Téma rovnoprávnosti mužů a žen tu je už odedávna. Ať už byl ve společnosti zaveden patriarchální, či matriarchální řád, stále zde byl někdo, kdo měl navrch a byl nadřízený tomu druhému. To ovšem v dnešní době tak zcela neplatí. Moderní evropská společnost jakožto celek vychází z tradice, která byla ovlivněna křesťanskou vírou, přičemž nejvíce je zasažena oblast rodiny.
Rodina je jak známo základ. Zde se nabízí otázka: „Základ čeho?“. Odpovědí může být několik a může se nad nimi obšírně filozofovat. Já to beru tak, že člověk je definován jako „zoon politikon“, tudíž musí již od raného dětství v nějaké společnosti žít. No a tou bazální societou je dle mého názoru rodina, jelikož v ní se odehrává dětství člověka, jež má zcela zásadní důsledky na pozdější rozvoj a život jedince a jeho následné zařazení do systému, který jsme si mi, lidé vytvořili. A právě systém (myšleno - fungování lidí jako celku) ve kterém žijeme, ovlivňuje naše životy. Určitý řád, který je v naší evropské kultuře, zajišťuje v právní rovině maximální rovnoprávnost žen a mužů. To znamená, že se nemůže stát věc typu: „Je nám líto, ale jelikož jste žena, tak zde nemůžete pracovat“ nebo to samé, ale naopak: „Kvalifikaci a zkušenosti sice máte, ale my jsme si na tuto pozici představovali někoho více… ženštějšího.“. Pokud se něco takového stane a dotyčný/á to požene až k soudu, tak zákon stojí na jeho straně a dostane tučné odškodné.
Ovšem jiná je situace v rodinách. Jak jsem již zmiňoval na začátku, tak rodina je spíše „tradiční institucí“, která má moderní ustálenou podobu zakořeněnou v křesťanské víře. Už jen tím faktem se tudíž stává tato základní část společnosti patriarchální. To se týká především křesťanských rodin, kde se drží pravidla „sloužit Pánu“. Tímto vůbec neříkám, že žena je v takovéto rodině nějakým otrokem nebo to dokonce snižuje její význam. Jen si to s sebou nese určitou pachuť. Navíc přihlédneme-li k tomu, že v takovémto typu rodiny má hlavní a rozhodující slovo převážně muž, tak použití slova patriarchální je zde zcela na místě.
V dnešních kosmopolitních rodinách, které nejsou nějakým způsobem ovlivněny vírou a náboženstvím, je role ženy a muže dána spíše tím, jak se partneři dohodnout. Samozřejmě, že ve věcech, ve kterých se pár shodnout nemůže, musí padnout nějaké konečné rozhodnutí, ale tady už neplatí, že poslední slovo má muž. Otevírá se tak obrovský prostor ženám vedoucím pár, protože zde se můžou rozhodnout nejen samy za sebe, ale také za partnera a vyřešit tak určitý problém jednou provždy. Pokud se tedy partneři dohodnou, že muž bude na mateřské dovolené, jelikož žena chce chodit do práce, tak to není takový problém jako v jiných rodinách.
Co se týče rovnoprávnosti, tak doufám, že jsem v předešlých odstavcích dostatečně vyjádřil svůj názor na fungování rodin a rovnoprávnost obou pohlaví ve společnosti a provázanosti s právem. Nicméně jsem se chtěl zmínit ještě o jedné věci související s tímto tématem. Mám na mysli feministky. Je to podle mě hnutí v dnešní době již zcela zbytečné, které se snaží zviditelnit především tím, že se snaží jít proti proudu v rybníce. Pořád jen krouží dokola a nedošlo jim, že v rybníku je stojatá voda. Tyto emancipované ženy poukazující na imparitu mezi muži a ženami již nemají s bojem za rovnoprávnost vůbec nic společného. A přestože bojují zuby nehty, tak ničeho nedosáhnou, jelikož bojují na nesprávné frontě. Místo aby se zaměřily na rovnoprávnost v některých rodinách nebo u islámu, tak hledají diskriminaci někde jinde. Některé články od českých feministek jsou vážně k breku, a místo aby se snažily něco řešit, tak jsou pouze lidem obou pohlaví k smíchu (pzn. Smát se a brečet můžete zároveň). Pokud je už diskriminace, že se ženám s dlouhými nehty špatně píše na klávesnici, nebo mají problém s ovládáním dotykových displejů, tak by se radši měly zamyslet a toto sdružení rozpustit.
No a co říci na závěr? Myslím, že všechno důležité, co jsem sdělit chtěl, bylo řečeno. Bohužel jsem se nedostal k okrajovým věcem toho téma z důvodu jeho obšírnosti a navíc by to přesahovalo rámec standardní slohové práce. Takže doufám, že jste se četbou na chvíli zabavili a třeba i „obohatili“ o některé z mých názorů.
Matěj Mareček
Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm
7.a8
