Něco o ničem

No měl jsem za úkol napsat nějakou úvahu na citát „Pravá láska je to, co nám na druhém nevadí, nikoliv co se nám na něm líbí.“ od I. P. Čajkovskekého, tak jsem něco zplodil.

Ze tří citátů, jež jsem měl na výběr, jsem si vybral tento: „Pravá láska je to, co nám na druhém nevadí, nikoliv co se nám na něm líbí.“. Výše napsaným výrokem je sice pěkně interpretována základní myšlenka, nikoli však tak, aby se s celkovým zněním všichni lidé ztotožnili. Přeci jenom každý má na lásku poněkud rozdílný názor, což pramení už ze samotného faktu, jímž je subjektivní a velice niterné pojetí tohoto citu každým jednotlivým jedincem. Nicméně, tak jak I. P. Čajkovskij tuto základní ideu vyřknul, tak s ní plus mínus souhlasím. Zdali tomu tak je i u jiných osob, to nechám na nich, již jen z toho důvodu, že každý má své vlastní preference, postoje a hodnoty, které ovlivňují jeho/její názor a mínění k určité věci.

A jak se já osobně na tento citát dívám? Co se mi na něm libí a s čím naopak nezcela koinciduji? Tak abych s tím započal pěkně od incipitu… První dvojce slov „pravá láska“ je vlastně majoritním nositelem významu celé věty. Nicméně nějak zvláště se mi nezamlouvá slovo „pravá“. Dle mě, totiž existuje jen láska anebo přátelství (dále může být nenávist atd., ale to bych sem už radši nepletl). Pokud totiž láska „není pravá“ jak tady tvrdí autor, tak se z mého úhlu pohledu jedná o přátelství. Láska je prostě jen jedna a měla by být určitým způsobem separována od přátelství, byť to je cit a jako takový je nestálý a v čase se může měnit zpátky na přátelství, nebo nenávist.

Co se týče zbytku výroku, tak s tím již souhlasím. Myslím, že by to mělo být, tak že bychom si na našem protějšku neměli všímat pouze „pozitivních“ vlastností, ale podívat se také na to, co se z relativně „objektivního“ úhlu pohledu může jevit jako negativum. Dokážeme-li totiž bez okolků plně akceptovat tyto „zápory“, tak to znamená, že míra tolerance a empatií je vůči našemu protějšku na tak vysoké úrovni, že se vztah může do budoucna rozvíjet bez nějakých větších problémů, či překážek a soužití je myslím hlavním pilířem humanity, tedy tím, co dělá z lidí lidi.

No předpokládám, že více se nad tímto citátem zamýšlet nemusím, jelikož kdybych se tím chtěl zabývat do hloubky, tak se tento text značně prodlouží a znudí to čtenáře ještě více než nyní. Každopádně, pokud jste dokázali udržet pozornost až dokonce, tak gratuluji a zároveň děkuji za projevený zájem.

Cejky - Matěj Mareček 2008