podruhé zase onak a z výsledného kódu, který sice funguje se vám chce zvracet. A to si myslím, že C, C# a Java kód píši dost čitelně.

Úplným opakem je Python. Kdo neví, jak vypadá jeho syntaxe, tak doporučuji aby se podíval. Je to velice zajímavý jazyk, kde jednotlivé konstrukce neurčuje počet závorek, ale jejich odsazení, což je velice užitečné. Lidé, kteří již píší čitelně s tím nebudou mít problém a lidé, kteří jinak píší jako prasata, tak se jejich kód zlepší (ne, že by se zlepšila i čitelnost algoritmů a rozložení do funkcí atd., ale alespoň je ten kód odsazený tak jak má). Asi proto jsem se v průběhu semestru setkával u lidí, kteří samotné programování moc nemusí s názorem, že Perl je skvělý jazyk a Python totální poděs. Pro mě je to sice naopak, ale co už. Každému podle gusta.

Jinak k projektům do IPP jsou poměrně striktní a přesná zadání plná nepřesností. Tedy pokud si něčím nejste jisti, tak se zeptejte raději ve WIS-fóru. Nakonec to skončilo tak, že jsem první projekt nepsal podle zadání, ale spíše podle oprav ve fóru. U druhého projektu se mi už nechtělo dívat pořád do fóra a číst tuny oprav. Tak jsme to jel z větší části podle původního zadání... A na výsledných bodíkách to šlo poznat (nebylo jich tolik, kolik jsem očekával). :-D 

A k projektům ještě poslední věc. Musí se k nim dělat dokumentace a samotný kód musí být také pořádně zdokumentovaný. Tedy minimálně komentáře do zdrojového kód piště průběžně. Ať se vám nestane jako mě, že projekty naboucháte na začátku semestru, v půlce je máte doopravit a odevzdat a nakonec zjistíte, že nemáte moc páru, co která část vlastně dělá (to mi naštěstí stalo jen u jednoho projektu, takže to byla pohodička). 

Semestrální zkouška... K té se moc vyjadřovat nechci. Také jsem ji dal na první termín, ale spousta lidí ne a ani se nedivím. Navíc na to, kolik jsem se toho naučil a do písemky napsal, tak ohodnocení nebylo také, jaké bych si přál.

IPP-projekt 1 (JSON2XML): download














IPP-projekt 2 (zvýraznění syntaxe): download












IZG (Základy počítačové grafiky):

Boží předmět. Skvělí vyučující, zajímavá látka, přiměřeně obtížný, užitečná cvičení a body za ně. Prostě jedna z mála věcí, která mě v tomto semestru bavila.

Více bych k tomu předmětu nepsal. Myslím, že pokud vás zajímá grafika, tak tento předmět se vám bude zamlouvat. A navíc první 3 studenti, kteří napíší nejrychlejší vykreslování 3D objektu v projektu, tak získají flašku vína. Have fun guys. ;-)

IZU (Základy umělé inteligence):

IZU je poměrně zajímavý předmět. Minimálně pro mě byl, jelikož jsem se s umělou inteligencí na FITu ještě neměl tu čest setkat.

Přednášky sice nejsou úplně záživné, občas se ztratíte ve výkladu, občas nějaká ukázka algoritmu nefunguje... Ale témata jsou obecně zajímavá.

Od druhé poloviny semestru jsou také cvičení, kde se probírají praktičtější věci (teorie aplikovaná na praxi). Takže za úkol máte projekty typu (naprogramuje A* pro mapy v C, udělej to a to v Prologu a Lispu).

Osobně doporučuji se na cvičení trochu připravit. Bylo nepříjemné, když jsem tam přišel a od cvičícího jsem se dozvěděl "naprogramujte to a to v Prologu" (přičemž jsem Prolog viděl jen z rychlíku na přednášce a nikdy předtím jsem v něm nic nedělal). Je sice pravda, že ty úkoly na cvičení nebyly nikterak závratně obtížné, ale zkrátka ve vás trochu hrkne. Především je nepříjemné, když nástroje, které požíváte jsou starší než vy a nestabilní až to bolí. Doporučuji tedy dělat úkoly pod Windows a pokud je potřeba, tak přes SSH na Merlinovi.

Jinak také doporučuji si pečlivě vybrat vyučujícího na cvičení. Ten můj měl totálně give a fuck přístup a aby nám dal body, tak chtěl ještě něco navíc (třeba v Prologu případ s tetou a pradědou atd. aby jste dostali body a on vás tam půl hodiny dusí na to, že chce ještě snachu, která ani není v zadání a upřímně ani nevím co za rodinného příslušníka to je).

Naštěstí jsem si vydřel všechny body, co šlo za cvičení a projety získat, ale by to občas porod. :-D

U půlsemestrály a semestrálky čekejte to, co jste se učili na přednáškách. Minimálně u nás nebyly žádné chytáky. Pokud jste se tedy poctivě podívali na látku, tak není důvod předmět úspěšně neabsolvovat.

IZU-projekt 1 (A* algoritmus): download
IZU-projekt 2 (Prolog): download
IZU-projekt 3 (Lisp): download

Poznámka: Nejsem si jist, zda-li to jsou finální soubory, co jsem odevzdával, tak tam mohou být chyby.

