Bavíme se… Víme jak?

Základem fungování lidské společnosti je komunikace. Schopnost dorozumívat se a předávat svoje myšlenky dále, se v minulosti zlepšila a s příchodem písma se stále rozvíjí. Podíváme-li se na moderní dějiny lidstva, tak zjistíme, že se nijak rapidně nezměnil způsob, ale prostředek předávání informací. Zatímco dopis je doručen během několika dní, tak nynější uspěchaná éra si vyžaduje mnohem rychlejší a komfortnější způsob dorozumívání. S postupným rozvojem věd, se objevily na světě takové technologie, jako je telegram, telefon a současný fenomén zvaný internet.

Abilita dorozumívat se prakticky v reálném čase s lidmi na druhém konci světa nebo třeba i v méně vzdáleném vesmíru, se stala pro lidstvo jako takové klíčová a proto jsme si na ni vytvořili určitý druh závislosti. Nejedná se pouze o bezprostřední vazbu mezi institucemi, firmami atp., ale významný podíl zde zaujímá také komunikace mezi jedinci. Svět se zkrátka zmenšil. To, co dříve trvalo dny až měsíce, je nyní záležitostí několika desetin sekundy, maximálně minut. Na to, abych se zeptal mamky, co mám koupit v obchodě cestou ze školy, již nepotřebuji urazit vzdálenost mezi mnou a jí. Stačí sáhnout do kapsy, vytáhnout mobil a zavolat. Pro takovéto a podobné použití jsou soudobé technologie zcela dostačující. Zvuk se stal skvělým prostředkem, jak přenést konkrétní informaci, včetně barvy hlasu atd. SMS je pro změnu dobrý způsob, jak předat konkrétní informaci bez čehokoli jiného. Pokud tam nevložíme smajlíky a podobné věci, tak osoba na druhé straně dostane přesně takovou zprávu, kterou si přejeme. Podobně je na tom, také dorozumívání přes internet, kde můžeme bez větších obtíží provozovat také audiovizuální konference, které mají bezpochyby mnoho žádaných vlastností. Mezi ty zásadní bych zařadil především „reálnou“ interpretaci barvy hlasu i tonů a také možnost zobrazení mimiky a jiných aspektů vědomého i nevědomého projevování, které jsou zásadní pro rozpoznání nálady a pocitů druhé osoby.

Nicméně, i přes nesporné klady „virtuálního styku“, bych rád poukázal na jeho negativa, která mohou mít v některých situacích větší význam a dopad než výše zmíněné výhody. Zápory se tady objevují především v případech, kdy uživatel určité služby nedokáže posoudit, co je přiměřené, a co naopak není. Jako příklad můžu uvést narážky a vtípky přes textové prostředky. Ve skutečném světě, tváří v tvář byste se nějaké zajímavé a vhodné narážce od srdce zasmáli, ale jedinec „na druhé straně drátu“ nemůže ve chvíli čtení s jistotou posoudit, zda se jedná pouze o žert, nebo je to myšleno vážně. Obzvláště, pokud se dotyční neznají dost dobře, tak dochází k nedorozuměním, která nemusí dopadnout zrovna nejlépe. Tento do značné míry neosobní prvek se skvěle hodí pro formální styk, ovšem ve sféře soukromé tvoří velkou bariéru mezi účastníky diskuse.

Jak jsem již nastínil v předešlých odstavcích, tak různé druhy dorozumívání mají rozličné neduhy, ale také velká plus. Záleží především na tom, jaký prostředek si zvolíme a jak s ním naložíme. To, co se může jevit pro jednoho jako negativum, může být pro jiného vítanou vlastností při spojení s ostatními a naopak. Pokud tedy užíváme určitý druh komunikace, tak bychom si měli být vědomi jak výhod, tak případných rizik. A co se týká často kladené otázky: „Je lepší se bavit přímo, nebo skrz ostatní prostředky?“, tak na toto jednoznačná odpověď zkrátka není. Je nezpochybnitelné, že nám telefonování atp. dávají mnohem větší volnost v životě, nicméně mohou se také snadno stát prokletím, kterého není snadné se zbavit.

Matěj Mareček

Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm

7.A8