Pozor: Valí se „krize“

První věc, kterou vidím, když si zapnu večer zprávy nebo se kouknu na noviny na internetu, je téma takzvané finanční „krize“. Je to snad jediná věc, které se lidé bojí, a přitom spojuje celý svět. Toto je velice pozoruhodný výkon na „něco“ o čem nikdo neví, co to ve skutečnosti je, kde to je a jak se to šíří. Jediné, co o „krizi“ víme je, že vznikla v USA.

Hlavními příčinami byla především „americká hypoteční krize“ v roce 2007, kdy banky lehkomyslně poskytovaly hypotéky rizikovým zákazníkům, kteří své závazky vůči nim nedokázali plnit. Dlužníci tak zapříčinili kolaps několika největších obchodníků s půjčkami a hypotékami v USA. Následné zakolísání burz a depreciace dolaru vyhnaly ceny „černého zlata“ až těsně pod hranici 150 USD za barel. To se zákonitě muselo podepsat na Americkém hrubém domácím produktu, jelikož USA je na ropě přímo závislá. Tehdejší situaci nepomohli ani spekulanti, kteří hnali spotřebitelské ceny nahoru a velká poptávka po ropě v Číně (Olympijské hry 2008).

Až potud to je pěkná ukázka z přednášky o fungování ekonomie. Ovšem na podzim roku 2008 někdo vykřikl „pozor je tu ekonomická krize“ a to zatlouklo poslední hřebík do rakve možnosti na určitou stabilizaci trhu. Podniky začaly najednou preventivně propouštět, lidé bez práce neměli peníze na to, nakupovat tolik výrobků, na které byli zvyklí, a další podniky měly menší odbyt. Důsledek? Další propouštění. Tato situace v USA se promítla na burzy v celém světě. Investoři se začali bát a raději se stáhli, aby o své peníze nepřišli.

Zajímavé je, že se ve skutečnosti skoro nic nestalo. Pravda, pár podniků padlo, ale kdyby někdo nevyslovil to magické slovíčko „krize“, tak si toho normální lidé ani nevšimnou. Ovšem takto se toho chytla média, cpala to každou chvíli jako hlavní novinku do zpráv a novin. Lidé se začali bát, protože nevěděli, o co jde a raději moc neutráceli. No a politici, aby vypadali, jací jsou skvělí a obětaví, tak začali do národních ekonomik valit neuvěřitelné množství peněz, prakticky bez jakéhokoli efektu na zlepšení.

Ať už tento strach lidí, že přijdou o své peníze, skončí kdykoli, je jasné, že s ním skončí i tato, z velké části imaginární krize a ve výsledku na ní vydělají ti, kteří se nebáli. Jako příklad mohu uvést Google, který propustil pouze 200 zaměstnanců (a nevypadá to, že by ho zbytek pracovníků měl stáhnout ke dnu) a to pouze z přehodnocených začínajících sektorů anebo Microsoft, který ač pár lidí propustil, tak chce investovat hodně peněz do technologického vývoje. No nebudu předbíhat s tím, jak to všechno dopadne. To uvidíme až časem.

Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
7.A8