BAN4 (Angličtina 4: středně pokročilí 2):

Aneb "Hi I am FEKT and I will never let you go.". Nevadí, alespoň jsem to měl z PPV kousek do školy. :-)

Moje poslední povinná angličtina na VUT. A musím říci, že asi ta nejvíce v pohodě. Samozřejmě se tam učíte a naučíte, ale oproti FITu to je pohodička. Takový oddechový předmět. Navíc jsem měl Agátu, tedy o zábavu bylo postaráno.

Výsledkem je 85 bodů a krásné B (a to i s tím, že jsem před semestrálkou onemocněl a v průběhu písemky jsem dostával "záchvaty kašle". :-D Prostě jsem si několikrát musel vzít flašku a odejít na chodbu na pár minut. A poté se zase na chvíli vrátit a dopsat další část testu.).

IJA (Seminář Java):

Poslední předmět, který jsem tento semestr na VUT FIT absolvoval. Ale abych řekl pravdu, tak nevím, co k němu napsat. Na přednášce jsem byl jen jednou a to jsem si četl noviny na notebooku (kolidovalo mi to s IPP).

Vůbec tedy nevím, co se tam probíralo a co bylo řečeno. Takže pokud jste čekali nějaké info ohledně tohoto, tak vás zklamu. Jediné, co k tomuto předmětu mohu napsat, že projekty mi hodně daly a byly férové. K úkolům jste dostali testovací třídy a pokud vám jimi váš výsledek prošel, tak jste měli plný počet bodů. Jinak 0.

Projekty jsem samozřejmě dělal všechny a výsledná aplikace (Petri Net Editor and Simulator) je ZDE.

btw: Projekt byl teamový (2 členové), ale moc mi to nepřišlo. Jelikož jsem byl vedoucí, tak jsem si udělal raději většinu práce sám. Ne, že bych nechtěl teamově spolupracovat, ale Java byl jazyk, na který jsem se upřímně těšil a doufal, že si rozšířím a osvěžím svém dovednosti v tomto programovacím jazyce. Proto jsem se s tímto projektem vyloženě mazlil a užíval si kreativity a volné ruky, která se vám na FITu jinak jen tak nedostane.

Toto byl podle mě jeden z mála projektů během studia, který vás z "opice", která se musí držet do posledního puntíku striktně zadání posune na LVL opravdový programátor. Návrh architektury, tříd, GIU, síťové komunikace atd., v tom všem máte volnou roku . Stačí jen splnit body zadání a požadovanou funkcionalitu. To jak to uděláte je jen a pouze na vás.

Už by jenom stačilo, aby se z přednášek, kde se čtou slidy, staly přednášky typu IW5 (C#, tedy přednášení nad kódem přímo v průběhu přednášky) a je to naprosto skvělý předmět.

IJA-úkol 1: download
IJA-úkol 2: download
IJA-úkol 3: download





Projekt: stránka projektu










PS:

Kdybych měl shrnout celý 4. semestr na VUT FIT, tak "jde to, ale dře to". Projektů je požehnaně a učení také. Od poloviny semestru jsem také prakticky vůbec nenavštěvoval přednášky. Moc mi nedávaly a navíc jsem raději pracoval na projektech a nebo se učil sám. A jak vidno, tak samo učení přineslo své ovoce. Všechny předměty jsem dal na první termín a měl poté klid (ještě v tuto dobu někteří mí kolegové na fakultě bojí s třetím termínem na IPP). :-)

čtvrtek 11. února 2010

Aktualizace seminární práce: Viry a antiviry

Zlehka jsem aktualizoval seminární práci do ITZ.

http://cejky.xf.cz/all/skola/itz/8.a8/seminarni_prace/Viry_a_antiviry_v03_Cejky_Matej_Marecek_gymroznov_blok.pdf

http://docs.google.com/fileview?id=0BzEavpv8QogcOWNjOGVkNGUtNzI5NC00NWEzLWEyZmUtZjhlZDQ2YWUxYzkz&hl=cs

čtvrtek 28. ledna 2010

Recenze: Protektor

„Čech je cyklista, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape.“ Tak takto začíná film Marka Najbrta. Tento výrok Adolfa Hitlera vytvořil leitmotiv kola, v němž se nese duch celého filmu. Alegoricky bychom ho také mohli připodobnit ke „kolesům“, která roztáčejí dějiny.

Píše se rok 1938 a schyluje se k válce, která zasáhne soukromé drama mezi hlasatelem Emilem Vrbatou (Marek Daniel) a jeho manželkou, židovkou a vycházející hereckou hvězdou Hanou (Jana Plodková). Relativně normální (občas hádka, občas trochu žárlivosti) život tvrdě zasáhne cenzura, která se sem přivalila spolu s nacisty. Hanka, jakožto židovka dohrála. Celá její slibná kariéra je pryč, pouze kvůli původu a Emil, který je zaměstnán v rádiu, se podvoluje, částečně kvůli tomu, aby ochránil svou manželku a částečně kvůli nátlaku a stává se tak hlásnou troubou nacistické propagandy.

Postupem času se situace pro oba stává neudržitelná. Emil sice postupuje výš a výš v oblíbenosti, ale kolaborace si vybírá svou daň. Manželku sice dokáže ochránit, ale jeho láska k ní se vytrácí. Určitá ambivalentnost obou postav se poté stává základem pro větší vyhrocení děje. Emil, kdysi vzorný a milující manžel, nyní člověk s dveřmi tvářemi. Na jedné straně kolaborant, na druhé zase člověk zničený režimem, který se ujímá protekcionistické role. Hana, jejíž sláva pominula, se dostává mezi dva světy. V jednom je zalezlá doma „jako krysa“ (viz. Inglourious Basterds), bezmocná a paradoxně závislá na manželově kolaboraci. V druhém se naopak stává nezávislou a akční ženou, ženoucí se za adrenalinem skrz nelegální činnost a užívání drog.

