svoje srdce žalem hojíš.
Stojíš… záda shrbená,
jak osudem zlomená…
Plavé oči, plné smutku,
že dostala třídní důtku.
Na rtech úsměv se jí zračí,
proč se na mě zase mračí?
Cos jí světe, udělal,
proč jí život podělal?
Teď zde stojí jak mrtvola,
už se chystá skočit z mola.
Skočit dolů do hlubin,
plouti ke dnu jako lín.
Jako ryba ve vodě,
vše zas bude v pohodě.
Sic se nikdy nevynoří,
v hloubi duše má příkoří.
Svůj život si promarnila,
ryby tělem nakrmila.
Tímto končí začátek,
zbytek nechám na pátek.
Na který Ti neřeknu,
báseň tady useknu.
Žádné komentáře:
Okomentovat