pro svět shnilý slzy roníš.
V rukou svojich osud držíš,
co s ním zase sakra zkusíš?
Listí padá do tvých vlasů,
v hlavě slyšíš spousty hlasů.
Šeptají ti slova stesku,
konec vět je bez potlesku.
Představy jsou jen iluze,
bez nich dítě teskníš tuze.
Nemysli a nech se vést,
z mraků snění nech se snést.
Život není jen pohádka,
občas také vznikne hádka.
Nezoufej a směle dál,
aby za to život stál.
Jednou možná pochopíš,
jak své cíle docílíš.
Do té doby hodně zdaru,
přijde totiž spousta zmaru.
Tím ti mluvím do tvé duše,
ač mé verše zní fakt suše.
Nezapomeň na má slova,
minulost zas přijde znova.
Žádné komentáře:
Okomentovat