Divákovi je již v půlce filmu jasné, jak to všechno dopadne. Sic jsem sám odpůrce v happy endů, tak zde bych udělal výjimku. Film, tak jak končí, totiž ničím nepřekvapí. Spíše by překvapil dobrým nebo otevřeným koncem.

Scénická hudba ve filmu je pěkná a uklidňující, nicméně bych byl radši, kdyby působila jako inverzí element a zvýrazňovala tak děsivost děje. Místy se totiž stávalo, že i když byl samotný příběh napnut až na samou hranici, za kterou by působil kýčovitě, tak přesto byla celková atmosféra pohodová a postavy začaly působit „pasivně“. Další neduh filmu je kouření. Když si vezmu, že Cameronovi dali jeho vlajkovou loď Avatara na černou listinu filmů, kde se kouří (jedna postava si tam dala pár cigaret), tak Protektora by v tom případě neměli vůbec dávat do kin, pro diváky mladíš 18 let. Tam se zkrátka kouří všude, kouří snad všichni a pořád. Občas jsem si v duchu kladl otázku, jak vůbec můžu přes tu haldu dýmu vidět hlavní postavy?

Co bych ovšem pochválil, tak je vizuální stránka a nějaké ty filmové efekty, respektive grafické intermezza, která se na rozdíl od většiny českých filmů nesnažila zakrýt dějovou kýčovitost, ale působila jako zajímavý spojovací článek příběhu. Scény a kostýmy vypadaly dobově, takže tady bych také viděl klad.

A závěrem? Protektor je možná lehce nadprůměrný film ve světovém měřítku, ale u nás v Česku na špici. Pravda, příběh může divákovi připadat jako „klišoidní“ slátanina z toho, co tu už bylo (včetně pořád omílaného tématu sexu a nevěry), ale na druhou stranu co více jsme mohli čekat?

Cejky - Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm


sobota 2. ledna 2010

O zítřcích po zítřku

Čas. Jak kouzelné slovo. Zahrnuje v sobě fyziku i mystiku a zároveň je jak objektivní, tak subjektivní. Hodnou chvíli jsem se snažil tento pojem nějak uchopit, ale pokaždé mi vyklouzl z rukou a nedokázal jsem plně vystihnout jeho význam. Definovat čas jako neprostorové lineární kontinuum, kde se stávají události v nevratném pořadí, mi přijde příliš strohé a mnoha lidem pravděpodobně nic neříkající. Na druhou stranu je to poměrně přesné vyjádření a dá se z něj vyjít při přemýšlení nad důsledky (budoucností), které pro nás samotné i pro celý svět má.

Budoucnost jako takovou si primárně představuji se mnou. Vypadá to sice trochu egoisticky, ale na druhou stranu v tomto nejsem jediný. Samozřejmě, že přemýšlím i nad budoucností vzdálenější více než jeden lidský život, ale zkrátka co si budu namlouvat, důležitější je pro mě časový úsek, kde bude figurovat má osoba, nebo nebude, ale ta doba bude nějak výrazněji sekundárně ovlivněna mou činností. Budu zde tedy především psát o budoucnosti, která se bude týkat mé generace. Generace, která se bude muset potýkat s rostoucím radikalismem v některých náboženských skupinách, politických organizací a lidským konzumem, který se neustále zvětšuje.

Nejpalčivější otázkou dneška se stává vzájemný vztah lidí a přírody. Už několik staletí bezohledně drancujeme Zemi. Stále rychleji a ve větším množství těžíme, stavíme, pálíme, zabíjíme. Nyní sklízíme plody své činnosti. Z rostlinných a zvířecích druhů, které byly ještě před dvaceti – třiceti lety zcela běžné, se najednou stávají ohrožené, popřípadě vyhynulé. Některé dokonce vymizí bez toho, abychom je vůbec poznali. Stává se tak nejen z důvodu, že živočichy lovíme a pralesy kácíme, ale i z důvodu, že živočichy a rostliny, typické pouze pro určitou lokalitu, rozšiřujeme (ať již vědomě, či nikoli) do prostředí, kde nemají přirozené nepřátele, čímž se de facto vytlačí původní biota.

Takovým nevyřešeným problém posledních let je „globální oteplování“. Je, či není? Znamená pro planetu opravdu takové nebezpečí, jak se tvrdí, nebo jen někdo vytvořil strašáka, kterého se budou lidé bát? Odpověď na tyto otázky zatím neznáme, protože aby byla vědecká tvrzení opravdu věrohodná a nezpochybnitelná, musí být výzkumy a měření dlouhodobějšího charakteru. Můžeme se jen dohadovat a přemítat nad tím, jak bude na tento jev pohlíženo za deset - dvacet let. Některé významné osobnosti s politickou mocí sice tvrdí, že postupné oteplování planety je přirozený proces, který již proběhl několikrát v minulosti a že tedy můžeme pokračovat současným směrem devastace, bez toho, abychom měli nějaký vliv na klima. Idea to je sice pro mnohé lákavá, nicméně položme si otázku: „Proč zbytečně ničit přírodu?“. I kdyby naše dosavadní konání neovlivňovalo atmosféru, tak to přeci neznamená, že se můžeme chovat bezohledně. Měli bychom se trochu uskromnit, když už ne kvůli přirozenému respektu vůči ostatním živým organismům, tak alespoň kvůli zodpovědnosti vůči pokolením, jež budou následovat po nás. Prozatím se bohužel/naštěstí (vyberte si, co je libo) zdá, že vyhraje varianta: „Globální oteplování existuje, znamená pro celou planetu velké změny a můžeme za to my lidé.“.

