Jednou ze základních otázek studenta je: „Jak se mám naučit takovou hromadu informací?“ a jednou z nejpalčivějších otázek správného učitele by mělo být: „Jak mám studenty naučit tolik učiva?“. Odpověď ovšem není vždy tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. V dnešní době přísloví „Učit se a učit.“ moc nepomáhá. Vzhledem k tomu, že základem učení je, aby si student/žák zapamatoval určité množství informací a ono těch informací rok od roku přibývá, tak se nutně musí dojít k závěru, že buď se studenti nebudou schopni naučit tolik látky, nebo se v některých předmětech budou muset vypustit podrobnosti na úkor přidání nových informací. Ono totiž není možno (respektive teoreticky je), aby se informace v průběhu času hromadily na sebe, bez toho aby se zavedla jiná metodika výuky, nebo se generacím, jež přijde po nás, zvýšila mozková kapacita. Jak se tento problém vyřeší… nevím. Ale pokud se s tím časem něco neudělá, tak „študáci třetího tisíciletí“ půjdou do kytek.
Co se týče stylu výuky na školách, tak ten byl vždy v rukou jednotlivých kantorů a předpokládám, že to tak i nadále zůstane. Každý učitel se snaží vést hodinu svým způsobem a naštěstí neexistuje nějaká obecná definice, jak by se správně učit mělo. Pravda, je že se vyskytují i učitelé, kteří toho moc nenaučí, ale co už. Alespoň je více času učit se do jiných předmětů (pokud učitel, co neučí, neočekává, že studenti budou něco umět). Je opravdu obrovské množství vyučovacích technik a záleží vždy jen na daném člověku, jaký způsob si vybere.
Mě osobně se líbí, když má lektor v hodině určitý systém a toho se drží. Preferuji spíše strukturovanou výuku, která na sebe postupně navazuje. Možná si řekne, že jsem divný, když chci takového učitele, ale přeci jenom je výhodnější podívat se na látku do sešitu a jasně vidět, co probíráme. Pokud poslouchám zmatený výklad, tak ani nemůžu mít přehledné zápisky a tudíž se následné učení stává utrpením. Nicméně tím, že chci mít jasnou výuku nic, neříkám o tom, jak by se měl vyučující chovat. Pokud dotyčný příde do hodiny a začne vykládat jako robot nazpaměť naučený text a studenti jako“stádo volů“ sedí v lavici, tupě zírají a jen si něco píší, tak to rozhodně není dobře. Lektor by měl v první řadě studenty motivovat k tomu, aby se v jeho hodině aktivně učili a dávali pozor. V druhé řadě by nebylo čas od času špatné, aby o nějakém tématu proběhla diskuze a žáci „dostali možnost“ se vyjádřit. Vzhledem k tomu, že dnešní mládež má s verbálním výkladem svých myšlenek poměrně značné problémy, tak by nebylo od věci něco takové občas zkusit.
Jak bude vyučování v horizontu následujících 50 let probíhat je zatím ve hvězdách. Přesněji řečeno, toto rozhodnutí je na politicích a pedagozích. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak si lidé za to zodpovědní poradí s narůstajícím množstvím informací, flexibilitou výuky, přizpůsobováním obsahu látky moderní době a stále se zvyšujícím nárokům na člověka jako jedince ve společnosti.
Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
7.A8
Žádné komentáře:
Okomentovat