Ať už tento spor o globální oteplování dopadne jakkoli, jistou máme alespoň jednu věc. Lidstvo bude muset jednou změnit svůj pohled na svět a přístup k přírodě. Nevíme, kdy k tomu dojde, nevíme dokonce ani, jak by byla tato změna možná. Prozatím jen víme, že pokud nemodifikujeme své chování, budeme mít (nejen my) velké problémy, jelikož chyby, jichž se nyní dopustíme, budou mít ultimátní charakter.

Další oblast, která podle mě bude v budoucnu stěžejní, je náboženství. Všechny věci vycházejí z nějakého historického základu a tady to platí dvojnásob. Z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu má víra tendenci ke konfliktnosti. Nemluvím teď pouze o tom, jak mezi sebou bojuje svět křesťanský a islámský, ale také o rozepři mezi církví x vědou, církví x politikou, církví x ateismem.

Má zidealizovaná vize budoucnosti je taková, že se církve zřeknou své touhy po politické moci, vůdcové budou stále vůdci, ale už ne autoritami, jež budou mít rozhodující slovo a víra v boha (Boha) bude subjektivní záležitostí každého jednotlivce. Budu nyní mluvit především o světě křesťanském. Ne proto, že bych sám byl věřící, ale jelikož v té společnosti žiji a asi ještě pěkných pár let budu žít. Ať již se mi to líbí, či nikoli, kultura a tradice v Evropě byla silně ovlivněna křesťanstvím a způsob samotného života je řízen určitými zažitými hodnotami. Historické reziduum těchto duchovních statků se může stát v následujících letech klíčové pro rozvoj evropské society.

Celkově si myslím, že vývoj „západní společnosti“ bude v horizontu dvaceti let poměrně bouřlivý a soudím tak na základně několika skutečností. Hlavním faktem je, že se Evropa spálila s multikulturalismem. Původní idea, že k nám budou přicházet lidé z jiných zemí a kontinentů (především Afriky a Asie) a budou obohacovat naši kulturu, selhala. Na místo toho, aby se kultury promíchaly, tak se stal opak. Myšlenka propojení se nepovedla a lidé očekávají od imigrantů, že se přizpůsobí prostředí, do kterého se stěhují. Státy Evropské unie začínají vést debaty o národní identitě a hodnotách, přičemž hlavním argumentem je nikoli křesťanství jako takové, ale křesťanská tradice vycházející z historie, které se jen tak nezbavíme.

Pořádné poleno do ohně přiložili také teroristé, kteří podle mě z malého ohníku, jenž by pomalu a neškodně dohořel, udělali požár. Požár, který se hasí, kde se dá, ale jeho šíření se nedaří zabránit. Není se čemu divit. Útok na World Trade Center v září 2001 vyslal lidem jasný signál. Po výbuších bomb v londýnském metru došla trpělivost i Anglii, jedné z nejvíce multikulturních zemí v Evropě. Zvyšující se počet útoků a pokusů o ně (nedávno letadlo letící do USA) ukazuje, kudy se bude vývoj patrně ubírat, pokud se nestane něco zásadního. Nedůvěra jednotlivých skupin vůči sobě se bude prohlubovat a zvětší se uzavřenost minorit. Evropané budou na každého s turbanem, nebo burkou pohlížet jako na potenciálního teroristu a muslimové si o nás budou myslet, že jsme netolerantní a arogantní „zápaďáci“ a budou nás házet všechny do jednoho pytle stejně, jako to začíná dělat soudobá česká populace. Zkrátka společnost bude rozdělena (oslabena) a bude se velmi těžko zbavovat zažitého paradigmatu.

Posledním aspektem, který silně ovlivní naši budoucnost, je pokrok ve vědě a výzkumu. Především rychlý rozvoj v oblasti informačních technologií bude mít podstatný dopad na náš styl života. Kdo by ještě před několika lety řekl, že se věci dnes zcela běžné stanou skutečností? Pamatuji si, že v době mého nástupu na gymnázium, měl mobil tak každý druhý – třetí člověk. Byla to taková plastová krabička s malým černobýlím displejem, která uměla napsat krátkou SMS a chvíli s někým volat, než se vybila. A jak to vypadá dnes? V módě jsou mobily s dotekovým displejem přes celou plochu, které se umí připojit na rychlý internet, přehrávat filmy, hudbu, slouží jako „velkokapacitní“ datové nosiče a mnoho dalšího. Kdo z nás tento vývoj na přelomu tisíciletí předpokládal?

Technologický vývoj s sebou přinesl řadu pozitiv, ale také negativ. Jako dobré hodnotím, že se snižuje energetická spotřeba elektroniky a její ekologická zátěž na životní prostředí. Naopak za špatné považuji, že pokrok předběhl lidi, respektive lidé se mu zatím nedokázali přizpůsobit. Člověk si například ještě nezvykl, že internet již dávno není (nikdy ani nebyl) anonymní virtuální prostor, ale je to svět jako každý jiný, kde zkrátka musíme nést zodpovědnost za svoje chování. Naštěstí jde v této oblasti vidět trend postupného zlepšení a lidé si začínají uvědomovat, že ve skutečnosti nejsou „ti připojení“, ale stále konkrétní osoby a fakt, že nejde na první pohled vidět jejich pravé jméno, neznamená ztrátu identity.

Jak bude svět vypadat za dvacet let nevím. Na budoucnost můžu usuzovat pouze ze zkušenosti a sledování současných dlouhodobých trendů, u nichž jdou předpokládat dopady. Ne všechny výše nastíněné soudobé problémy mají směr ke zlepšení (zatím), ale spousta z nich ano. Rozmach ekologického povědomí / cítění u běžných lidí v několika posledních letech je oproti očekáváním obrovský a stále akceleruje. Také politici si začínají uvědomovat, že ne všechny problémy vyřeší válka a spíše jich více přinese. Stále častěji se hledá mírová cesta, i když ne vždy se to povede. Oříškem asi stále bude vztah světa křesťanského a muslimského, u kterého nepozoruji ani náznak zlepšení. Naopak růst xenofobie a násilí je jasně patrný na obou stranách a stále hojnější. Zde si zkrátka netroufnu, odhadnout výsledek, stejně tak jako u otázky diktatur a států, které hrozí jadernými zbraněmi. Přeskočí jim a udělají z půlky Země radioaktivní placku, nebo dojdou k závěru, že jsou výhružky marné a vydají se jinou cestou? Kdo ví… Já sice ne, nicméně doufám, že se to jednou dozvím a budu příjemně potěšen.



Cejky - Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm

úterý 27. října 2009

Svoboda jako omezující kompromis

Svoboda je jedno z nejvíce skloňovaných a používaných slov v historii lidstva, sahající od prvních států, až po soudobou éru. Toto téma se řešilo, jak ve spojitosti s otroky, státním zřízením a systémem, tak také v souvislosti s náboženstvím či ekonomikou. Zkrátka tohoto výrazu bylo užito téměř ve všech oblastech humánní činnosti a i v dnešní době (tedy především v soudobé epoše civilizace) se jím ohání kde kdo, jen proto, aby si ospravedlnil vlastní chování, rozhodnutí, případně se vyhnul společenské, či jurisdikční odpovědnosti za své činy.

Jak můžeme pozorovat, tak hlavním „problémem“ svobody je, že není přesně definovaná. Je to zkrátka abstraktum, o kterém nikdo a nic nemůže s permanentní platností říci: „Je to takové a makové, nikoli žádné jiné.“. Samozřejmě, že v minulosti existovaly snahy o vymezení výše uvedeného termínu, nicméně ty nebyly přijaty celou societou a vzhledem ke kulturní a ideové evoluci našeho druhu je zřejmé, že se i samotná koncepce modifikovala. Co to znamená v praxi? Stejné pojmenování fiktivního slova v minulosti není ekvivalentem toho současného.

Další atribut takto neurčitého slova je spojen se subjekty, jež ho využívají. Každý člověk si pod „svobodou “ představí něco jiného. Nemusí to být rovnou absolutně odlišná představa, nicméně vždy tu nějakou diferenci nalezneme, byť sebemenší. „Kolik hlav tolik názorů.“ a zde to platí dvojnásob, především kvůli obecně rozličnému pojetí svobody, které se může během života jednotlivce několikrát pozměnit.

A jaké je tedy moje pojetí svobody? No především ji dělím na tři základní druhy (více jsem jich nalézt nedokázal). Na svobodu fyzickou, jíž jsme omezeni všichni, dále pak na vnější, která je dána státem, jeho zákony, popřípadě společností, v níž žijeme a neposlední řadě na vnitřní, která je spodobením Sokratových „Daimon“ (Daemon) a může být v mnoha případech a ohledech mnohem omezující, než světská ustanovení.

Svoboda jako taková (primárně vnější a vnitřní) je pro mě mixem omezení, kompromisu a naprosté volnosti. Definujeme-li si omezení jako ohraničení pro naprostou volnost konání, tak kompromis je tou interaktivní složkou, která vytyčuje vymezený prostor volnosti tak, aby nezasahoval do absolutní volnosti jiné bytosti. Jinými slovy, svým chováním nemůžeme omezit chování jiného subjektu, pokud ten neomezuje někoho jiného. A právě proto jsou zákony, které se „snaží“ nastolit rovnováhu mezi tím, co lidé mohou dělat tak a tím, co již nesmí, jelikož by tím omezili ostatní jedince. To, že se někdy stávají v ustanoveních chyby, je na neštěstí fakt a prakticky tomu nelze nijak zabránit a tak se musíme čas od času spokojit s „provizoriem svobody“.

Co se týče vlastního svědomí, tak zde se pouštím na velmi tenký led. Tato oblast je bezvýhradně subjektivní záležitostí každého z nás a my sami se zde omezujeme. Jen a pouze my stanovujeme mantinely svého chování (slovem „my“ je myšleno jak vědomí, tak nevědomí), které ovšem nejsou vždy dle našich představ. Mnohdy nás restringuje svědomí proti naší vědomé vůli a tím svazuje ve věcech, jež si přejeme uskutečnit. Sami jste určitě už zažili vlastní monolog v hlavě, který se podobal spíše dialogu mezi chtíčem a morálními zásadami. Takovými zásadami, že jejich dodržení pro vás mělo větší cenu než plánovaný, nebo již odehraný akt.

Problematika svobody, její celková koncepce a pojetí je dozajista velice komplexní záležitost, která se nedá redukovat na pár stránek. Navíc každý z nás má na tuto záležitost jiný pohled, ovlivněný, vírou, zkušeností, společností ve které žije a mnoha jinými faktory. Závěrem mohu pouze dodat, že s pojmem „svoboda“ se bude setkávat v budoucnu čím dál tím častěji a to nejen v souvislosti se zeměmi „třetího světa“, ale také v konjunkci s demokracií, která je právě na ideálu svobody postavena a tudíž její základy (samotný systém ve kterém žijeme), nejsou striktně definovány.

PS: Názory zde publikované jsou moje vlastní, což opravňuje každého s mým míněním nesouhlasit. Také bych měl upozornit, že cílem článku nebylo uvést moje pojetí svobody (ať už v kterékoli formě) jako obecně platné, ale především upozornit na všeobecnou neplatnost, subjektivnost a problémy z toho vyplívající.



Cejky - Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm / 8.A8
27.10.2009

čtvrtek 24. září 2009

Maturitní téma č. 10 - Viry a antiviry (aktualizováno 10. 2. 2010)

Rozhodl jsem se s předstihem napsat svoji "seminární" práci, která je vlastně detailněji zpracované maturitní téma. Má to být udělané tak, aby to pochopil i totální laik (holky z našeho semináře) a přitom se dozvěděl, co možná nejvíce důležitých věcí. Snad to bdue k užitku i ostatním lidem.

Práce je dostupná na adresách:

http://cejky.xf.cz/all/skola/itz/8.a8/seminarni_prace/Viry_a_antiviry_v03_Cejky_Matej_Marecek_gymroznov_blok.pdf

http://docs.google.com/fileview?id=0BzEavpv8QogcOWNjOGVkNGUtNzI5NC00NWEzLWEyZmUtZjhlZDQ2YWUxYzkz&hl=cs

http://docs.google.com/fileview?id=0BzEavpv8QogcZDM2MDcwMzQtNDA1OS00ODFjLWI4YzktMTI1NDM1ODE1ODYw&hl=cs


Obsah


Viry:

Jako počítačový virus označujeme program, který se dokáže „sám“, respektive bez vědomí uživatele šířit. Aby se tento software mohl efektivně replikovat, tak se často vkládá do spustitelných souborů, jako jsou dokumenty, či hudba. Podle tohoto chování také počítačové viry dostaly název po virech biologických. Je to analogie k biologickým virům, jež se šíří obdobně. Kus svého kódu vloží do jiného souboru (hostitele), čímž jej infikuje a tím může spustit lavinovité šíření.

Způsob šíření virů:

Viry se šíří několika možnými způsoby. Záleží na typu média, která jej přenášejí. V minulosti dominovaly diskety, později CD. V současné době se viry šíří nejvíce pomocí internetu, popřípadě flash disků nebo DVD.

Typy virů:

Viry jako takové zle dělit podle mnoha různých hledisek. Základní typy rozdělení jsou dva. Buď podle typu hostitele, nebo podle funkce viru.

Podle typu hostitele:

· Bootovací sektory u diskových oddílů a disket.
· Master boot record (MBR) na pevném disku. Zde mám nedobrou vlastní zkušenost. Virus se mi dostal do MBR a za boha nešel odstranit. A neměl jsem disketu na bootování antiviru. Nakonec problém vyřešil jednoduše až Microsoft Security Essentials.
· Spustitelné soubory - .exe soubory v Microsoft Windows, .elf soubory v UNIXu a .exe a .com soubory v DOSu.
· Dokumenty, které v sobě mohou nést makra - dokumenty v programech Open Office, Microsoft Office atp.
· Dávkové soubory a skripty - shellovské skripty na UNIXech a také bat v DOS.
· Specializované skripty některých konkrétních aplikací.

Podle svojí činnosti:

Rezidentní/nerezidentní viry:

Vir se může rozšířit dvěma základními způsoby:
1. Nerezidentní způsob, je ten, kdy se virus rozšíří v okamžiku zpuštění hostitele (to znamená v době, kdy se zpustí i kód viru) do dalších doposud neinfikovaných souborů.
2. U rezidentního způsobu se virus pouze uloží do operační paměti a napadá soubory, se kterými uživatel pracuje. Tím se může dostat například na externí disky, či flash disky. Virus se z paměti smaže až při vypnutí PC (pokud není nějak odstraněn předtím).

Stealth viry:

Tento typ virů se pokouší maskovat svojí existenci v souboru. U starších OS jako je MS-DOS tato technika fungovala bez problémů. U novějších operačních systémů je potřeba sofistikovanějších řešení v podobě rootkitů.

Historie virů:

Zde myslím stačí jen pár slov. Vše začalo v 80. letech, kdy se začal vytvářet první škodlivý software. Z počátku se jednalo a několik málo kusů, které se v některých případech nedaly ani nazývat viry. Jako první kus kódu, který dokázal uškodit, se dá považovat až Brain, který vznikl v roce 1986. Od té doby se četnost počítačové havěti zvyšuje závratným tempem, až na nynějších 50 000 kusů měsíčně.
Vzhledem k tomu, že název tématu je „Viry a antiviry“, tak si nejsem jist, zdali mám uvádět i jiný škodlivý SW, ale v rámci uvedení do kontextu této problematiky si myslím, že by bylo minimálně dobré odlišit, různé druhy a základ jejich fungování.

Trojský kůň:

Tento typ malware dostal název podle antické legendy o dobývání Tróje a následného podstrčení zákeřného daru. A jak to funguje v kybersvětě?
Uživatel si vědomě stáhne nějaký program, který se tváří velice užitečně. Ve většině případů se jedná o počítačovou hru, nějaký užitečný nástroj nebo screensaver (převážně s pornografickými a erotickými motivy). Existují již také případy, kdy trojský kůň tvářil jako software na odstraňování malware, přitom odstraňoval konkurenční škodlivý kód a sám dělal paseku. U takovýchto programů, které vypadají věrohodně a jsou užitečné si běžný uživatel ani nevšimne, že samy páchají záškodnickou činnost.
V operačním systému MS Windows mohou „trojáky“ využít vlastnosti, že spousta file browserů (prohlížečů souborů) nezobrazuje přípony souborů. Trojský kůň tak může vypadat jako audio, archivem, či obrázek, přestože ve skutečnosti je spustitelným kódem. Klikne-li tedy uživatel na daný soubor, ve skutečnosti zpustí něco, co nechtěl.
Tento malware může být také zahrnut do již stávajících ověřených aplikací, které jsou posléze šířeny skrz warez a P2P sítě. Uživateli se tak může na disk dostat kopie programu modifikovaná třetí stranou.

Funkce trojských koňů:

· spam server - rozesílá nevyžádanou elektronickou poštu (spam) z infikovaného PC
· spyware - monitoruje chování uživatele na internet a zasílá o tom informace
· zadní vrátka - trojský kůň má integrovanou síťovou službu, skrz kterou může útočník získat přístup do počítače uživatele
· sniffer - odposlouchává přístupovéhesla a jména, čísela kreditních karet atp.
· souborový server - je troják, který naistaluje file server (IRC bot, FTP, P2P program) – ten je poté použit buď pro stahování souborů daného uživatele, nebo pro ukládání souborů majitelem trojského koně (malware nebo warezu).
· URL trojan - přesměruje infikovaný počítač připojený k internetu přes vytáčené připojení na dražší tarif
· denial-of-service - kůň, který se účastní DDoS útoku (zahlcení určitých serverů)
· proxy trojan - zamaskuje jiné nakažené počítače
· keylogger - zaznamenává znaky stisknuté na klávesnici
· Security software disabler - zablokuje zabezpečovací software (antivry, firewally)

Červi:

Počítačový červ neboli worm je další z druhů malware. Podobně jako virus se kopíruje, ale na rozdíl od něj je schopen vytvářet klony sama sebe a v některých případech je i modifikovat, aby se ztížila jeho detekce bezpečnostním softwarem. Kopírování této „havěti“ probíhá tak, že worm převezme kontrolu nad službami zodpovědnými za síťovou komunikaci a ty využívá ke svému následnému šíření na jiná místa.

Činnost červa:

Mimo vlastnosti automatického šíření má červ i jiné úkoly (kód, který slouží k sekundární činnosti (náklad) se nazývá payload). Mezi ně patří některé z následujících.
· zablokování celého počítače, nebo jeho součástí
· mazání souborů uložených na disku
· šifrování souborů uživatele kryptovirálním útokem (poté je opět příslíbena dekryptace, ovšem za finanční poplatek)
· prohledávání dat, jejichž účelem je získat osobní informace, jež mohou pro autora worma znamenat profit
· vytváření „zadních vrátek“ do operačního systému (anglicky backdoor), která následně mohou složit jako cesta do počítače (může dojít k další infikaci)
· důsledkem své činnosti může červ také způsobit nestandardní chování OS.

Problémy způsobené červem:

Je li činnost červa jakákoli, tak jeho přítomnost většinou můžeme rozpoznat zvýšeným zatížením sítě, což se podepíše na přenosové rychlosti dat mezi počítači a také celkové odezvě. Zahlcení sítě (i internetu) je problémem nejen pro firmy, ale i pro obyčejné uživatele, kteří tak přicházejí o svůj čas i peníze.

Antivirové programy:

Virů, wormů, trojáků, adware (nevyžádané reklamy) a spamu je v dnešní době, čím dál tím více. Neuvěřitelná kvanta SW balastu znepříjemňujícího život je tolik, že ochrana PC je více a více složitější. Navíc se škodlivé aplikace stávají zákeřnějšími a záludnějšími než kdy předtím v minulosti a v hojné míře využívá chyb samotného uživatele.
Antivirový program, zkráceně antivirus nebo slangově „antivirák“, je program, jehož primárním úkolem je rozpoznat a vymazat škodlivý kus kódu nebo celou záškodnickou aplikaci. K zajištění bezpečí na počítači, používají antiviry dvě základní metody.
1. skenování souborů na discích a jiných paměťových médiích, kde má za úkol nalézt sekvenci nějakého malware, kterého zná ze své databáze
2. detekci podezřelých aktivit určité počítačové aplikace, která může být potenciálně nebezpečná. Sledují se tedy porty, zkoumají zpracovávaná data atp.
Úspěšnost detekce malware závisí především na vlastnostech antivirového programu a také na aktuálnosti jeho databáze. Ta se aktualizuje většinou internetovým připojením na sever výrobce daného bezpečnostního software. V praxi není výjimkou update i několikrát za den.

Jak se zbavit viru:

Použité virové databáze:

Pokud při skenování přepisovatelného paměťového média detekuje antivirus nějaký z již známých malware, který má uložený ve své databázi, tak má standardně tři následující možnosti.
1. pokusit se vyléčit, nebo opravit soubor smazáním škodlivého kódu z infikovaného souboru (v některých případech tato možnost není technicky možná a tak se musí přistoupit k následujícím dvěma řešením)
2. umístit soubor do karantény (virus nelze dále požívat a tím pádem i šířit)
3. vymazat nakažený soubor i s virem (tato cesta bývá nejčastěji používaná a je asi z těchto tří nejschůdnějším řešením pro většinu případů)

Nebezpečné chování:

Tato metoda zkoumání se oproti předchozí (použití virových databází) liší v tom, že se nepokouší objevit již známé viry, ale monitoruje chování software. Pokud se tedy aplikace pokusí zapsat nějaká data do spustitelného souboru, tak antivirový program označí tento druh chování za nebezpečný a dá uživateli vědět (většinou vyskakovací okno a poplašný zvuk). Poté nám zpravidla bezpečnostní software nabídne několik možností dalšího postupu a je jen na nás, jaký si zvolíme (některé způsoby odstranění hrozby nemusí být použitelné nebo účinné, viz výše).
Předností této metodiky vyhledávání virů je, že se tak dají objevit zcela nové hrozby, které ještě nebyly aktualizovány v databázi, a tím se samozřejmě zvyšuje zabezpečení vašich dat v PC. Na druhé straně nevýhodou je, že antivirus může takto označit za hrozbu i program, který je zcela v pořádku a uživateli zbytečně přidělává starosti. V případě nadměrné falešné detekce už uživatel začne bezmyšlenkovitě klikat na tlačítko „ignorovat“ a tím může nevědomky ohrozit svůj počítač (tento problém měla především starší verze Avastu free, Avira a Kaspersky AV).

Další metody:

Některé antivirové programy využívají i jiné typy heuristické analýzy. Například můžou zkusit napodobit počátek kódu u každého spustitelného souboru tím, že jej systém vyvolá před přenosem do daného souboru. Chová-li se tedy program tak, že se pokusí použít samo-modifikační kód nebo vypadá jako virus, předpokládá se, že virus nakazil další soubory schopné spuštění. Problémem u této metody ve většině případů je falešná detekce.
Další používanou metodou je použití sandboxu (pískoviště). Ten se pokouší napodobit systém a spustí .exe soubor v simulaci, po jejímž ukončení se program pokouší zjistit, jaké změny spuštěná aplikace provedla a právě ty mohou poukázat na přítomnost virů. Nevýhodou u této metody zjišťování virů je to, že detekce viru nemusí být možná po prvním spuštění podezřelé aplikace a to pokud jsou viry nedeterministické.
Byly napsány také antiviry, které varují před hrozbou na základě typu souboru. Této techniky se ovšem v praxi moc nepožívá.

Výrobci antivirů:

AVG (antivirový program) -antivirový systém od české firmy Grisoft
Norton AntiVirus - produkt firmy Symantec pro domácí uživatele
avast! - český antivirový program od firmy ALWIL Software. Pro domácí nekomerční použití freeware
ESET NOD32 Antivirus - slovenský komerční antivirový program
Microsoft Security Essentials - Antivirus od MS, který je stále ve fázi beta testování. Objevit by se měl za pár týdnů spolu s vydáním Windows 7 a měl by být zdarma. Výhodou tohoto antiviru je malá náročnost na HW, protože podezřelé soubory (kromě kontroly disku) se posílají na servery MS, kde jsou porovnány a poté je navrácen výsledek.
Ať už máte na PC komerční, či nekomerční antivirové řešení (od ověřené firmy či programátora), tak máte téměř 100% jistotu, že je váš počítač v bezpečí. Tedy alespoň za předpokladu, že máte zapnutý rezidentní štít, firewall a aktuální databázi v antiviru. Pokud se chcete o virech atp. dozvědět více, doporučuji shlédnout video s Davidem Perrym na adrese: http://www.zive.cz/clanky/tyden-zive-special-rozhovor-se-softwarovym-virologem/sc-3-a-148892/default.aspx
Je jasné, že o virech a malware obecně se toho dá napsat spoustu. Stejně tak bezpečností software je jedno velké téma, které se bude v budoucnosti stále rozšiřovat. Už v dnešní době můžeme vidět, že viry nejsou pouze na Windows, ale pomalu začínají dostávat na Linux a Mac OS. Tím ovšem hranice nekončí. Naopak pouze začínají. První viry na mobilní telefony již existují a bezpečnostní experti varují, že se brzy rozšíří také do automobilů a další techniky, která je schopná „přemýšlet“. A stejně tak, jak se budou měnit a šířit viry, bude se modifikovat i ochrana. Již dnes můžeme vidět, jak jednotlivé prvky ochrany oddělují od jednoho celku a samostatně plní funkci tam, kde to je potřeba a takovým způsobem, aby zbytečně neplýtvaly výpočetním výkonem. Takovým jasným příkladem můžou být anti-spamové filtry na web mailu, které šetří nejen výkon našeho PC, ale také náš čas.
Tato „seminární“ práce, jež měla přiblížit, osvěžit či doplnit vědomosti a byla koncipovaná tak, aby podala co nejobecnější pohled o nejnebezpečnějších druzích malware. Zároveň jsem se snažil popsat alespoň základní specifikace jednotlivých metod heuristiky, odstraňování hrozeb a základy uživatelské bezpečnosti, jež je spolu s pravidelnou aktualizací antivirů stěžejní při ochraně PC.
Zpracoval: Cejky – Matěj Mareček
Škola: Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
Třída: 8.A8
Datum: 24.9.2009